30 Cdo 784/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 784/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2023 Spisová značka:30 Cdo 784/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.784.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za újmu Zadostiučinění (satisfakce) Přípustnost dovolání Dovolání (vady) Dotčené předpisy:§ 31a odst. 2 předpisu č. 82/1998 Sb. § 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 784/2023-411 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně D. N., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Miroslavem Kučerkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 416/37, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 2 246 292 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 149/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2022, č. j. 16 Co 157/2022-391, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2022, č. j. 16 Co 157/2022-391, se ve výroku II ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v rozsahu potvrzující části v částce 930 000 Kč s příslušenstvím a měnící části v částce 58 000 Kč s 9% úrokem od 12. 7. 2018 do zaplacení, jakož i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení, zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se původně žalobou domáhala zaplacení celkem částky 3 897 091,70 Kč, a to jako náhrady škody a nemajetkové újmy, která jí vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 193/2016, které skončilo zproštěním obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutek se stal. Z této částky požadovala zaplacení částky 58 917 Kč jako obhajného, částky 10 029,75 Kč jako nákladů na přepravu zbraní z Prahy do Brna, částky 1 240 000 Kč jako ušlého zisku, částky 1 561 045,20 Kč jako satisfakce za ztížení společenského uplatnění, částky 27 100 Kč jako nákladů znaleckého posudku a částky 1 000 000 Kč jako zadostiučinění (dále též i satisfakce) za nemajetkovou újmu, která jí vznikla trestním stíháním. V průběhu řízení soud vyloučil nárok z titulu ztížení společenského uplatnění k samostatnému řízení, na nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím bylo žalovanou plněno částkou 12 000 Kč s tím, že byla vyslovena omluva. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 1. 2022, č. j. 10 C 149/2018-351, uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni 28 314 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 12. 7. 2018 do zaplacení, a dále úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 12. 7. 2018 do 21. 1. 2019 (výrok I), ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 2 307 732,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 1. 2019 do zaplacení, dále v požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 2 295 732,70 Kč od 12. 7. 2018 do 21. 1. 2019 a dále v požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 2 336 046,70 Kč od 13. 1. 2018 do 11. 7. 2018 žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že trestní stíhání bylo zahájeno vůči žalobkyni dne 19. 8. 2015, a to pro zvlášť závažný zločin loupeže. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 5. 2017, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2017, bylo rozhodnuto mimo jiné tak, že žalobkyně se zprošťuje obžaloby ze zvlášť závažného zločinu loupeže spáchaného ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) a § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Obvodní soud pro Prahu 2 konstatoval, že skutek označený v žalobě se nestal. Ve vztahu k trestnímu stíhání rovněž zjistil, že dne 19. 8. 2015 provedla zásahová jednotka policie násilný vstup do bydliště žalobkyně, žalobkyně byla zadržena, byla jí nasazena pouta, dle policie nebyla zajištěna přítomnost nezúčastněné osoby z důvodu možného ohrožení života a zdraví této osoby. Žalobkyně byla umístěna v cele předběžného zadržení téhož dne, pokyn k propuštění byl dán dne 20. 8. 