32 Cdo 1264/2019 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1264/2019 citace  Právní věta:V případě prodlení provozovatele přenosové nebo regionální distribuční soustavy s úhradou některé z forem podpory výroby elektřiny (zeleného bonusu, výkupní ceny či příspěvku k ceně elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla) ve výši stanovené pro rok 2012 má výrobce elektřiny právo na úroky z prodlení. Odmítl-li provozovatel přenosové nebo regionální distribuční soustavy uhradit výrobci tuto podporu, přešla s účinností od 1. 1. 2013 povinnost k jejímu zaplacení včetně úroku z prodlení na operátora trhu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 6. 2020 Spisová značka:32 Cdo 1264/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.1264.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Úroky z prodlení Právní nástupnictví Cena Dotčené předpisy:§ 3 odst. 3 předpisu č. 458/2000Sb. ve znění do 31.12.2012 § 9 odst. 5 předpisu č. 458/2000Sb. ve znění do 31.12.2012 § 32 odst. 3 předpisu č. 458/2000Sb. ve znění do 31.12.2012 § 2 odst. 2 písm. d) předpisu č. 180/2005Sb. ve znění do 31.12.2012 § 54 odst. 13 předpisu č. 165/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:26. 9. 2020 Publikováno ve sbírce pod číslem:19 / 2021 Anotace:Rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba o nahrazení zamítavého rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dál jen „ERÚ“) ve spojení s rozhodnutím předsedkyně ERÚ, v níž žalobkyně (právnická osoba podnikající v oblasti distribuce elektřiny) požadovala, aby soud (mimo jiné) uložil účastnicím (právnickým osobám podnikajícím v téže oblasti) zaplatit žalobkyni částky ve výši 1 982 209 Kč, 2 224 338 Kč, 2 404 304 Kč a 979 884 Kč s příslušenstvím. Výše žalovaných částek odpovídaly výším podpor ve formě zeleného bonusu a příspěvku k elektřině z kombinované výroby elektřiny a tepla (dále též jen „příspěvek KVET“), jež v minulosti účastnice 1) odmítla uhradit žalobkyni za vyrobenou elektřinu Zaplacení uvedených částek se následně žalobkyně domáhala po účastnici 2) jakožto osobě, na níž přešla podle § 54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb., s účinností od 1. 1. 2013 práva a povinnosti vyplývající ze smluv s právní předchůdkyní účastnice 1). Soud prvního stupně se ve svém rozsudku přiklonil k závěru, že pro jakékoliv aktivity provozované podle energetického zákona, včetně výroby elektřiny v zařízení propojeném s přenosovou soustavou, je třeba mít licenci. Přesto s poukazem na specifika případu a zásadu „pacta sunt servanda“ uzavřel, že žalobkyni nárok na zaplacení uplatňované částky vznikl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který vychází z uzavřené smlouvy. Přihlédl přitom zejména k tomu, že žalobkyně elektřinu vyráběla dlouhodobě (fakticky pouze pro vlastní spotřebu), přičemž disponovala různými licencemi, byť nikoliv na výrobu elektřiny, a že smlouvy s právní předchůdkyní účastnice 1) (provozovatelem regionální distribuční soustavy) žalovaná uzavřela, aniž by po ní bylo požadováno předložit licence na výrobu elektřiny. K odvolání žalobkyně a účastnice 2) odvolací soud svým rozsudkem mimo jiné změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil účastnici 2) povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 078 599 Kč, čímž nahradil zamítavý výrok výše citovaného rozhodnutí ERÚ ve spojení s rozhodnutím předsedkyně ERÚ. V odůvodnění rozsudku se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pro nárok na požadovanou podporu bylo nezbytné mít licenci vydanou ERÚ k výrobě elektřiny. Za nesprávný však považoval závěr soudu prvního stupně o existenci nároku žalobkyně na podporu za období, kdy nedisponovala příslušnou licencí. Podle odvolacího soudu v období, ve kterém nebyla žalobkyně držitelkou licence na výrobu elektřiny, vyráběla žalobkyně elektřinu v podstatě nelegálně a nebylo přijatelné, aby pobírala podporu ve formě zeleného bonusu a příspěvku KVET, byť se k jejich výplatě účastnice 1) smluvně zavázala. V souladu s uvedeným pak odvolací soud dovodil, že žalobkyni náležel nárok na podporu za dobu, kdy jí již byla příslušná licence vydána, načež stanovil výši tohoto nároku