32 Odo 1659/2006 — Nejvyšší soud

32 Odo 1659/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 1. 2009 Spisová značka:32 Odo 1659/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:32.ODO.1659.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 1659/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně P. O. s. r. o., zastoupené JUDr. J. N., advokátem, proti žalovanému S. k. P., zastoupenému JUDr. V. R., advokátem, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 312/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. června 2006,                              č. j. 15 Co 7/2006-120, takto: I. Dovolání se  zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 22. srpna 2005, č. j. 7 C 312/2004-73, zamítl žalobu o zaplacení částky 100.000,- Kč  (coby části pohledávky z ručitelského závazku žalovaného) a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení. Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že dne 29. srpna 1991 byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně Č. s. s. a O. S. (dále jen „dlužník“) smlouva o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 6,000.000,- Kč na investice. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla zajištěna zástavní smlouvou k nemovitostem dlužníka                            č. 2508-20252-831/1,2,3  ze dne 29. srpna 1991 a prohlášením o ručitelském závazku (dále jen „prohlášení ručitele“) právní předchůdkyně žalovaného T. L. M.P. z téhož dne. Prohlášení ručitele předcházelo uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalovaného a dlužníkem dne 23. srpna 1991, podle níž předchůdkyně žalovaného poskytne záruku za „půjčku“ dlužníka ve výši 1,000.000,- Kč s tím, že smlouva podléhá schválení výborem T. L. M.P. Úvěr byl vyčerpán, nebyl však dlužníkem řádně splácen a nebyl uhrazen ani ručitelem. Přípisem ze dne 24. března 1994 adresovaným právní předchůdkyni žalovaného Č. s. a. s. sdělila, že k 31. březnu 1994 vyprší lhůta ke splnění závazku dlužníkem a že přistoupí k realizaci zástavního práva. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. listopadu 2001, č. j. 16 Cm 199/97-36, bylo dlužníkovi uloženo zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně Č. k. a. částku 5,406.168,30 Kč s příslušenstvím. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 22. května 2003, sp. zn. 19 Nc 667/2003, byl nařízen výkon rozhodnutí proti dlužníkovi pro pohledávku              5,406.168,30 Kč. Krajský soud v  Ostravě usnesením ze dne 14. července 2004, sp. zn.           33 K 41/2004, prohlásil na majetek dlužníka konkurs. Žalobkyně do konkursu přihlásila pohledávku ve výši 13.864.231,- Kč ze smlouvy o úvěru. Žalovaná částka představuje část dosud nesplacené jistiny úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávky z 31. listopadu 1999 byla pohledávka postoupena Č.s., a. s. na K. b. P., s. p. ú. Právní nástupkyní K. b. P., s. p. ú. se na základě zákona č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů, stala k l. září 2001 Č. k. a. Smlouvou o postoupení pohledávky z 12. června 2003 byla pohledávka postoupena Ing. M. Č., následně smlouvou z 20. června 2003 P. L. a smlouvou       o postoupení pohledávky z 28. června 2004 žalobkyni. Podle stanov právní předchůdkyně žalovaného T. L. M.P. jedná jejím jménem výbor TJ, a to zpravidla prostřednictvím předsedy, místopředsedy, hospodáře a dalších členů výboru TJ. Je-li pro právní úkon předepsána písemná forma, je třeba podpisů dvou oprávněných členů výboru TJ, jinak je neplatný. Právní úkon jménem TJ „potvrzený“ jedním z členů výboru a tajemníkem se považuje za platný. S odkazem na ustanovení 763 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) dospěl soud prvního stupně k závěru, že prohlášení ručitele je platným právním úkonem podle ustanovení § 129l odst. 2 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „hosp. zák.