30 Cdo 854/2025 – Nejvyšší soud

30 Cdo 854/2025-1227 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce I. S., zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Milešovská 1312/6, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 100/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2024, č. j. 20 Co 126, 264/2024-1210, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2024, č. j. 20 Co 126, 264/2024-1210, se ve výroku I, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 10. 2023, č. j. 25 C 100/2016-1154 (ve znění jeho opravného usnesení ze dne 29. 4. 2024, č. j. 25 C 100/2016-1183), v zamítavém výroku o věci samé, a to do částky ve výši 695 039 Kč, a ve výrocích III a IV o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem soudní exekutorky Mgr. Veroniky Jakubovské vyklizením z domu na adrese XY, ve kterém žalobce bydlel se svými rodiči a sestrou, v řízení vedeném exekutorským úřadem pod sp. zn. 192 Ex 1/2015. Otec žalobce sepsal dne 30. 12. 2014 s M. P. notářský zápis, ve kterém M. P., který se v domě nikdy nezdržoval, prohlásil, že má k domu nájemní právo, které končí dalšího dne a z důvodu užívání nemovitostí dluží částku ve výši 50 000 Kč, přičemž udělil souhlas s nuceným vymožením povinností uvedených v notářském zápisu, pokud peněžitou částku do druhého dne nezaplatí či nemovitosti nevyklidí. Na základě tohoto exekučního titulu bylo zahájeno exekuční řízení a exekutorem bylo nařízeno vyklizení bytu povinného a spolu s ním všech, kdo se tam zdržují na základě jeho práva, a tedy dne 22. 4. 2015 byl žalobce vyklizen z domu exekutorem spolu se svojí matkou a se svojí sestrou. Žalobce tvrdil, že toto nebylo nedbalostní akcí soudního exekutora, nýbrž vědomostní, že soudní exekutor se pokusil zfalšovat důkazy, a rovněž že někdo zfalšoval podpis povinného na doručence ze dne 31. 3. 2015. Žalobce dále tvrdil, že se v domě nezdržoval na základě práva povinného, nemohl být tedy vykázán exekutorem v souladu se zákonem, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v neoprávněném vyklizení žalobce z domu a v neoprávněném vyklizení jeho věcí, a byla mu tím způsobena závažná psychická újma. Žalobce svůj požadavek uplatnil neúspěšně nejprve u žalované dne 13. 10. 2015 dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (dále jen „OdpŠk“). 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. 25 C 100/2016-1154, ve znění jeho opravného usnesení ze dne 29. 4. 2024, č. j. 25 C 100/2016-1183, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 790 372,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 14. 4. 2016 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 709 627,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 14. 4. 2016 do zaplacení (výrok II), rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 7 956 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III), že žalobce je povinen nahradit náklady řízení vzniklé České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 ve výši 2 836,53 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV), a že žalovaná je povinna nahradit náklady řízení vzniklé České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 ve výši 1 334,84 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok V). Soud prvního stupně uzavřel, že se soudní exekutorka Mgr. Veronika Jakubovská dopustila nesprávného úředního postupu, když vyklidila žalobce z nemovitosti, ačkoli neodvozoval své právo k nemovitosti od osoby povinného, který měl být dle exekučního titulu vyklizen, čímž žalobci způsobila nemajetkovou újmu i škodu na zdraví. Ohledně stanovení přiměřené výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu došel k závěru, že zásahy do osobní sféry žalobce je nutné hodnotit obdobně jako v případě nároku sestry žalobce (řízení vedené u stejného soudu pod sp. zn. 22 C 99/2016), a to z důvodu tvrzených a v řízení prokázaných zásahů nezákonného vyklizení do zdravotní sféry žalobce, a proto se jako přiměřená výše zadostiučinění jeví žalobcem požadovaná částka 500 000 Kč, která je velmi blízká částce, kterou odvolací soud sestře žalobce v daném řízení přiznal. Ohledně nároku na náhradu škody na zdraví ve výši 1 000 000 Kč rozdělené žalobcem na nárok 30 000 Kč z titulu bolestného a 970 000 Kč z titulu ztížení společenského uplatnění soud prvního stupně vzal za prokázané, že jsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu na zdraví dle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „OZ“), a ohledně výše škody vycházel ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce MUDr. Tučka, který výši bolestného ocenil na částku 15 411,60 Kč a výši ztížení společenského uplatnění na částku 274 961 Kč. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok I), potvrdil rozsudek ve vyhovujícím výroku o ve věci samé ohledně částky 290 372,60 Kč s příslušenstvím a změnil jej ohledně částky 100 000 Kč s příslušenstvím tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok II). Dále rozhodl, že náklady řízení státu nese Česká republika (výrok III), a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 157 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. Barbory Kubinové (výrok IV). Odvolací soud shledal odvolání žalované v rozsahu částky 100 000 Kč s příslušenstvím proti vyhovujícímu výroku ohledně náhrady nemajetkové újmy důvodným a v tomto rozsahu vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, neboť právě dle srovnání případu žalobce s případem jeho sestry byl odvolací soud toho názoru, že žalobci byla zjevně způsobena menší újma než jeho sestře, nejen dle znaleckého posudku, ale i s přihlédnutím k tomu, že sám žalobce ve své výpovědi uvedl, že nejvíce se nezákonné vystěhování dotklo jeho sestry. Odvolací soud dále ve věci neshledal okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro něž by měla být náhrada škody na zdraví navyšována ve smyslu § 2957 OZ vzhledem ke skutečnosti, že vyklizení žalobce a jeho matky a sestry z domu inicioval a zorganizoval otec žalobce a na straně exekutorky nelze shledat přímý úmysl žalobce poškodit, a tak napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku co do částky 290 372,60 Kč a v jeho zamítavém výroku jako věcně správný potvrdil. Při posouzení nároku žalobce za ztížení společenského uplatnění vycházel odvolací soud ze znaleckého posudku MUDr. Tučka, který učinil závěr o existence poruchy přizpůsobení a jasně jej zdůvodnil. Odvolací soud tak znalecký posudek považoval za věrohodný i v navazujících závěrech o výši náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasně podaným dovoláním, které směřuje proti části výroku I, kterým byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta co do částky ve výši 709 627,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to konkrétně do jeho části, v němž byl potvrzen zamítavý výrok co do částky ve výši 695 039 Kč odpovídající rozdílu požadované (970 000 Kč) a přiznané (274 961 Kč) satisfakce za ztížení společenského uplatnění. 5. Dle žalobce rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, spočívající v tom, zda okolností zvláštního zřetele hodnou, ke které se při stanovení náhrady nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění přihlíží, je ve smyslu ustanovení § 2957 OZ způsobení újmy pouze v úmyslu přímém, nebo v jakékoli formě úmyslného zavinění, tedy i ve formě úmyslu nepřímého. 6. Dále je dle názoru žalobce rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný, neboť odvolací soud při úvaze o výši finanční náhrady za ztížení jeho společenského uplatnění přikládal k tíži žalobce i okolnosti, že do vyklizení předmětného bytu byl vedle soudní exekutorky zapojen i otec žalobce, aniž by tento fakt řádně odůvodnil. Souvislost mezi tím, ž