32 Cdo 7/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 7/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 4. 2011 Spisová značka:32 Cdo 7/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.7.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Účastníci řízení Dotčené předpisy:§ 107 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 7/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně SKD Průmstav Ústí nad Labem, společnost s ručením omezeným, se sídlem v Ústí nad Labem, Rooseveltova 1804/2, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 49100246, proti žalovanému Školskému úřadu Ústí nad Labem, naposledy se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 8, identifikační číslo osoby 673757, o 762 525 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 C 63/96, o dovolání Ústeckého kraje, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, zastoupeného JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem v Litvínově, Jiráskova 413, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. srpna 2010, č. j. 14 Co 588/2010-145, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. srpna 2010, č. j. 14 Co 588/2010-145, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2009, č. j. 14 C 63/96-134, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. června 2009, č. j. 14 C 63/96-134, rozhodl podle § 107 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že v řízení namísto žalovaného Školského úřadu Ústí nad Labem bude pokračováno s Ústeckým krajem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48. Soud prvního stupně tak rozhodl poté, kdy Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. března 2005, č. j. 32 Odo 144/2005-60, zrušil pro procesní nedostatky usnesení ze dne 3. listopadu 2004, č. j. 12 Co 224/2001-42, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o procesním nástupnictví na straně žalovaného tak, že namísto něho bude v řízení pokračovat s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a kdy Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. února 2009, č. j. 12 Co 65/2007-87, zrušil rozsudek pro zmeškání Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. prosince 2000, č. j. 14 C 63/96-26, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný, který byl podle hospodářské smlouvy č. 432/89 investorem dodávky stavby průmyslové školy, zaplacení jejíž ceny se žalobkyně v řízení domáhá, pozbyl od 1. ledna 2001 na základě zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, statut právnické osoby. Účastníkem řízení se tak od tohoto data ze zákona stala Česká republika, za niž byl oprávněn jednat okresní úřad jako její organizační složka. Tento stav trval až do 1. dubna 2001, kdy nabytím účinnosti rozhodnutí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 30. března 2001, vydaného ve smyslu § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, přešly do působnosti Ústeckého kraje věci, práva a závazky Střední průmyslové školy v Ústí nad Labem, tedy i pohledávky a závazky ze smlouvy o převodu práva hospodaření ze dne 13. září 1994, kterou žalovaný jako předávající převedl právo hospodaření k předmětné stavbě na uvedenou školu jako přejímající. Soud prvního stupně, vycházeje rovněž z ustanovení § 2 odst. 1 cit. zákona, podle něhož se dnem nabytí účinnosti rozhodnutí ministerstva stala státní příspěvková organizace příspěvkovou organizací kraje, na niž přešly veškerá práva a závazky státní příspěvkové organizace, uzavřel, že v řízení bude na straně žalovaného nadále pokračovat s Ústeckým krajem. K odvolání Ústeckého kraje Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně o procesním nástupnictví odvolatele jako věcně správné, byť se neztotožnil s jeho závěrem o přeměně státní příspěvkové organizace na organizační složku státu v důsledku nabytí účinnosti zákona č. 219/2000 Sb. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně pochybil, dovodil-li přechod práv a závazků, vyplývajících ze shora uvedené smlouvy, na střední průmyslovou školu s právem hospodaření k předmětné stavbě. Ze smlouvy lze podle názoru odvolacího soudu pouze zjistit, že žalovaný převedl na Střední průmyslovou školu v Ústí nad Labem právo hospodaření k vyjmenovanému nemovitému národnímu majetku, v žádném případě však z ní nijak nevyplývá, že by s právem hospodaření byly převedeny současně závazky s nemovitostmi spojené. Odvolací soud, vycházeje z kogentního ustanovení § 347 odst. 3 písm. d) zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku (dále též jen „hosp. zák.“), které vyžadovalo pro převod práv a závazků souvisejících s převáděným majetkem jejich specifikaci ve smlouvě, na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že Ústecký kraj není procesním nástupcem žalovaného na základě rozhodnutí ministerstva v důsledku uzavřené smlouvy o převodu práva hospodaření ze dne 13. září 1994. Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na úvaze, že procesním nástupcem zaniklého školského úřadu je ten subjekt, na něhož přešly práva a povinnosti plynoucí z hospodářské smlouvy, jejímž předmětem byla stavba Střední průmyslové školy v Ústí nad Labem, jejíhož zaplacení se žalobkyně v řízení domáhá. Podle zjištění soudu školské úřady pozbyly postavení právnické osoby dnem 31. prosince 2000, kdy – nabytím účinnosti zákona č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze – byl mimo jiné novelizován zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, a to rovněž tak, že došlo k přenesení většiny kompetencí školských úřadů na kraje v rámci přenesené působnosti. Akcentoval, že školské úřady zanikly ze zákona a současně ztratily tak způsobilost být účastníkem řízení. V důsledku přijetí zákona č. 132/2000 Sb. začal o finančních prostředcích, určených pro předškolní zařízení, školy a školská zařízení, rozhodovat orgán kraje v přenesené působnosti (do 1. srpna 2001 jím byl krajský úřad), pokud tento zákon nestanoví jinak. Převzal-li orgán kraje v přenesené působnosti podle ustanovení § 4 až § 11 zákona č. 564/1990 Sb., ve znění zákona č. 132/2000 Sb., také ve vymezených oblastech pravomoci zaniklých školských úřadů v oblasti ekonomického zabezpečení ve školství, včetně povinnosti dodržet finanční vztahy ke státnímu rozpočtu, přešly na něho podle odvolacího soudu také závazky (i práva) z těchto finančních vztahů plynoucí. Měl-li kraj vykonávat na svém území státní správu ve věcech, které stanovil zákon jako tzv. přenesenou působnost, t. j. i státní správu ve školství podle § 6 až 11 zákona č. 564/1990 Sb., lze z této skutečnosti podle odvolacího zcela jednoznačně dovodit, že právním nástupcem žalovaného je v posuzované věci Ústecký kraj jako příslušný samosprávný územní celek. O správnosti tohoto posouzení svědčí podle odvolacího soudu i skutečnost, že Ústecký kraj je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník budovy, jejíž stavba je předmětem již shora uvedené hospodářské smlouvy. Usnesení odvolacího soudu napadl Ústecký kraj dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, zda lze územní samosprávné celky považovat obecně za právní nástupce školských úřadů, které zanikly ze zákona ke dni 31. prosince 2000 a ztratily tak způsobilost být účastníkem řízení. Podle dovolatele odvolací soud právně pochybil, dovodil-li s odkazem na § 4 až § 11 zákona č. 564/1900 Sb., že převzal-li orgán kraje v přenesené působnosti pravomoci zaniklých školských úřadů v oblasti ekonomického zabezpečení ve školství, včetně povinnosti dodržet finanční vztahy ke státní rozpočtu, „přešly na něho rovněž závazky (i práva) z těchto finančních vztahů plynoucí“. Dovolatel s tímto posouzením nesouhlasí. Tvrdí, že uvedená ustanovení s výjimkou § 10 na věc nedopadají, a cit. zákon výslovně neuvádí, že na orgán kraje byly převedeny veškeré závazky školských úřadů. Pokud proto na Ústecký kraj přešly některé závazky v oblasti školství, jde pouze o závazky taxativně vyjmenované v zákoně, a nikoli tedy o všechny závazky zaniklého žalovaného. Podle dovolatele