30 Cdo 711/2006 — Nejvyšší soud

30 Cdo 711/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2006 Spisová značka:30 Cdo 711/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.711.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 7 předpisu č. 99/1963Sb. § 244 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 711/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně D. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Městskému úřadu v P., o 14.322,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp zn. 7 C 108/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2005, č. j. 21 Co 373/2005 - 64, takto: I. Usnesení Krajského soudu Brně ze dne 23. 9. 2005, č. j. 21 Co 373/2005 – 64, a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. 5. 2005, č. j. 7 C 108/2005 - 48, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 7 C 108/2005 - 52, se zrušují  a řízení se zastavuje. II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému úřadu v Prostějově k dalšímu řízení.       III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení a dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 14.322,- Kč (s příslušenstvím), která jí nebyla vyplacena na dávkách sociální péče za období od 7. 12. 2004 do podání žaloby, tj. do 5. 4. 2005, a to na základě rozhodnutí Městského úřadu v P. ze dne 16. 2. 1995, č. j. 1598/2002, jímž bylo rozhodnuto, že od 1. 12. 2004 se dávka sociální péče určená na zajištění výživy, ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost, vyplácená formou měsíčního opakovaného peněžitého příspěvku, snižuje na 6.897,- Kč; odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu O. kraje ze dne 18. 3. 2005, č. j. KUOK/5237/05/OSV-DS/7025/SD-44, a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Jako žalovaného žalobkyně označila Městský úřad v P. Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 31. 5. 2005, č. j. 7 C 108/2005 -  48, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 7. 2005, č. j. 7 C 108/2005 - 52, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že od účinnosti zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, nemá obecní úřad jako orgán obce způsobilost být účastníkem řízení. Protože nedostatek způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, soud řízení zastavil podle ust. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 9. 2005, č. j. 21 Co 373/2005 - 64, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem okresního soudu, že ten, kdo je v žalobě označen jako žalovaný, nemá způsobilost být účastníkem řízení, což je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a jeho následkem je zastavení řízení. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. vystupuje obec v právních vztazích vždy svým jménem a podle § 5 odst. 1 téhož zákona je Městský úřad pouze orgánem města. Nemůže proto s výjimkou případů, „kdy mu to zákon výslovně umožní, být nositelem práv a povinností, která nabude svým vlastním jednáním“. I když ze žaloby není zcela patrno, zda žalobkyně se domáhá „náhrady škody z nesprávného úředního rozhodnutí, kdy pasivně legitimován by byl stát a byla by dána pravomoc soudu, nebo zda se domáhá přezkumu rozhodnutí Městského úřadu v P. ve správním soudnictví“, anebo zda podala žalobu podle části páté o. s. ř., ačkoliv se nejedná o vztah občanskoprávní, není v daném případě namístě postup podle 43 o. s. ř., když řízení trpí neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení.   Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly samotným návrhem na vydání platebního rozkazu, to jest, má-li žalobkyně pohledávku za žalovaným, že svá rozhodnutí řádně nezdůvodnily podle § 167 odst. 1 a 2 a § 169 odst. 4, ani „se nevypořádaly s právní otázkou v souladu s § 7 o. s. ř.“ Poukazuje na to, že žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky 14.322,- Kč jako náhrady neprávem sníženého doplatku do životního minima o příspěvek při péči o osobu blízkou, a tento svůj návrh proti žalovanému Městskému úřadu v P. opírala o rozhodnutí tohoto úřadu ze dne 14. 12. 2004, č. j.  9920/2004, ze dne 17. 1. 2005, č. j. MUPV 3284/2005  21, a ze dne 18. 2. 2005 (správně zřejmě z 16. 2. 2005), č. j. 1598/2002, a o rozhodnutí Krajského úřadu O. ze dne 18. 3. 2005, č. j. KUOK/5237/05/OSV-DS/7025/SD-44. Podle jejího názoru je „návrh na vydání platebního rozkazu jiná právní věc, která je popisovaná v § 7 o. s. ř., tudíž hledání způsobilosti být účastníkem řízení nemá opodstatnění, když v části páté o. s. ř. se jedná o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, a podle § 20 odst. 2 o. s. ř. platí, že přiznává-li zvláštní předpis namísto státu někomu jinému způsobilost samostatně jednat před soudem ve věci týkající se majetku státu, jedná tato osoba jako účastník“. Účastníkem řízení v dané věci je Městský úřad v P., protože i podle § 61 zák. č. 128/2000 Sb. je přenesena působnost na Městské úřady, které mají právo vydávat rozhodnutí, takže mají veškerá oprávnění. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 o. s. ř., je důvodné, i když převážně z jiných důvodů, než dovolatelka namítá. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle odst. 2 tohoto ustanovení spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona. Podle § 7 odst. 3 o. s. ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Podle odst. 4 tohoto ustanovení pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní zákon. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. V posuzované věci žalobkyně uplatnila proti žalovanému, označenému jako Městský úřad v P., nárok na zaplacení částky 14.322,- Kč (s příslušenstvím), která jí nebyla vyplacena na dávkách sociální péče za období od 7. 12. 2004 do podání žaloby, tj. do 5. 4. 2005, na základě rozhodnutí Městského úřadu v P. ze dne 16. 2. 1995, č. j. 1598/2002, jímž bylo rozhodnuto, že od 1. 12. 2004 se tato dávka sociální péče určená na zajištění výživy, ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost, vyplácená formou měsíčního opakovaného peněžitého příspěvku, snižuje na 6.897,- Kč, přičemž odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu O. kraje ze dne 18. 3. 2005, č. j. KUOK/5237/05/OSV-DS/7025/SD-44, a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Jak z těchto rozhodnut