30 Cdo 674/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 674/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 11. 2020 Spisová značka:30 Cdo 674/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.674.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 31a odst. 3 písm. c),d),e)) předpisu č. 82/1998Sb. § 243e odst. 1,2 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění od 01.02.2019 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 674/2020-307 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. Š., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Paprsková 1340/10, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 48 C 5/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. 51 Co 304/2019-272, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. 51 Co 304/2019-272, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 1. 2013 domáhá po žalované odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též „OdpŠk“, jež mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha (dále jen „Policie ČR“), které bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 57/2006. 2. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. 48 C 5/2013-83, mimo jiné uložil žalované, aby se písemně žalobci omluvila doporučeným, datovaným a k podpisu oprávněnou osobu podepsaným dopisem ve znění uvedeném v rozsudku (výrok III), a zamítl žalobu v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok IV). Tyto výroky se týkaly odškodnění žalobce ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení před Městským soudem v Praze rozhodujícím ve věci správního soudnictví. Konečně soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč (výrok V). 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 4. 2016, č. j. 51 Co 2/2016-148, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně mimo jiné ve výrocích III a IV o věci samé (výrok I rozsudku odvolacího soudu), uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 13 000 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV rozsudku odvolacího soudu). 4. K dovolání žalobce byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. 30 Cdo 4971/2016-189, rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušen v rozsahu, v jakém jimi byl zamítnut nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím, a v navazujících nákladových výrocích a věc v tomto rozsahu byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud shledal žalobcovo dovolání důvodné v tom směru, že z uvedené judikatury Nejvyššího soudu ve spojení s § 82 a § 56 odst. 3 s. ř. s. je zřejmé, že otázka přednostního projednání a rozhodnutí o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu nespadá pod kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného, neboť nic nevypovídá o tom, co bylo v daném řízení pro poškozeného v sázce, ale spadá pod posouzení kritéria postupu orgánu veřejné moci ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. K jejímu zodpovězení je třeba zkoumat, zda orgány veřejné moci postupovaly v souladu s procesními předpisy, jejichž součástí v posuzovaném případě je i zákonný příkaz projednat a rozhodnout žalobu proti nezákonnému zásahu přednostně (§ 56 odst. 3 s. ř. s.). Úvaha o tom, zda byl v posuzovaném řízení dodržen zákonný požadavek § 56 odst. 3 s. ř. s. a žaloba byla projednána a rozhodnuta přednostně, v napadeném rozsudku chyběla. Dále pak se Nejvyšší soud s ohledem na další dovolací námitku žalobce zabýval i kritériem podílu správního soudu na celkové délce řízení. V tomto směru Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu, jak svou tak Ústavního soudu dovodil, že se odvolací soud nezabýval otázkou, z jakého důvodu došlo ke zrušení prvního rozsudku správního soudu v posuzovaném řízení a zda nešlo o tzv. kvalifikovanou kasaci, a to přesto, že na nezákonnost rozhodnutí prvostupňového správního soudu a jeho podíl na celkové délce řízení žalobce poukázal již v žalobě. Nejvyšší soud pak podotkl, že s ohledem na význam předmětu původního řízení pro žalobce, tak jak jej popsal odvolací soud, nemusí v dalším řízení dojít nutně k poskytnutí jiného zadostiučinění, než které již bylo žalobci poskytnuto. I to však záleží na tom, jakým způsobem odvolací soud zváží kritérium postupu soudu v původním řízení z hledisek výše vymezených. 5. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 6. 2019, č. j. 48 C 5/2013-224, uložil žalované, aby žalobci zaplatila částku 21 750 Kč se 7,5% úrokem z prodlení ročně od 5. 12. 2012 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 78 250 Kč se 7,5% úrokem z prodlení ročně od 17. 10. 2012 do zaplacení a 7,5% úroku z prodlení ročně z částky 21 750 Kč od 17. 10. 2012 do 4. 12. 2012 (výrok II), a uložil žalované, aby žalobci zaplatila na náhradě nákladů řízení 29 050 Kč (výrok III). 6. Soud prvního stupně dospěl po provedení dokazování, v rozsahu dovoláním dotčeného rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena nepřiměřenou délkou řízení před správním soudem, k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce se žalobou podanou dne 24. 2. 2006 k Městskému soudu v Praze a vedenou pod sp. zn. 5 A 174/2010 domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu Policie ČR vůči své osobě. Nezákonný zásah měl spočívat v bezdůvodném použití násilí ze strany příslušníka Policie ČR vůči žalobci dne 28. 12. 2005 a neoprávněném pořizování videozáznamu o průběhu poskytování informací za účasti žalobce ve dnech 28. 12. 2005 a 29. 12. 2005. Žalobce se dále domáhal vyslovení zákazu žalovanému pokračovat v zásahu nebo opakovat takový zásah. Současně žalobce podal návrh na nařízení předběžného opatření, kterým bude takové chování žalované zakázáno. První úkon ve věci soud učinil dne 6. 3. 2006, přičemž bylo s poznámkou „spěchá, do 3 dnů!“ referováno vyměření soudního poplatku za žalobu; usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku za žalobu bylo vyhotoveno dne 7. 3. 2006; vypraveno bylo dne 8. 3. 2006; žalobce poplatek uhradil dne 21. 3. 2006, přičemž podáním doručeným soudu téhož dne 21. 3. 2006 žalobce doplnil žalobu a změnil žalobní petit tak, že se domáhal, aby soud dále vyslovil nezákonnost zásahu žalovaného vůči němu ze dne 28. 12. 2005 a aby žalovanému nařídil vrácení neoprávněně vybrané úhrady 37,50 Kč. Usnesením ze dne 30. 3. 2006 soud zamítl žalobcův návrh na nařízení předběžného opatření. Výzvou ze dne 9. 6. 2006 požádal soud Ministerstvo vnitra jako původního žalovaného o vyjádření k žalobě. Vyjádření bylo soudu doručeno dne 3. 8. 2006, současně byly připojeny i dva spisy, avšak třetí spis, který se jevil pro projednávanou věc jako zásadní, nebyl k dispozici, a původní žalovaný se tak nemohl ve věci vyjádřit. Přípisem ze dne 17. 1. 2007, vypraveným téhož dne, doručeným Ministerstvu vnitra dne 19. 1. 2007, soud žalovaného opětovně vyzval k vyjádření k žalobě. Původní žalovaný se ve věci vyjádřil dne 12. 2. 2007, soud zaslal toto vyjádření žalobci dne 21. 2. 2007, které žalobce osobně převzal dne 14. 3. 2007. Dne 19. 2. 2007 bylo Městskému soudu v Praze doručeno usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. III. ÚS 479/06, jímž byla odmítnuta žalobcova ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2006, č. j. 5 Ca 57/2006-38, kterou byl zamítnut žalobcův návrh na nařízení předběžného opatření. Podle referátu ze dne 7. 3. 2007 byl spis dán na lhůtu 15 dní. Podáním doručeným soudu dne 22. 3. 2007 žalobce sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání soudu a že se k podání žalovaného vyjádří do 2. 4. 2007. Dle referátu ze dne 28. 3. 2007 byl spis dán na lhůtu 15 dní. Soud dne 17. 10. 2008 n