žalobkyně. Nejvyšší soud se na základě podaných dovolání musel vypořádat s otázkami, zda byla existence pravomocné licence na výrobu elektřiny podmínkou vzniku práva výrobce elektřiny na úhradu zeleného bonusu a příspěvku KVET v období prvních tří čtvrtletí roku 2012 a zda obsahem práv a závazků vzniklých do účinnosti zákona o POZE, které podle § 54 odst. 13 zákona o POZE přechází na operátora trhu, je i povinnost platit úroky z prodlení s úhradou zeleného bonusu a příspěvku KVET smluvně sjednané mezi provozovatelem přenosové či distribuční soustavy a výrobcem elektřiny Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1264/2019-507 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně TOMA, a. s., se sídlem v Otrokovicích, třída Tomáše Bati 1566, identifikační číslo osoby 18152813, zastoupené JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Kvítková 1569/56, za účasti 1) E.ON Distribuce, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, identifikační číslo osoby 28085400, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8 a 2) OTE, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 192/79, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem v Praze 3, Milešovská 2137/12, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 307/2014, o dovolání žalobkyně a účastnice 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2018, č. j. 24 Co 139/2017-436, takto: I. Dovolání žalobkyně a účastnice 2) se odmítají v rozsahu, ve kterém směřují proti prvnímu, třetímu a čtvrtému výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2018, č. j. 24 Co 139/2017-436. II. Dovolání žalobkyně a účastnice 2) se zamítají v rozsahu, ve kterém směřují proti druhému výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2018, č. j. 24 Co 139/2017-436. III. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici 1) na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a účastnicí 2) nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. V řízení se žalobkyně domáhala nahrazení zamítavého rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) ze dne 30. 5. 2014, č. j. 12602-22/2013-ERU, ve spojení s rozhodnutím předsedkyně ERÚ ze dne 1. 9. 2014, č. j. 12602-29/2013-ERU, a požadovala, aby soud uložil „alternativně“ účastnicím 1) a 2) zaplatit jí částky 1 982 209 Kč, 2 224 338 Kč, 2 404 304 Kč a 979 884 Kč s úroky z prodlení za období od 18. 7. 2012, resp. od 31. 10. 2012 do zaplacení ve výši sjednané ve smlouvách uzavřených mezi ní a společností E.ON Distribuce, a. s., identifikační číslo osoby 26078198 [právní předchůdkyně účastnice 1)]. Tvrdila, že je výrobcem elektrické energie z obnovitelných zdrojů (pěti kogeneračních jednotek označených písmeny A, B, C, D a E), kterou sama spotřebovává. Požadované částky představovaly podporu ve formě zeleného bonusu a příspěvku k elektřině z kombinované výroby elektřiny a tepla (dále též jen „příspěvek KVET“) za elektřinu vyrobenou ve 2. a 3. čtvrtletí roku 2012 ve čtyřech z těchto jednotek (A, B, C a D), kterou odmítla účastnice 1) žalobkyni zaplatit. Po účastnici 2) se domáhala zaplacení požadovaných částek s příslušenstvím s odkazem na § 54 odst. 13 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o POZE“). 2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 18. 1. 2017, č. j. 25 C 307/2014-325, zamítl žalobu o nahrazení výše citovaných rozhodnutí ERÚ a jeho předsedkyně uložením povinnosti účastnici 1) zaplatit žalobkyni částky 1 982 209 Kč, 2 224 338 Kč, 2 404 304 Kč a 979 884 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení (výrok I), rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit účastnici 1) náhradu nákladů řízení (výrok II), uložil účastnici 2) povinnost zaplatit žalobkyni částky 1 982 209 Kč a 2 224 338 Kč s úroky z prodlení od 18. 7. 2012 do zaplacení, a částky 2 404 304 Kč a 979 884 Kč s úroky z prodlení od 31. 10. 2012 do zaplacení s tím, že procentní výše úroku z prodlení bude vypočtena na období každého kalendářního měsíce prodlení podle fixní výše prvního pracovního dne daného měsíce podle vzorce (1 M PRIBOR + 2)/360 (výrok III), čímž nahradil výše citovaná rozhodnutí ERÚ a jeho předsedkyně (výrok IV), a rozhodl o povinnosti účastnice 2