2015. V řízení soud prvního stupně dále provedl důkaz výslechem žalobkyně, a dále výslechem svědků L. T., a dále i svědka J. V., provedl i listinné důkazy. Sama žalobkyně uvedla, že když policie vyrazila dveře jejího bytu, byl to pro ni nejvíce stresující okamžik trestního řízení, navíc se policisté chovali nevhodně, protože bylo horké léto, žalobkyně spala nahá a policisté jí umožnili obléct se až po její výslovné žádosti po určité době. Žalobkyně v té době bydlela se sestrou, jejich vztahy se v důsledku trestního stíhání zhoršily, což vyplývalo z psychického napětí, rozešla se i s přítelem. Širší rodině ovšem o svém trestním stíhání žalobkyně neřekla, nechtěla ji stresovat. U žalobkyně byla v polovině roku 2013 diagnostikována nemoc zvaná ADL, ta se právě po zahájení trestního řízení výrazně zhoršila, projevuje se zejména slabostí v dolních končetinách, jedná se o genetické postižení rodiny, zemřel na ni již její synovec krátce před trestním stíháním. Žalobkyně uváděla, že trestní stíhání mělo dopad nejen do osobní, ale i do profesní oblasti. Zejména v důsledku trestního stíhání nemohla žalobkyně, která zprostředkovávala realitní prodej, dovést do konce prodej domu ve XY, z něhož měla získat provizi ve výši 1 240 000 Kč. K této otázce vyslechnutý J. V., pro kterého žalobkyně pracovala, ovšem uvedl, že od počátku bylo nejisté i to, zda na tomto domě bude povolena nástavba, když zájmem společnosti bylo koupit dům s nástavbou. Společnost svědka by se s prodejem bez nástavby nakonec smířila, požadovala ale snížení ceny, k dohodě však nedošlo. Svědek následně zjistil, že prodejce jednal i s jinými zájemci, kterým byla nakonec nemovitost prodána. Zprostředkovatelskou smlouvou byla provize pro žalobkyni vázána na výsledek. 4. Ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy (satisfakci) za nezákonné rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že sám základ žalobního nároku je dán, když nezákonnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání vyplývá ze zprošťujícího rozsudku. Jednalo se o zahájení trestního stíhání pro závažný zločin, pouhé konstatování nezákonnosti nestačí, proto je namístě poskytnout satisfakci v penězích, a to zejména s ohledem na povahu trestného činu a délku trestního řízení (1 rok a 11 měsíců). Co se týká následků v osobnostní sféře žalobkyně, pak měl soud prvního stupně z provedených důkazů, zejména z účastnické výpovědi žalobkyně, za prokázané, že žalobkyně se cítila dotčena na své cti a důstojnosti, zejména v souvislosti s realizací domovní prohlídky, k níž došlo 19. 8. 2015 v časných ranních hodinách, konkrétně v 6:05 hodin, když úkorně snášela způsob realizace této domovní prohlídky, i to, že takto policisté vnikli do jejího obydlí. Z provedeného dokazování však pro něj nevyplynulo, že by bylo dále zasaženo do osobnostní sféry žalobkyně ve sféře rodinné, když žalobkyně pouze obecně tvrdila, že došlo dočasně ke zhoršení jejích vztahů se sestrou, a když zbytku rodiny o svém trestním stíhání ničeho nesdělila. Rovněž soud prvního stupně neshledal zásahy v sociální oblasti, kdy žalobkyně uváděla, že jí prostředí kamarádů v podstatě podporovalo a neměl rovněž za prokázané zásahy v profesní sféře, když v tomto ohledu odkázal na svoje závěry uvedené ohledně nároků uplatněné žalobkyní, pokud jde o ušlý zisk. Pokud jde o zásahy způsobené v zdravotní sféře, byla dle soudu prvního stupně u žalobkyně situace výrazně komplikovanější vzhledem k onemocnění, kterým trpí, nicméně z výpovědi (svědka) profesora. J. Z. měl soud za prokázané, že trestní řízení mohlo negativně ovlivnit u žalobkyně vývoj spastické parézy dolních končetin, nicméně na tuto progresi choroby mohly působit jakékoliv vnější vlivy, včetně výživy, fyzické kondice, infekcí či jiných stresových faktorů. Další zdravotní zásahy spočívající v zásahu do psychického zdraví žalobkyně přitom soud prvního stupně v rámci tohoto nároku nezohledňoval, neboť žalobkyně se domáhala samostatně nároku za újmu vzniklou ztížením společenského uplatnění právě v důsledku těchto zásahů do psychiky. 5. Soud prvního stupně nicméně dospěl k závěru, že s ohledem na délku trestního stíhání a jeho průběh, zejména na skutečnost, že trestní stíhání se výrazně negativně