32 Odo 543/2003 — Nejvyšší soud

32 Odo 543/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 7. 2004 Spisová značka:32 Odo 543/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.543.2003.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 536 předpisu č. 40/1964Sb. § 451 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 543/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce F. Š., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému H. d., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 59 647 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 44/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. února 2003 č. j. 26 Co 498/2002-100, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. února 2003 č. j. 26 Co 498/2002-100 a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. srpna 2002 č. j. 9 C 44/2002-82 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Trutnově mezitímním rozsudkem ze dne 16. srpna 2002 č. j. 9 C 44/2002-82 určil, že žalobou uplatněný nárok je co do základu dán. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný jako nájemce budovy čp. 333 v B. T., v níž nechala jeho vlastnice E. M. vyměnit kotle k vytápění, objednal u žalobce revizi těchto kotlů vzhledem k jejich nesprávné funkci. Žalobce revizi provedl a zjistil, že k zajištění provozu kotlů je nutno při zachování stávajícího paliva často vyměňovat hořákové planžety; oba se poté dohodli, že tyto opravy bude provádět žalobce. Od podzimu 1998 do 16. 2. 1999 tak žalobce vyměnil celkem 14 hořákových planžet. Vzhledem k tomu, že výrobce kotlů reklamaci vad neuznal a společnost E.-P., N+N s.r.o., která výměnu kotlů na základě smlouvy o dílo uzavřené s vlastnicí objektu prováděla, odmítla výměny planžet uhradit, uplatnil žalobce nárok vůči žalovanému. Žalovaný taktéž úhradu odmítl a sdělil žalobci, že s ním ruší smlouvu o servisních pracích a revizích. Tento skutkový stav posoudil soud prvního stupně podle § 536 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) a dospěl k závěru, že k platnému uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky řízení nedošlo, byť se účastníci dohodli o jejím předmětu, neboť chyběla dohoda o ceně díla. Oba účastníci totiž předpokládali, že vady kotlů budou bezplatně odstraněny v rámci servisu prováděného pro výrobce nebo bude úhrada provedena dodavatelskou firmou E., N+N s.r.o. V době uzavření smlouvy nebyla uvažována možnost zaplacení ceny díla žalovaným. Podle závěru soudu prvního stupně se jednalo o bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, neboť zajištěním provozu kotlů mu bylo umožněno užívání pronajatého objektu; současně soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalovaný byl jediným subjektem, který žalobce o provedení revize a nutných oprav požádal, přejímal provedené práce a dokonce výslovně požádal žalobce o ukončení jeho činnosti. Z hlediska žalobce je přitom nerozhodné, jaké konkrétní povinnosti měl žalovaný jako nájemce předmětného objektu a jaké úkony měla podle nájemní smlouvy činit pronajímatelka, protože s ní nebyl žalobce v žádném vztahu. Stejně tak nelze dovodit pasivní legitimaci na straně společnosti E., N+N s.r.o., neboť byla ve smluvním vztahu pouze s vlastnicí objektu E. M. a pouze ta mohla uplatňovat nároky vůči této společnosti. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. února 2003 č. j. 26 Co 498/2002-100 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se plně ztotožnil se všemi skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Doplnil, že samotné vědomí žalobce o tom, že vlastník kotlů je odlišný od jejich provozovatele, nemůže způsobit následek, „že smluvním partnerem žalobce pro případ placeného odstranění závady je paní M.“. Nárok na plnění přímo od vlastnice kotlů E. M. nelze podle názoru odvolacího soudu opřít ani o okolnost, že je vlastnicí kotlů. Podmínkou získání bezdůvodného obohacení totiž nemusí být skutečnost, že věc, na které byly provedeny určité úpravy, tvořící základ majetkového prospěchu, patří tomu, kdo se obohatil. Obohacení spočívá v tomto případě v majetkovém prospěchu, o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Je přitom věcí žalovaného, zda v případě, že má za to, že povinnost zajistit provoz kotlů měla E. M., uplatní z tohoto titulu nárok na částku poskytnutou jím žalobci vůči ní. V dalším řízení tedy bude soud prvního stupně vycházet z pasivní legitimace žalovaného. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je tudíž dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvého stupně spatřuje v tom, že obě rozhodnutí odporují právu, a to § 40, § 451, § 456 a § 457 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“). Dovolatel namítl, že mezi ním a žalobcem vznikl závazkový vztah týkající se revize kotlů, a to na základě jeho objednávky k provedení této činnosti, smluvní vztah ohledně opravy kotlů však mezi nimi nevznikl, a to ani neplatný právní vztah. Za podstatnou dovolatel považuje dále tu okolnost, že žalobce od počátku věděl o existenci smlouvy o dílo uzavřené mezi E. M. a E.-P., N+N s.r.o. Tato skutečnost vyplývá z výpovědi žalobce při jednání soudu dne 9. 8. 2002 a dále ze závěru soudu, že žalobce se nejprve pokusil uplatnit zaplacení ceny opravy u výrobce kotlů, poté u E.-P., N+N s.r.o.a až nakonec u dovolatele. Dovolatel poukázal na § 43 ObčZ, který ukládá povinnost dbát při úpravě smluvních vztahů na odstranění všeho, co by mohlo vést ke vzniku rozporů. Pokud žalobce zjistil, že opravu nelze provést v rámci žalovaným objednané revize a předpokládal uplatnění náhrady u výrobce, měl trvat na odstranění všech pochybností; pokud tak neučinil, nelze důsledky klást k tíži dovolatele, který objednal pouze revizi kotlů. Podle dovolatele mu nemohlo jako pouhému nájemci objektu vzniknout žádné bezdůvodné obohacení; nepovažuje se proto za pasivně legitimovaného v této věci. Bezdůvodné obohacení vzniklo na straně E. M. jako vlastnice objektu včetně kotlů, která je navíc povinna podle nájemní smlouvy k úhradě takových nákladů. Dovolatel navrhl zrušení rozsudků obou soudů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání zdůraznil především tu okolnost, že to byl dovolatel, kdo po celou dobu provádění revizí jednal se žalobcem sám, a to prostřednictvím svého statutárního orgánu Mgr. V. Pokud měl dovolatel za to, že není subjektem, který je oprávněn ve věci jednat, měl důsledně žalobce upozornit, že veškeré záležitosti je třeba konzultovat s majitelkou objektu a nic mu nebránilo trvat na uzavření písemné smlouvy s ní stejně jako v případě instalace kotlů. Statutární orgán dovolatele však žalobce odkázal na paní M. pouze a výlučně za účelem získání podkladů k provedení opravy. Žalobce se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, že práce byly prováděny pro dovolatele, za jeho aktivní účasti a byl to právě výlučně dovolatel, kterému vznikl prospěch z žalobcovy činnosti. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou. Zabýval se proto nejprve otázkou, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná. Dovolání je však přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto