32 Cdo 763/2013 — Nejvyšší soud

32 Cdo 763/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2015 Spisová značka:32 Cdo 763/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.763.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění majetku Náhrada škody Vady řízení Dokazování Poučovací povinnost soudu Dotčené předpisy:§ 788 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 797 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 813 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 421 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 118a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 5. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 763/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně VHS plus, spol. s r. o., se sídlem ve Znojmě, Dobšická 17, identifikační číslo osoby 46992138, zastoupené JUDr. Jiřím Feichtingerem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Bidláky 837/20, PSČ 639 00, proti žalované České pojišťovně a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení částky 240 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 213/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2012, č. j. 21 Co 297/2012-94, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2012, č. j. 21 Co 297/2012-94, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 10. října 2011, č. j. 21 C 213/2007-56, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované pojišťovně domáhala zaplacení částky 240 000 Kč s úrokem z prodlení jako pojistného plnění z důvodu odcizení vozidla, a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, totiž že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Volkwagen Passat Variant a pro havarijní pojištění tohoto vozidla (podle obsahu spisu se tak stalo dne 19. ledna 2004). Podle této smlouvy a Všeobecných pojistných podmínek VPPH 2000 ve spojení s DPPA 1 RISK (dále též jen „pojistné podmínky“) má pojištěný právo na poskytnutí pojistného plnění v případě pojistné události, přičemž za pojistnou událost se považuje též odcizení vozu. Dne 7. září 2004 pak byla uzavřena smlouva, jíž se J. V. (provozovatel autobazaru AUTOREPORT) zavázal zprostředkovat žalobkyni prodej tohoto vozidla ve lhůtě do 3 měsíců; bylo ujednáno, že „platnost“ této smlouvy končí buď podpisem kupní smlouvy nebo vrácením věci složiteli. Protože vozidlo nebylo prodáno ani za sníženou cenu, účastníci se dne 24. listopadu 2004 dohodli na ukončení smluvního vztahu a žalobkyně téhož dne vozidlo převzala. Protože však vozidlo bylo nepojízdné, nacházelo se v areálu autobazaru i nadále a ve dnech 29. – 30. listopadu 2004 bylo odcizeno neznámým pachatelem. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zprostředkovatelská smlouva byla ukončena dohodou dne 24. listopadu 2004 vrácením vozidla žalobkyni, vozidlo však zůstalo v areálu autobazaru na základě nové ústní nebo konkludentní smlouvy o zprostředkování a úschově vozidla, případně smlouvy o dobití baterie. Podle názoru odvolacího soudu tak byl v každém případě uzavřen nový smluvní vztah, který trval i v době odcizení vozidla. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že se na tento případ nevztahuje výluka pojištění stanovená v článku 8 odst. 1 písm. c) pojistných podmínek (podle níž se pojištění nevztahuje na nahodilou skutečnost způsobenou následkem poškození nebo zničení, za které je dodavatel, smluvní partner nebo opravce odpovědný podle zákona nebo podle smlouvy). Odvolací soud zdůraznil, že tu nedošlo k poškození nebo zničení věci, ale k jejímu odcizení. Přesto usoudil, že „výplata pojistného plnění žalobci není opodstatněná, protože jí předchází objektivní odpovědnost autobazaru za vzniklou škodu podle § 421 obč. zák. (každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak)“. Odvolací soud dodal, že odcizení vozidla není liberačním důvodem ve smyslu citovaného ustanovení, a uzavřel, že za této situace není žalovaná odpovědným subjektem, který je povinen vzniklou škodu žalobkyni uhradit. Rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech jeho výrocích, podle dovolací argumentace však toliko ve výroku o věci samé, napadá žalobkyně dovoláním, shledávajíc je přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“), a ohlašuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka shledává v otázce, dle jejího mínění dovolacím soudem dosud neřešené, zda je pojišťovna povinna poskytnout pojistné plnění pojištěnému i tehdy, jestliže za škodu způsobenou škodní událostí je přednostně odpovědný jiný subjekt než škůdce. Dovolatelka namítá, že závěry odvolacího soudu jsou v rozporu s pojistnou smlouvou. Argumentuje, že princip pojištění majetku spočívá v tom, že pokud dojde ke škodě na pojištěném majetku, poskytne pojišťovna pojištěnému pojistné plnění. Pojistná smlouva neváže výplatu pojistného plnění na zjištění konkrétního škůdce ani na to, zda odpovědnost za škodu způsobenou pojistnou událostí nese sám škůdce a nikoliv jiná osoba. Pojišťovna není subjektem odpovědným za vzniklou škodu, nýbrž subjektem, který je povinen splnit svou povinnost, a to bez ohledu na osobu škůdce či osobu odpovědnou za vzniklou škodu. Vznik pojistné události proto bez dalšího vede ke vzniku povinnosti pojišťovny vyplatit pojistné plnění. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené rozhodnutí odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v předchozím, odvolacím soudem zrušeném rozsudku ze dne 7. října 2009, č. j. 21 C 213/2007-29, z toho důvodu, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu), dovolání tak může být přípustné toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), tj. dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledává napadené rozhodnutí zásadně právně významným - a tudíž má dovolání za přípustné - v otázce, zda je vznik práva na pojistné plnění z titulu pojištění majetku podmíněn tím, že pojištěnému nesvědčí právo na náhradu škody způsobené pojistnou událostí, včetně práva upraveného v ustanovení § 421 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušeného k 1. lednu 2014, neboť se jedná o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla (alespoň ne explicite) vyřešena. Vzhledem k přechodným ustanovením v § 72 zák