30 Cdo 689/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 689/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2021 Spisová značka:30 Cdo 689/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.689.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Řízení o přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče (detence) Příslušnost soudu místní Dotčené předpisy:§ 66 předpisu č. 292/2013Sb. § 76 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb. § 11 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 11. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 689/2020-123 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce K. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu imateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 12/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 53 Co 90/2019-84, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení domáhal po žalované zaplacení částky 123 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která měla vzniknout tím, že mu byla po dobu minimálně 82 dnů (od 2. 3. 2016 do 23. 5. 2016) ze strany soudů odepřena ochrana před svévolným zásahem do práva na osobní svobodu a tělesnou a duševní integritu, případně do jiných práv, a to v souvislosti s řízením o vyslovení přípustnosti převzetí a dalšího držení ve zdravotním ústavu (dále též jen „detenční řízení“) vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 19 L 435/2016, konkrétně s rozhodnutím o zastavení řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení žalobce ve zdravotním ústavu ze dne 2. 3. 2016, resp. v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 2, který sám nezahájil detenční řízení poté, co mu bylo oznámeno přeložení žalobce do zdravotního ústavu ležícího v jeho obvodu. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 8. 11. 2017, č. j. 14 C 12/2017-50, zamítl žalobu o zaplacení částky 123 000 Kč (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok II). 3. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Soudy vyšly ze zjištění, že žalobce byl dne 16. 2. 2016 bez svého souhlasu umístěn do Psychiatrické nemocnice Bohnice. Téhož dne zahájil Obvodní soud pro Prahu 8 řízení o přípustnosti jeho převzetí a dalšího držení ve zdravotním ústavu a ustanovil žalobci opatrovníka (advokáta). Dne 19. 2. 2016 tento soud rozhodl, že k převzetí došlo ze zákonných důvodů a že tyto důvody trvají. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 29. 2. 2016 prostřednictvím opatrovníka odvolání a téhož dne byl žalobce na žádost rodiny převezen do jiného zdravotního ústavu (Všeobecné fakultní nemocnice v Praze – psychiatrické kliniky), který tuto informaci oznámil tentýž den Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Obvodní soud pro Prahu 2 dne 1. 3. 2016 sdělil tomuto zdravotnímu ústavu, že nové detenční řízení zahajovat nebude, neboť již je zahájeno u Obvodního soudu pro Prahu 8. Obvodní soud pro Prahu 8 na základě oznámení Psychiatrické nemocnice Bohnice o propuštění žalobce z tohoto ústavu dne 29. 2. 2016 poté usnesením ze dne 2. 3. 2016 řízení (o vyslovení přípustnosti dalšího držení ve zdravotním ústavu – poznámka Nejvyššího soudu) zastavil a toto usnesení obsahující poučení o možnosti žalobce prohlásit do dvou týdnů od jeho doručení, že trvá na projednání věci, bylo doručeno opatrovníku žalobce dne 7. 3. 2016. Žalobce byl propuštěn ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze dne 25. 3. 2016 (soudem prvního stupně bylo nesprávně uvedeno datum 23. 5. 2016 – poznámka Nejvyššího soudu). K odvolání žalobce bylo v posuzovaném detenčním řízení odvolacím soudem zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 2. 2016 a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, v němž bylo usnesením ze dne 21. 6. 2016, které nabylo právní moci dne 12. 10. 2016, znovu rozhodnuto, že k převzetí žalobce došlo v souladu se zákonnými důvody. 5. Odvolací soud předně považoval za nedůvodný požadavek žalobce na odškodnění za dobu od 25. 3. 2016 do 23. 5. 2016, neboť z propouštěcí zprávy provedené k důkazu spolehlivě vyplývalo, že žalobce byl propuštěn ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze dne 25. 3. 2016 v ranních hodinách a v uvedeném období tedy již hospitalizován nebyl a nemohla mu vzniknout tvrzená újma. Nárok žalobce neměl za důvodný ani ve vztahu k období jeho hospitalizace od 2. 3. 2016 do 24. 3. 2016, neboť ve shodě se závěry soudu prvního stupně neshledal existenci odpovědnostního titulu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OdpŠk“). Konstatoval, že i přes rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 o zastavení řízení na základě zjevně nesprávného sdělení Psychiatrické nemocnice Bohnice o propuštění žalobce, byť došlo pouze k jeho přeložení do jiného zdravotního ústavu, bylo následně opětovně rozhodnuto o přípustnosti převzetí žalobce do zdravotního ústavu. Podle odvolacího soudu však v konečném důsledku tyto skutečnosti neměly žádný vliv na závěr o absenci odpovědnostního titulu, neboť všechna rozhodnutí vydaná ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 jsou pravomocná a nebyla pro nezákonnost zrušena. Veškerá rozhodnutí též byla řádně doručena opatrovníku žalobce. Odvolací soud též dovodil absenci nesprávného úředního postupu jako odpovědnostního titulu, neboť postup Obvodního soudu pro Prahu 8 se zjevně promítl do jeho rozhodovací činnosti (v tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 335/2013, jež je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz) a Obvodní soud pro Prahu 2 podle něj nepochybil, pokud ve věci nezahájil detenční řízení a ve věci nerozhodoval, neboť mu v tom bránilo řízení probíhající u Obvodního soudu pro Prahu 8. Zdůraznil, že sám žalobce tvrdil, že nedošlo k jeho propuštění z Psychiatrické nemocnice Bohnice, ale pouze k přeložení do Všeobecné fakultní nemocnice a nenamítal, že by došlo k ukončení jeho hospitalizace z důvodů pominutí původních důvodů a že by po tomto ukončení nastaly jiné nové důvody pro přijetí jiným zdravotním ústavem. Důvod léčby byl podle odvolacího soudu od počátku stejný. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním (podle svého obsahu směřujícím toliko do výroku odvolacího soudu o věci samé). Navrhl jeho zrušení, též zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně zrušení a vrácení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání žalobce spatřuje v tom, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na řešení právní otázky, která doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, „zda v případě přemístění nedobrovolně hospitalizovaného pacienta má být jiným místně příslušným soudem zahájeno nové detenční řízení či má být tímto jiným soudem v detenčním řízení pokračováno, nebo je v obou případech dána překážka litispendence“. 7. Žalobce namítá, že v rámci prevence újmy na základních právech osoby, je při přeložení pacienta nutné, aby se detenční řízení zahájilo znovu nebo aby se s nepravomocným rozhodnutím o zákonnosti detence zacházelo jako s rozhodnutím pravomocným a započalo řízení o přípustnosti dalšího držení v ústavu. Vychází z myšlenky, že původní rozhodnutí o zákonnosti převzetí osoby do nedobrovolné detence se zaměřuje pouze na prvopočátek celého skutkového stavu (aprobuje zbavení osobní svobody na počátku) a vydání takového nepravomocného rozhodnutí nic nemění na situaci, že se osoba fakticky stále nachází v nedobrovolné detenci. Obvodní soud pro Prahu 2 měl tedy podle žalobce poté, co byl informován Všeobecnou fakultní nemocnicí o tom, že je žalobce zadržován bez souhlasu, zahájit detenční řízení nové, nebo alespoň zahájit řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení žalobce v ústavu. Je přesvědčen, že pokud je pacie