“), neboť bylo podepsáno osobami oprávněnými podle stanov tak učinit. Šlo o zákonné zastoupení podle ustanovení § 24f odst. 1 a 2 hosp. zák. Dlužník byl písemně vyzván k plnění, nejpozději doručením žaloby ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 199/97. Důvodem k zamítnutí žaloby je však odepření plnění žalovaným podle ustanovení § 129m odst. 3 hosp. zák. Žalobkyně a její právní předchůdci způsobili, že „nelze dosáhnout uspokojení od povinného“. Pohledávka byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem a to nebylo realizováno, přestože věřitel již v roce 1994 sdělil, že přistoupí k realizaci zástavního práva. Přitom tímto způsobem mohlo dojít k uspokojení pohledávky věřitele. Podání žaloby o zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru, vedení neúspěšného výkonu rozhodnutí a přihlášení pohledávky v konkursu na majetek dlužníka neprokazují, že věřitelem nebyl způsoben stav nemožnosti uspokojení jeho pohledávky dlužníkem. Věřitel má sice možnost zvolit způsob vymáhání pohledávky, avšak smyslem ustanovení § 129m odst. 3 hosp. zák. je, aby věřitel dbal svých práv a nepřenášel bezdůvodně plnění z dlužníka na ručitele. Ručitel je tak chráněn proti jednání věřitele, „kterým by věřitel zcela vyloučil dlužníka tím, že způsobí, že není možno se na majetku dlužníka uspokojit“. Právní předchůdci žalobkyně „nerealizováním zástavního práva“  způsobili, že nelze dosáhnout uspokojení od dlužníka. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 22. června 2006,        č. j. 15 Co 7/2006-120, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit částku 100.000,- Kč a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně i jeho právní závěr, že ručitelské prohlášení je platným právním úkonem, jímž byl založen ručitelský závazek žalovaného podle ustanovení § 129l odst. 2 hosp. zák. Neztotožnil se však se závěrem o důvodnosti odepření splnění ručitelského závazku podle ustanovení § 129m odst. 3 hosp. zák. Uvedl, že rozhodné pro posouzení věci je, že žalovaný se stal na základě ručitelského prohlášení ručitelem dlužníka a žalobkyně má podle ustanovení § 129m odst. 2 hosp. zák. právo domáhat se plnění v dlužníkem neuspokojeném rozsahu proti ručiteli, což je podstatou tohoto zajišťovacího právního instrumentu. Námitku žalovaného, že oprávněně odepřel splnit ručitelský závazek podle ustanovení § 129m odst. 3 hosp. zák., protože věřitel způsobil, že nelze dosáhnout uspokojení pohledávky od dlužníka, nepovažoval za důvodnou. Zdůraznil, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla zajištěna ručením žalovaného i zástavním právem k nemovitostem dlužníka,  věřiteli proto nelze vytýkat, že by se o posílení zajištění dobytnosti své pohledávky ze smlouvy o úvěru nestaral a spoléhal pouze na zajištění ručitelským závazkem žalovaného. Platná ani předchozí právní úprava v případě plurality zajišťovacích prostředků nestanovila a nestanoví pořadí či prioritu mezi těmito zajišťovacími prostředky. Je ponecháno na volbě věřitele, jak a kdy bude při uspokojení svých pohledávek postupovat, a které ze zajišťovacích prostředků a ve které době bude realizovat. Žalobkyně své nároky proti dlužníkovi uplatnila již v roce 1997 a dosáhla vydání pravomocného rozhodnutí, jímž jí byly tyto nároky v požadované výši přiznány, přičemž k realizaci rozhodnutí vedla následně vykonávací řízení. Nelze jí proto klást k tíži, že tímto způsobem nebyla v celém rozsahu uspokojena. Žalobkyně pohledávku ze smlouvy o úvěru přihlásila i v konkursu vedeném na majetek dlužníka a pohledávka byla zjištěna, konkurs dosud není ukončen. Odvolací soud uzavřel, že ztížená možnost vymáhání dluhu proti dlužníkovi s ohledem na jeho současné poměry neznamená, že žalobkyně způsobila stav uvedený v ustanovení § 129m odst. 3 hosp. zák., tedy že od dlužníka nelze dosáhnout uspokojení. Skutečnost, že věřitel nevyužil zástavního práva k nemovitostem k dosažení uspokojení své pohledávky, může být významná pro faktický rozsah uspokojení pohledávky věřitele, nikoli pro neposkytnutí právní ochrany jeho zákonným nárokům uplatněným v řízení proti žalovanému. Ze stejných důvodů nelze a