30 Cdo 711/2021 – Nejvyšší soud

30 Cdo 711/2021-129 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce R. P. narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem v Litvínově, Jiráskova 413, proti žalované České republice – Národnímu bezpečnostnímu úřadu, identifikační číslo osoby 68403569, se sídlem v Praze 5, Na Popelce 2/16, o náhradu škody ve výši 329 058 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 172/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, č. j. 68 Co 231/2020-106, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 2. 2020, č. j. 26 C 172/2019-87, t a k t o: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 2. 2020, č. j. 26 C 172/2019-87, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, č. j. 68 Co 231/2020-106, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 329 058 Kč z titulu náhrady škody, představované rozdílem mezi vyplacenou výsluhou a platem, který by žalobci náležel jako náčelníku vojenské kanceláře prezidenta republiky. Žalobci byla dne 8. 3. 2016 doručena rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu (dále jen “NBÚ”) ze dne 7. 3. 2016, č. j. 46/2016-NBÚ/07-OP a č. j. 47/2016-NBÚ/07-OP, kterými ředitel NBÚ rozhodl tak, že rozklad proti rozhodnutí NBÚ ze dne 27. 11. 2015, č. j. 120973/2016-NBÚ/P, o nevydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení přísně tajné a rozklad proti rozhodnutí NBP ze dne 27. 11. 2015, č. j. 120974/2015-NBÚ/P, se zamítá a napadená rozhodnutí NBÚ ze dne 27. 11. 2015, č. j. 120973/2015-NBÚ/P a č. j. 120974/2015-NBÚ/P, se potvrzují. S těmito rozhodnutími žalobce nesouhlasil a podal proti oběma správní žaloby, přičemž v obou řízeních byl úspěšný, neboť Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 10 A 60/2016-44, o žalobě proti rozhodnutí ředitele NBÚ ze dne 7. 3. 2016, č. j. 46/2016-NBÚ/07-OP, tak, že rozhodnutí ředitele NBÚ ze dne 7. 3. 2016, č. j. 46/2016-NBÚ/07-OP a rozhodnutí NBÚ ze dne 27. 11. 2015, č. j. 120974/2015-NBÚ/P, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (a dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení). O druhé podané žalobě pak Městský soud v Praze rozhodl obdobně, když rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 10 A 61/2016-47, o žalobě proti rozhodnutí ředitele NBÚ ze dne 7. 3. 2016, č. j. 47/2016-NBÚ/07-OP a rozhodnutí NBÚ ze dne 27. 11. 2015, č. j. 120973/2015-NBÚ/P, tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (a dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení). Důvodem pro zrušení obou napadených rozhodnutí byla nepřezkoumatelnost pro nedostatek skutkových důvodů, nezákonnost a jiné vady v řízení před správním orgánem. Žalobce dne 14. 4. 2016 vzhledem k rozhodnutím, která byla později zrušena, požádal svého zaměstnavatele o zkrácení doby trvání služebního poměru ve funkci náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky o 32 měsíců. Na základě této skutečnosti zahájil prezident republiky řízení ve věci změny doby trvání služebního poměru a dne 14. 4. 2016 provedl se žalobcem záznam o pohovoru při žádosti o změnu doby závazku ke službě. Na základě pohovoru bylo vydáno rozhodnutí o změně doby trvání služebního poměru ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 3/2016, spolu se kterým bylo žalobci předáno i oficiální odvolání z funkce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Vzhledem k tomu, že se žalobce prokazatelně vzdal funkce náčelníka vojenské kanceláře prezidenta republiky pod tíhou nesprávných rozhodnutí NBÚ, má za to, že mu přísluší náhrada služebního platu, neboť v období od 1. 5. 2016 do 31. 12. 2018 nemohl vykonávat funkci, kterou byl nucen ukončit, a zároveň neměl možnost vykonávat jinou pozici odpovídající jeho kvalifikaci. Ve služebním poměru měl žalobce ve funkci náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky služební plat podle § 66 odst. 1 a násl. zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Namísto služebního platu však žalobce pobíral pouze výsluhu. Žalobce se dne 6. 2. 2019 obrátil na Ministerstvo obrany ČR s žádostí o náhradu služebního platu – škody. Ministerstvo tuto žádost v březnu 2019 postoupilo NBÚ. Žádosti následně nebylo vyhověno sdělením ředitele NBÚ doručeným dne 24. 