30 Cdo 4676/2014

30 Cdo 4676/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., identifikační číslo organizace 246 57 344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, identifikační číslo organizace 701 06 975, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 58/219, o zaplacení 114.166,21 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 215/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2014, č.j. 21 Co 246/2014-155, takto:

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2014, č.j. 21 Co 246/2014-155, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, že náklady řízení, které dovolatelka vynaložila v řízení o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, nebyly účelně vynaloženy a nepřiznal jí jejich náhradu, a to z toho důvodu, že dovolatelka je obchodní společností, jejímž předmětem činnosti je skupování a vymáhání pohledávek. Dovolací soud se opakovaně položenou právní otázkou zabýval, a to dokonce v dalších typově stejných věcech dovolatelky vedených u Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3927/2014, usnesení Nejvyššího soud ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3851/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3741/2014 a další). Podrobně se položené právní otázce věnoval zejména v usnesení ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014. Závěry v něm uvedené se plně vztahují také na přezkoumávanou věc, a dovolací soud na ně proto odkazuje.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2015

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.

předseda senátu