32 Cdo 746/2009

32 Cdo 746/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě  složeném   z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně S. C. a.s., proti  žalovanému J. K., o  96 048,50 Kč  s  příslušenstvím,  vedené  u Okresního  soudu  ve  Frýdku-Místku pod  sp. zn. 40 C 200/2005, o  dovolání žalovaného proti  usnesení  Krajského  soudu  v Ostravě ze dne 20. prosince 2007, č. j. 57 Co 517/2007-97, takto :

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 11. července 2006, č. j. 40 C 200/2005-53, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 96 048,50 Kč a náklady řízení, obojí do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě v záhlaví  označeným usnesením potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním žalovaného, tj. ve lhůtě k plnění (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. V něm odvolacímu soudu vytýká, že jednal v jeho v nepřítomnosti  a uložil mu uhradit žalobkyni částku, kterou účelně vynaložil ve prospěch manželů P., pro něj v nesplnitelném termínu do tří dnů, ačkoli nebylo dosud rozhodnuto o žalobě, kterou náklady na pronájem bednění od jmenovaných vymáhá. V závěru dovolání žalovaný požádal soud  o ustanovení zástupce k projednání dovolání.

Ve vyjádření k dovolání žalobkyně poukazuje na to, že podání žalovaného nemá předepsané náležitosti a že ani jedna ze skutečností uvedených v dovolání nebrání žalovanému v tom, aby splnil své závazky.

Usnesením ze dne 29. dubna 2008, č. j. 40 C 200/2005-108, Okresní soud ve Frýdku-Místku zamítl žádost žalovaného o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, přičemž  toto  rozhodnutí  Krajský  soud v Ostravě usnesením ze dne 30. července 2008, č. j. 57 Co 370/2008-115,  jako věcně správné potvrdil.

Dovolání v dané věci není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.  Přípustnost  dovolání  proti  usnesení  odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. není v této věci dovolání přípustné, neboť usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se lhůty plnění, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci nezakládají proto, že zmíněný typ usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně splatnosti přisouzené částky, v jejich taxativních výčtech není uveden.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.  Nejvyšší  soud  je  proto,  aniž  ve  věci  nařizoval   jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218  písm. c) o. s. ř.].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly. ´

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. dubna 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu