30 Cdo 839/2003 — Nejvyšší soud

30 Cdo 839/2003 citace  Právní věta:Zjistí-li se v průběhu řízení o dodatečném projednání dědictví (§ 175x o. s. ř.), že zde není nově najevo vyšlý majetek zůstavitele, soud řízení zastaví (bylo-li řízení zahájeno bez návrhu) nebo zamítne návrh na zahájení řízení o dodatečném projednání dědictví (bylo-li řízení zahájeno na návrh) v obou případech nejde o usnesení ve věci samé. Zastavení řízení za popsaných okolností není důsledkem závěru, že projednání věci brání nedostatek podmínek řízení (§ 103 o. s. ř.), tedy zastavením řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 5. 2004 Spisová značka:30 Cdo 839/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.839.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Dědictví Dotčené předpisy:§ 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:88 / 2006 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 839/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky ve věci dědictví po E. W., za účasti M. V., zastoupeného advokátkou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 20 D 437/2002, o dovolání M. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2002, č.j. 24 Co 291/2002-57, takto: I. Dovolání M. V. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 2.11.2001, č.j. 20 D 1103/2001-23, Obvodní soud pro Prahu 8 zastavil řízení o dědictví po E. W., zemřelé 14. srpna 2001 (dále též jen „zůstavitelka“), a její majetek nepatrné hodnoty, sestávající z „hrobového příslušenství na hřbitově Ď., oddíl IV 7, č. hrobu 000000051 v hodnotě 3.000,- Kč a bytového zařízení v hodnotě 5.000,- Kč“, vydal M. V.; současně rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notáře. Usnesením ze dne 26.3.2002, č.j. 20 D 437/2002-36, Obvodní soud pro Prahu 8 řízení o dědictví po zůstavitelce opětně zahájil a provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil podle ustanovení § 38 o.s.ř. notářku JUDr. Z. P. Usnesením ze dne 9.10.2002, 20 D 437/2002-50, Obvodní soud pro Prahu 8 řízení o dědictví po zůstavitelce zastavil; určil odměnu notářky JUDr. Z. P. ve výši 400,- Kč a náhradu jejích hotových výdajů ve výši 46,- Kč s tím, že tuto odměnu a náhradu hotových výdajů „uhradí“ notářce „Český stát, zastoupený Obvodním soudem pro Prahu 8“ do tří dnů od právní moci usnesení. Vycházel ze závěru, že nebyl zjištěn majetek, který by měl být v řízení o dědictví po zůstavitelce projednán. K odvolání M. V. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.12.2002, č.j. 24 Co 291/2002-57, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nebyl zjištěn majetek, který by měl být v řízení o dědictví po zůstavitelce projednán, a že takovým majetkem není ani členský podíl v Lidovém bytovém družstvu P., neboť zůstavitelka nebyla členkou uvedeného družstva. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal M. V. dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu „je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“ a že toto rozhodnutí „spočívá na nesprávném posouzení věci“, když odvolací soud vycházel ze závěru, že na zůstavitelku „nepřešlo členství k bytové jednotce v LBD“, neboť „LBD P. se po smrti manžela E. W. chovalo tak, že jí dalo najevo, že je nejen nájemkyní, ale i členkou družstva a ona také tak vystupovala v dobré víře“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i tímto rozhodnutím potvrzené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst. 3 o.s.ř.]. V posuzovaném případě M. V. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o dodatečném projednání dědictví po zůstaviteli. Dovolání je přípustné - jak výše uvedeno - proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle ustanovení § 175x o.s.ř., objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, nějaký zůstavitelův majetek, popřípadě i dluh, provede soud o tomto majetku řízení o dědictví. Objeví-li se pouze dluh zůstavitele, řízení o dědictví se neprovede. Projednání dědictví končí právní mocí usnesení o zastavení dědického řízení (§ 175h o.s.ř.), právní mocí usnesení o dědictví (§ 175q a 175p o.s.ř.) nebo pravomocným skončením likvidace dědictví (§ 175t až § 175v o.s.ř.). Ukáže-li se, že zůstavitel zanechal majetek, který nebyl v původním dědickém řízení znám, vyvstává potřeba projednat dědictví i ohledně tohoto nově najevo vyšlého majetku. Dodatečné projednání dědictví je možné jen tehdy, ob