4. 2019 s odkazem na to, že nelze dovodit příčinnou souvislosti mezi vzniklou škodou a rozhodnutími NBÚ. Na základě shora uvedeného tedy žalobce v tomto řízení požaduje vyplacení rozdílu mezi svým kalkulovaným služebním platem ve výši 2 193 575 Kč po odečtení výsluhy ve výši 1 864 517 Kč, což činí 329 058 Kč, tedy žalovanou částku. Žalobce uvádí, že to, že služební poměr neskončil odvoláním, nicméně na žádost žalobce, není rozhodující pro příčinnou souvislost mezi rozhodnutími NBÚ a jeho ukončení služebního poměru ve funkci náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Rozhodující skutečností je fakt, že k ukončení služebního poměru na předmětné pozici by bez rozhodnutí NBÚ nedošlo. Právě shora uvedená nezákonná rozhodnutí NBÚ jsou jediným faktorem, který vedl k ukončení funkce žalobce. Žalobce neskončil svůj služební poměr z vlastní vůle, ale na základě rozkladových rozhodnutí doručených dne 8. 3. 2016. Důvodem pro ukončení služebního poměru žalobce byl právě a pouze fakt, že mu byla nezákonným rozhodnutím odebrána bezpečnostní prověrka pro stupeň přísně tajné, a žalobce tak nemohl vykonávat zastávanou funkci. Zároveň žalobce požaduje zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši ode dne zaslání žádosti o náhradu škody. 2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 26 C 172/2019-87, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 329 058 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 329 058 Kč za dobu od 6. 2. 2019 do zaplacení (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně). 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 9. 2020, č. j. 68 Co 231/2020-106, k odvolání žalobce rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobce byl od 6. 1. 2015 ve služebním poměru na pozici náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Od roku 2010 byl držitelem osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení přísně tajné, přičemž dne 23. 2. 2015 požádal o vydání nového osvědčení, resp. obnovení stávajícího osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení přísně tajné. Rozhodnutími NBÚ ze dne 27. 11. 2015, č. j. 120874/2015-NBÚ/P a č. j. 120973/2015-NBÚ/P, bylo žalobci zrušeno stávající osvědčení a bylo rozhodnuto o nevydání nového osvědčení. Proti těmto rozhodnutím podal žalobce rozklady. Rozhodnutími ředitele NBÚ ze dne 7. 3. 2016, č. j. 46/2016-NBÚ/07-OP a č. j. 47/2016-NBÚ/07-OP, byla potvrzena napadená rozhodnutí NBÚ ze dne 27. 11. 2015, č. j. 120874/2015-NBÚ/P a č. j. 120973/2015-NBÚ/P, a podané rozklady byly zamítnuty. Proti těmto správním rozhodnutím podal žalobce dvě správní žaloby k Městskému soudu v Praze projednávané pod sp. zn. 10 A 60/2016 a pod sp. zn. 10 A 61/2016. Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 10 A 60/2016-44 rozhodl výrokem I., že se rozhodnutí ředitele NBÚ ze dne 7. 3. 2016, č. j. 46/2016-NBÚ/07-OP, a rozhodnutí NBÚ ze dne 27. 11. 2015, č. j. 120974/2015-NBÚ/P zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 26. 4. 2018. Žalobce jako náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky podáním ze dne 14. 4. 2016 adresovaným prezidentu republiky podle § 5 odst. 4 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, požádal o zkrácení doby trvání služebního poměru ke dni 30. 4. 2016 ze závažných osobních důvodů. S touto žádostí vyslovil prezident souhlas a svým rozhodnutím o změně doby trvání služebního poměru ze dne 14. 4. 2016 zkrátil služební poměr žalobce do 30. 4. 2016 z původní délky do 31. 12. 2018. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že služební poměr byl zkrácen na základě žádosti žalobce. Před vydáním rozhodnutí mezi žalobcem a prezidentem republiky proběhl pohovor, v rámci něhož žalobce odůvodnil svou žádost závažnými osobními důvody. Dnem 14. 4. 2016 byl žalobce prezidentem republiky z funkce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky odvolán. Žalobce následně požádal ministra obrany o náhradu služebního platu s odůvodněním, že v období od 1. 5. 2016 do 31. 12. 2018 nemohl vykonávat funkci, na kterou byl nucen rezig