32 Odo 697/2002 — Nejvyšší soud

32 Odo 697/2002 citace  Název judikátu:Ochranná známka. Přihláška ochranné známky podaná před 1.10.1995. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2003 Spisová značka:32 Odo 697/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.697.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 16 předpisu č. 137/1995Sb. § 42 předpisu č. 137/1995Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 697/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně M. f., a. s., zastoupené , advokátem, proti žalované R. ČR, a. s., zastoupené, advokátkou, o ochranu proti neoprávněnému užívání ochranné známky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 32/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2001, č. j. 3 Cmo 49/2000-124, takto: I. Dovolání se zamítá. II Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.175,- Kč k rukám , advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 19. května 1999, č. j. 2 Cm 32/95-73, tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se při vydávání časopisu XYZ ž. označení obsahující označení uvedené v osvědčení o zápisu ochranné známky kombinované „xyz“ č. 170615 a označení uvedené v osvědčení o zápisu ochranné známky slovní „XYZ Ž“ č.183668 zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobkyně je majitelem ochranných známek pro třídu výrobků a služeb č. 16, 41 (časopisy), a to kombinované ochranné známky ve znění „XYZ“ - v podobě „xyz“, reg. č. 170615, zapsané dne 28. července 1992, přihlášené dne 20. března 1991, a ochranné známky slovní „XYZ Ž“, reg. č. 183668, zapsané dne 24. března 1995, přihlášené dne 20. prosince 1993. Oprávnění k vydávání časopisu xyz ž. dle registrace u Ministerstva kultury České republiky č. F 4703 od počátku sedmdesátých let náleželo P. o. S., na počátku devadesátých let toto oprávnění zaregistrováním změny podle § 7 odst. 4 zákona č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění pozdějších změn, přešlo na F. r. P. a po rozdělení „federace“ k 6. dubnu 1993 na Č. r. p.. Dne 11. června 1993 vydavatelské oprávnění k tomuto časopisu přešlo na „Dr. B.“, posléze k 23. prosinci 1993 na XYZ, a. s. a naposledy k 11. srpnu 1994 na žalovaného. Název časopisu „XYZ Ž“ byl doložen už od roku 1957, kdy byl vydáván „ÚV Č. v M. f.“, přičemž v podobě, která je shodná s kombinovanou ochrannou známkou žalobce č. 170615, byl název časopisu proveden od roku 1960. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud uzavřel, že byť žalovaná vydavatelské oprávnění získala až po datu podání přihlášek ochranných známek žalobkyní, nutno na ni pohlížet jako na nástupkyni předchozích vydavatelů předmětného časopisu, a pokud tito předchozí vydavatelé používali označení shodné s přihláškami a zněním ochranných známek žalobkyně „daleko dříve“, než je žalobkyně přihlásila k ochraně, toto užívání je třeba přičíst ve prospěch žalované. Dle odvolacího soudu není důvodu rozlišovat mezi účinky přechodu (popř. i převodu) formálních práv k ochranné známce na právní nástupce (v rozsahu práv k přihlášce či již registrované známce) původního přihlašovatele či již majitele, a účinky přechodu (popř. převodu) práv držitele formálně nezapsaného označení na jeho právní nástupce (v rozsahu práv k nezapsanému označení), pročež neměl za právně významné, že na žalovanou bylo převedeno vydavatelské oprávnění až k 11. srpnu 1994. Naopak, za rozhodující považoval, že žalovaná uzavírá nepřetržitou řadu vydavatelů časopisu dle jeho totožné registrace podle „tiskového zákona“, a je třeba na ni proto hledět jako na právní nástupkyni (v rozsahu práv, o něž jde) „předchozích majitelů práv držitele nezapsaného označení“. Zastávaje stanovisko o možnosti aplikace ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách - dále též jen „zákon o ochranných známkách“- (s odkazem na ustanovení § 42 odst. 2 téhož zákona) a maje za splněné podmínky pro vznik povinnosti majitele ochranné známky strpět užívání shodného nebo zaměnitelného označení jeho držitelem, odvolací soud dospěl k závěru, že právo žalobkyně z ochranných známek je omezeno právem žalované na užívání označení shodného se zněním a podobou těchto ochranných známek pro žalovanou vydávaný časopis. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“) a dovolací důvod spatřovala v ustanovení § 241 odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písm. b/), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písm. d/). Konkrétně namítala, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 16 odst. 3 zákona o ochranných známkách, ačkoli tento zákon nabyl účinnosti až 1. října 1995 a jím zrušený zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách „omezení práv majitele ochranné známky neznal“. Poukazovala na skutečnost, že je právním nástupcem hospodářského zařízení „ÚV S. Vydavatelství a nakladatelství M. f.“, které „fakticky předmětný časopis vydávalo“, a zejména zdůrazňovala, že její právní předchůdce podal 20. března 1991 návrh na zápis ochranné známky „XYZ“ a tato kombinovaná známka byla do rejstříku zapsána 28. července 1992, následný přechod práv k této známce na žalobkyni byl vyznačen 10. ledna 1995, v důsledku čehož jí nepochybně svědčí všechna práva spojená s ochrannými známkami, zejména pak právo ochranné známky užívat a domáhat se právní ochrany proti tomu, kdo tyto známky neoprávněně používá. I pro případ, že by dovolací soud „dovodil retroaktivitu nového známkového zákona na rozhodné období“, dovolatelka namítala, že žalovaná nezískala dva roky před podáním přihlášky žalobkyní (před 20. březnem 1991) právo „strpění“ užívání shodného označení a nemůže jí tedy být poskytnuta ochrana příslušející držiteli označení shodného s ochrannou známkou. Odvolacímu soudu rovněž vytýkala, že nepřihlédl k rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 23. května 2001, č. O 60903 a k rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 30. října 2001, č. O 85317, jimiž byl zamítnut návrh žalované na výmaz ochranných známek č. 170615 („XYZ“) a č. 183668 („XYZ Ž“), zamítnut rozklad žalované a potvrzeno rozhodnutí o zamítnutí návrhu na výmaz ochranné známky, přesto, že těmito rozhodnutími „specializovaný právní orgán zcela jednoznačně deklaroval“, že žalobkyni svědčí všechna práva spojená s ochrannou známkou pro ni registrovanou. V neposlední řadě dovolatelka poukazovala na „porušení ústavně zaručených práv v odvolacím řízení, kdy byl porušen princip nedotknutelnosti vlastnictví, právní rovnosti a zásady nabytí práv v dobré víře“, jakož i na porušení práva na spravedlivý proces, neposkytnutí právní ochrany a dezinterpretaci právních norem. Proto dovolatelka požadovala, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhovala, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl. Dle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání (jak se výslovně podává z odůvodnění jeho rozsudku) ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., rovněž projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. Dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné. Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. je omyl při aplikaci práva na zjištěný skutkov