30 Cdo 4218/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4218/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 8. 2020 Spisová značka:30 Cdo 4218/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.4218.2019.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Plná moc procesní [ Plná moc ] Podmínky řízení Zastavení řízení Zastoupení Dotčené předpisy:§ 28 odst. 4 o. s. ř. § 25a odst. 1 předpisu č. 85/1996Sb. § 104 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:12. 10. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4218/2019-214 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce: B. C., narozen dne XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3 proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1 240 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 54/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019, č. j. 18 Co 152/2019-188, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019, č. j. 18 Co 152/2019-188, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 54/2017 se žalobce domáhal vůči žalované částky 1 240 000 Kč s příslušenstvím, která představuje částku ve výši 990 000 Kč zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Policie ČR pod sp. zn. KRPA-43249/TČ-2013-001193 a částku ve výši 250 000 Kč zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci vydáním nezákonných rozhodnutí v témže řízení. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 7. 2018, č. j. 26 C 54/2017-128, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 10. 2018, č. j. 26 C 54/2017-151, a opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 26 C 54/2017-174, rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 67 375 Kč s příslušenstvím (výrok II.) jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Policie ČR pod sp. zn. KRPA-43249/TČ-2013-001193; žaloba o zaplacení 1 172 265 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta (výrok III.); a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). 3. Dovoláním napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl ve věci žalobce tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé (II. a III.) a v nákladovém výroku (IV.) zrušuje a řízení se zastavuje (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.). 4. Odvolací soud se nejprve zabýval podmínkami řízení. Vyšel přitom z následujících skutkových zjištění ze spisu. Řízení bylo zahájeno dne 7. 3. 2017 doručením žaloby soudu prvního stupně, a to pro náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím ze strany orgánu činného v trestním řízení. K žalobě byla připojena prostá kopie plné moci (č. l. 16) ze dne 11. 7. 2007, která zmocňovala advokáta k zastupování žalobce ve všech právních věcech i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu, správního řádu, zákoníku práce, obchodního zákoníku a dalších procesních předpisů a zejména k zastupování při vymáhání nároků za nezaplacenou mzdu a k zastupování žalobce v trestním řízení. Advokát byl následně soudem prvního stupně vyzván usnesením, č. j. 26 C 54/2017-73, k doložení plné moci s úředně ověřeným podpisem. Advokát zaslal soudu prvního stupně plnou moc ze dne 30. 8. 2017 (č. l. 75), která obsahovala razítko „XY“. V průběhu řízení před soudem prvního stupně se měnily identifikační údaje žalobce (datum narození a bydliště v XY) a žalobce se řízení osobně neúčastnil. Odvolací soud proto zhodnotil plnou moc ze dne 30. 8. 2017 (č. l. 75) jako nedostačující k závěru, že by k udělení plné moci k vedení předmětného řízení ze strany žalobce advokátovi skutečně došlo, a proto dle § 28 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) vyzval předseda senátu advokáta usnesením ze dne 16. 7. 2019, č. j. 18 Co 152/2019-181, doručeným advokátovi dne 22. 7. 2019, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení předložil plnou moc udělenou mu žalobcem s ověřeným podpisem žalobce, přičemž toto ověření mělo být provedeno v souladu s Úmluvou o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, publikovanou pod č. 45/1999 Sb., jíž jsou Česká republika a Rumunsko signatáři (dále jen „Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin“), a současně byl advokát poučen, že nebude-li plná moc s řádně vyplněnou doložkou (tzn. dle vzoru doložky s ověřenou Apostilou obsaženou v přílohách Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin) ověřovat podpis žalobce, bude řízení pro nedostatek podmínek řízení zastaveno dle § 104 odst. 1 o. s. ř. 5. Dne 23. 7. 2019 zaslal advokát odvolacímu soudu prostou kopii plné moci ze dne 31. 7. 2018 (č. l. 185), sepsanou v českém a cizím jazyce, koncipovanou tak, aby advokát žalobce zastupoval ve všech právních věcech i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu, správního řádu, zákoníku práce, obchodního zákoníku a dalších procesních předpisů a zejména k uplatnění nároku na náhradu škody a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem; druhá strana plné moci obsahovala kopii Prohlášení o pravosti podpisu vyhotovené dne 31. 7. 2018 v XY advokátkou, Mgr. Kristínou Tisovou, se sídlem v Praze 1, 28. Října 1001/3, jako úřední ověření podpisu dle § 25a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). Po právní stránce zhodnotil odvolací soud plnou moc ze dne 31. 7. 2018 (č. l. 185) jako nesplňující požadavek na ověření podpisu žalobce tak, aby ověření obsahovalo Apostilu dle vzoru obsaženého v Příloze Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, a proto odvolací soud uzavřel, že žaloba byla podána osobou k tomu neoprávněnou, což je nedostatek řízení, pro který nelze v řízení pokračovat. Z tohoto důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o věci samé a v akcesorických nákladových výrocích zrušil dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a zároveň řízení dle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Rozsudek odvolacího soudu do všech jeho výroků napadl žalobce prostřednictvím svého advokáta dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyly vyřešeny. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel namítá následující: a) Odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a to konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011, když prohlášení advokáta o pravosti podpisu dle § 25a zákona o advokacii považoval za veřejnou listinu; b) Odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky, která nebyla v praxi dovolacího soudu doposud řešena, a to, zda se Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin vztahuje na soukromé listiny nebo na veřejné listiny vydané domovským státem; c) Odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky, která nebyla v praxi dovolacího soudu doposud řešena, a to, zda Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin vylučuje možnost učinit prohlášení advokáta o pravosti podpisu dle § 25a zákona o advokacii v cizím státě; d) Odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky, která nebyla v praxi dovolacího soudu doposud řešena, a to, zda účastník řízení, který je cizincem, dostojí požadavku na předložení plné moci s úředně ověřeným podpisem dle § 28 odst. 4 o. s. ř., jestliže předloží plnou moc s podpisem, o němž advokát učinil prohlášení o pravosti dle § 25a zákona o advokacii; e) Odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky, která nebyla v praxi dovolacího soudu doposud řešena, a to, zda může soud v rámci postupu dle § 28 odst. 4 o. s. ř. požadovat po účastníkovi řízení předložení plné moci, jejíž podpis bude ověřen konkrétně stanoveným postupem, resp. postupem dle Úmluvy o zrušení požadavk