30 Cdo 682/2002 — Nejvyšší soud

30 Cdo 682/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2002 Spisová značka:30 Cdo 682/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.682.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 682/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatele M. M., zastoupeného advokátem , proti České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), o plný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Ca 122/98, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2001, č.j. 1 Cao 183/2001-137, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 16. 4. 1998, č. 510 205 333, odňala ČSSZ od 8. 5. 1998 navrhovatelův plný invalidní důchod podle § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Praha-východ ze dne 25. 11. 1997 není nadále plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 33%. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. února 2001, č.j. 42 Ca 122/98-98, opravnému prostředku navrhovatele nevyhověl, když přezkoumávané rozhodnutí ČSSZ potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze skutkových zjištění, čerpaných z výslechu navrhovatele jako účastníka řízení, z posudků posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Praze 5 ze dne 16. 9. 1998 a v Praze 2 ze dne 5. 5. 1999 a ze znaleckého posudku I. P. v. v. z., katedry posudkového a revizního lékařství, ze dne 4. 12. 2000. Z prvooznačeného posudku zjistil, že navrhovatelova invalidita byla uznána v r. 1986 při akutní atace demyelinizačního onemocnění, kdy CT mozku zjištěna hypodensní ložiska. Po skončení akutního období přetrvávalo především postižení pravostranné, ve smyslu lehké pravostranné hemiparesy. Tento stav trvá s menším či větším kolísáním dosud. Pro onemocnění typické oční postižení – neuritida optiku nebyla nikdy zaznamenána. Opakované uznávání invalidity (v r. 1990 dokonce bez stanovení kontrolní lékařské prohlídky) nebylo důvodné. V akutním stadiu byl samozřejmě nutný klid, dlouhodobá pracovní neschopnost. Lze pochopit uznání invalidity při prvoposouzení, kdy stav nebyl dosud považován za dobře stabilizovaný, ale přibližně za dva roky od počátku onemocnění se jednalo již jen o lehkou neměnící se pravostrannou hemiparesu a navrhovatel od té doby byl schopen vykonávat řadu činností. Nebyl a není sice nadále schopen vykonávat svoji původní profesi zedníka a jiné práce, spojené s nadměrnou fyzickou zátěží a profese, vykonávané v nepříznivých klimatických podmínkách, úlevových profesí však byl minimálně od r. 1998 schopen. Při občasném kolísání zdravotního stavu by mu náležela pracovní neschopnost, většinou několikatýdenní či několikaměsíční. Invaliditě zdravotní stav neodpovídal. I když ošetřující neurolog v dlouhodobém sledování zjišťuje spíše pomalou progresi, v době rozhodné i dnes zdravotní porucha ve svých důsledcích způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti, odpovídající pouze invaliditě částečné. Možnost pracovního zapojení navrhovatele je jistě zhoršena i určitou patologií jeho osobnosti, a příznaky paranoidní percepce. Toto postižení jej však vyřazuje pouze z profesí, spojených s nadměrnou psychickou zátěží a ve větším kolektivu. V rozhodné době bylo nutno hodnotit jeho míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle postižení, uvedeného v kapitole VI, odd. A, pol. 10, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kde je procentní pokles stanoven v rozmezí 20 – 40%. Vzhledem k chronicitě a nevhodné původní profesi jde o 40% a zvýšení hodnocení pro anomální osobnost 10%, celkem 50%. Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ byl navrhovatel částečně invalidní podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., nebyl však plně invalidní podle § 39 cit. zákona, neboť šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33%, nedosahoval však 66% odpovídajících plné invaliditě a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek. Z dalšího označeného posudku zjistil, že přiznání plné invalidity v r. 1987 bylo předčasné, když ke zhoršení potíží navrhovatele došlo koncem r. 1986 a mělo se vyčkat efektu léčby při pracovní neschopnosti. Proto hodnotí přiznání plného invalidního důchodu jako posudkové nadhodnocení zdravotního stavu. Uznání invalidity dne 5. 3. 1990 ve věku 39 let bez dalších kontrol je hodnoceno jako posudkový omyl, zvláště když je ošetřujícím lékařem uvedeno, že nejsou výraznější poruchy hybnosti. V dalším průběhu byl stav mírně kolísavý, ale neurologické postižení lze podle dokumentace hodnotit nejvýše jako lehké. Při popsané léčbě zůstává onemocnění ve formě benigní a není dokladováno posudkově významné zhoršení zdravotního stavu, zejména ne na delší dobu. Na základě zhodnocení celé dokumentace lze konstatovat, že jde pravděpodobně o demyelinizační onemocnění s velmi benigním průběhem. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví podle kapitoly VI, odd. A, pol. 10, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. v rozsahu 40%, a to s ohledem na původní profesi navrhovatele, protože jinak jsou neurologicky dokladovány poruchy lehké. Navrhovatel při prvním jednání a ani podle dokumentace nijak neprojevoval osobnostní anomalitu. Není schopen práce nadměrně fyzicky náročné, v nepříznivých klimatických podmínkách, ve výškách. Vhodná je práce lehčího montážního, skladového a úklidového charakteru. Tento stav byl i v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ dne 16. 4. 1998. Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ byl navrhovatel částečně invalidní podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., nebyl však plně invalidní podle § 39 cit. zákona. Šlo totiž o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33%, nedosahující však 66%, odpovídajících plné invaliditě a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek. Ze znaleckého posudku soud prvního stupně zjistil, že zdravotní stav navrhovatele v rozhodné době odpovídal částečné invaliditě podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., neboť pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činil pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle kapitoly VI, oddíl A, položka 10, písm b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. 40%. Tato hodnota byla stanovena vzhledem k pravostranné hemiparéze opakovaně popisované ošetřujícím neurologem v rozhodné době s tím, že podle přílohy č. 2 cit. vyhlášky není posudkovým kriteriem. Nebyly shledány důvody pro zvýšení sazby podle § 6 odst. 3 nebo 4 cit. vyhlášky. Soud prvního stupně uvedl, že podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 66%, nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je podmíněno zdravotním stavem žadatele a je proto závislé především na odborném lékařském posouzení, k němuž je v přezkumném soudním řízení zákonem zmocněna posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. V rámci přezkumného soudního řízení posuzovalo zdravotní stav navrhovatele celkem osm posudkových lékařů. Všichni dospěli k závěru, že navrhovatel je od r. 1998 již jen částečně invalidní. Všichni shodně zařadili navrhovatelovo hlavní zdravotní postižení do kapitoly VI, oddílu A, položky 10, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kde je procentní rozpětí míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 20 – 40%. Z toho tři posudkoví lékaři – MUDr. P., MUDr. B., MUDr. R. – jsou zároveň soudními znalci v oboru posudkového lékařství. Jestliže podle zjištění a odůvodněných závěrů obou posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR i kolektivu znalců nečinil pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti navrhovatele 66%, pak je