32 Cdo 3111/2007 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3111/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 11. 2007 Spisová značka:32 Cdo 3111/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.3111.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3111/2007 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní  věci  žalobců a) JUDr. V. V., b) V. V., proti žalované Č. k. p., zastoupenou advokátem,  o zaplacení 59 520,- Kč a 63 000,- Kč, vedené  u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 118/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2005, č.j. 20 Co 71/2005-66, takto: Rozsudek  Městského  soudu  v  Praze ze dne 5. května 2005, č.j. 20 Co 71/2005-66,   a  rozsudek  Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. listopadu 2004, č.j. 22 C 118/2001-50,  se zrušují  a věc se vrací  soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský  soud  v  Praze  ve  výroku  označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 8. listopadu 2004,  č.j.  22 C 118/2001-50,  jímž   Obvodní  soud  pro  Prahu 1 uložil žalované zaplatit žalobci a) částku ve výši 59 520,- Kč, žalobkyni b) částku ve výši 63 000,- Kč, státu soudní poplatek ve výši 4 900,- Kč a rovněž rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Podle obsahu spisu se žalobce a) a žalobkyně b) (dále též jen „žalobci“) domáhali v řízení svých nároků jako pětinásobku zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění s odůvodněním, že v důsledku dopravní nehody způsobené dne 9. listopadu 1998 řidičem F. Š. utrpěli poškození životně důležitých orgánů s trvalými následky. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobcům jako poškozeným z pojistné události vznikl přímý nárok na pojistné plnění proti pojišťovně. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vyšel při posuzování žalobního nároku z ustanovení § 9 odst. 2 vyhlášky č. 492/1991 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, ve znění účinném v rozhodné době, které dává poškozenému oprávnění uplatnit své nároky u soudu jak proti pojištěnému, tak proti pojišťovně pro případ, že pojišťovna písemně odmítla poškozenému nahradit škodu nebo její část. V této souvislosti vysvětlil, že nárok poškozeného vůči pojišťovně je pak specifickým nárokem na plnění toho, co by byla pojišťovna povinna za pojištěného mu vyplatit na náhradu škody v rozsahu, v jakém za ni pojištěný škůdce odpovídá. Pakliže o nároku žalobců na mimořádné zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. může rozhodovat pouze soud, je podle odvolacího soudu zcela bez významu požadavek, aby pojišťovna písemně odmítla plnění tohoto nároku. Za této situace dovodil, že podmínky pro přímý nárok žalobců proti pojišťovně byly naplněny a že v důsledku přechodu práv a povinností České pojišťovny, a.s. ze zákonného pojištění s účinností od 1. ledna 2000 na Českou kancelář pojistitelů je žalovaná ve věci pasivně legitimována. Jako nedůvodnou posoudil odvolací soud námitku promlčení práva žalobců na mimořádné zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění, kterou uplatnila žalovaná již v řízení před soudem prvního stupně. V této souvislosti uvedl, že záměna účastníků (Česká kancelář pojistitelů na místo České pojišťovny, a.s.) neměla vliv na počátek běhu tříleté promlčecí doby, která podle § 104 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) začala běžet za rok po pojistné události, k níž došlo 9. listopadu 1998. Uplatnili-li proto žalobci své nároky  na  mimořádné  zvýšení  za ztížení  společenského uplatnění žalobou došlou soudu dne 9. července 2001, učinili tak včas. Soudem prvního stupně každému ze žalobců přiznané zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění o čtyřnásobek základní částky (celkem na šestinásobek základní částky) považuje odvolací soud za přiměřené a odpovídající závažnosti jejich zdravotního poškození. Proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle ustanovení  § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Podle názoru dovolatelky postupoval odvolací soud při řešení právní otázky v rozporu s hmotným právem a tudíž i zcela rozdílně, než jak byla dosud řešena dovolacím soudem a soudy vyšších stupňů. Konkrétního právního pochybení se podle mínění dovolatelky odvolací soud dopustil při řešení otázky pasivní legitimace žalované, tj. při aplikaci § 9 odst. 2 vyhlášky č. 492/1991 Sb. a § 6 odst. 2 a § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb., jakož i při posouzení důvodnosti vznesené námitky  promlčení,  když  nesprávně  aplikoval  § 29 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a  § 92 o. s. ř. Ačkoli soudy podle dovolatelky správně dovodily, že jednou z podmínek přímého nároku proti pojistiteli je skutečnost, že z jeho strany došlo k písemnému odmítnutí nároku, aplikovaly na posuzovanou věc § 9 odst. 2 vyhlášky č. 492/1991 Sb., i když bylo zjevné,  že k žádnému odmítnutí nároku ze strany žalované nedošlo. Za stavu, kdy podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. může o navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění nad stanovenou nejvyšší míru odškodnění rozhodovat výlučně soud, se domnívá, že hypotéza příslušné právní normy zakládající vznik přímého nároku proti ní nebyla naplněna, což má ten důsledek, že není ve věci pasivně legitimována. Dovolatelka dále brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, že promlčení žalobního nároku nenastalo. Došlo-li k podání žaloby proti žalované až dne 25. září 2003, přičemž  ke  stabilizaci  zdravotního  stavu došlo u žalobců  nejpozději dne 10. srpna 2000 a 9. listopadu 1999, stalo tak podle jejího názoru až po uplynutí dvouleté promlčecí doby stanovené v § 106 obč. zák. Námitka promlčení by byla podle dovolatelky důvodná i v případě, že by šlo o přímý nárok na plnění proti pojišťovně, neboť k uplatnění nároku u soudu by  došlo  až  po  marném  uplynutí tříleté promlčecí doby upravené v § 101 ve spojení s § 104 obč. zák. V této souvislosti dovolatelka zdůrazňuje z hlediska stavění běhu promlčecí doby týkající se nároku proti České kanceláři pojistitelů skutečnost, že v roce 2001 došlo k uplatnění  nároku  proti  zcela jinému subjektu – České pojišťovně, a.s., která již ve smyslu § 29 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nebyla s účinností od 1. ledna 2000 nositelem právní povinnosti vyplývající z § 9 odst. 2 vyhlášky č. 492/1991 Sb. Dovolatelka proto nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož záměnou účastníků došlo pouze k vyjádření procesního postavení žalované jako vstupujícího účastníka na místo České pojišťovny, a.s., která za žalovanou nadále jedná, aniž by tato záměna účastníků měla vliv na počátek běhu tříleté promlčecí doby. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce a) ve vyjádření k dovolání navrhl dovolání zamítnout jako bezpředmětné, jelikož žalovaná po jeho podání svůj závazek vyplývající z pravomocného soudního rozhodnutí písemně uznala a následně i splnila. Dovolatelka v reakci na vyjádření žalobce a) soudu sdělila, že nároky žalobců neuznává a na podaném dovolání trvá. Pokud předmětné částky žalobcům zaplatila, plnila na základě pravomocného soudního rozhodnutí a té skutečnosti, že podání dovolání nemá odkladný účinek. Podle  bodu 3.,  článku II.,  části první,  zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona  nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních  právních  předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve  znění  účinném  před  1. dubnem 2005). O  takový  případ  jde i v  této  věci, jelikož  odvolací  soud věc ve shodě s bo