32 Odo 873/2004 — Nejvyšší soud

32 Odo 873/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 3. 2005 Spisová značka:32 Odo 873/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.873.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 10 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 873/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobkyně S. P. a.s., zastoupené, advokátem, proti žalované S. P. P. a.s. (dříve S. P. a.s.), zastoupené, advokátem, o ochranu obchodní firmy, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 81/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2004, č.j. 3 Cmo 95/2003-100, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Plzni v pořadí druhým rozsudkem ze dne 19. prosince 2002, č. j. 22 Cm 81/99-82, žalované uložil změnit svoji obchodní firmu nahrazením slova „S….“ jiným slovem nebo jinými slovy a podat u příslušného rejstříkového soudu návrh na zápis změněné obchodní firmy (první výrok), jakož i zaplatit žalobkyni náklady řízení (druhý výrok). Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. ledna 2002, č.j. 3 Cmo 394/2000-54, zrušil v pořadí jeho první rozsudek ze dne 17. dubna 2000, č.j. 22 Cm 81/99-26, a věc mu vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. února 2004, č.j. 3 Cmo 95/2003-100, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalovaná je povinna změnit svou obchodní firmu jejím doplněním nejméně o jedno dvouslabičné slovo, žalobu v rozsahu požadavku na nahrazení slova „S….“ zamítl a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (první věta výroku). Dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů žádnému z účastníků (druhá věta výroku). Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, byť z jiných důvodů než v něm uvedených. Ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně byla do obchodního rejstříku zapsána dne 1. dubna 1992 pod obchodní firmou (tehdy obchodním jménem) S…. P. a.s., IČ … a žalovaná byla do téže evidence zapsána dne 1. května 1992 pod obchodní firmou (tehdy obchodním jménem) S….. P. a.s. Dále bylo skutkově zjištěno, že v roce 1999 S…. P. a.s. změnila obchodní firmu (dále též jen „firma“) na S…. G. a.s. z důvodu, že vkladem části podniku založila obchodní společnost S…. P. a.s., IČ … s tím, že původní firmu převedla na tuto nově založenou společnost, jež byla do obchodního rejstříku zapsána dne 31. srpna 1999. Žalovaná, jež byla do obchodního rejstříku zapsána později než právní předchůdkyně žalobkyně, je sice právní nástupkyní státního podniku S…. P., který byl do uvedené evidence zapsán již v roce 1990, ten však firmu na žalovanou nepřevedl, ponechal si ji a existuje jako tzv. zbytkový státní podnik do doby vyřízení restitučních nároků. Odvolací soud vyšel z ustanovení § 10 odst. 1 obchodního zákoníku v platném znění (dále též jen „obch. zák.“), podle něhož nesmí být obchodní firma zaměnitelná s firmou jiného podnikatele. Pokládaje pro posouzení zaměnitelnosti zapsané obchodní firmy účastníků sporu za rozhodné zjištění, že ve vztahu mezi nimi to byla právní předchůdkyně žalobkyně, která jako první použila v kmeni obchodní firmy slovo S…., se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že obchodní firma žalované oproti starší obchodní firmě právní předchůdkyně žalobkyně (i žalobkyně) požadavek nezaměnitelnosti nesplňuje. Ze znění obou obchodních firem vyplývá, že jejich kmen je zčásti – v dominantním slově S…. totožný, přičemž zde není výrazněji rozlišující prvek, za který nelze považovat uvedení sídla žalované ve znění obchodní firmy. Za této situace se jedná o závadný stav, a žalobkyně se proto právem domáhá jeho odstranění postupem podle § 12 obch. zák. Za právně nerozhodnou pro posouzení žalobního nároku odvolací soud označil částečnou shodu předmětu podnikání obou účastníků řízení, neboť § 10 odst. 1 obch. zák. již nerozlišuje zaměnitelnost firem účastníků, kteří se setkávají nebo nesetkávají v hospodářské soutěži. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož lze sjednat nápravu onoho závadného stavu pouze tím, že žalovaná nahradí ve své firmě slovo S…. jiným slovem nebo slovy. Stav zaměnitelnosti znění firem obou účastníků lze podle odvolacího soudu odstranit i tím, že žalovaná doplní znění své stávající obchodní firmy o další nejméně dvouslabičné slovo tak, aby zákonný požadavek kladený na znění obchodních firem byl splněn. Uvedl, že takový postup je v souladu i s právním závěrem formulovaným Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 1 Odon 5/97, podle něhož je obecný, striktní zákaz používat slovo či slovní kmen v jakékoli podobě a kombinaci neodůvodněně široký, jelikož lze sestavit kombinace slova či kmenu, které zaměnitelné s jiným obchodním jménem nejsou. Podle odvolacího soudu je třeba přihlédnout i k tomu, že žalobkyně svůj nárok bezprostředně po vzniku závadného stavu neuplatnila a po řadu let ho tolerovala a že žalovaná pod svou firmou obsahující slovo S…. po celé období působila a budovala své postavení na trhu. Proto vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil změnit svou obchodní firmu doplněním minimálně o jedno dvouslabičné slovo a ve zbývající části, pokud šlo o nahrazení slova S…. jiným slovem či slovy, žalobu zamítl. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Podle názoru dovolatelky není rozhodnutí odvolacího soudu v souladu se zákonným požadavkem (§ 10 odst. 1 obch. zák.), aby obchodní firma nepůsobila klamavě. Tvrdí, že dovoláním napadený rozsudek toleruje existenci klamavé obchodní firmy žalované, jelikož ponechání slova S…. v její obchodní firmě i po doplnění o nové dvouslabičné slovo musí u běžného soutěžitele či spotřebitele minimálně vyvolávat mylnou představu o shodné koncernové příslušnosti obou účastníků řízení. Ponechání slova S…. v obchodní firmě žalované je podle dovolatelky v rozporu s ustanovením § 11 odst. 6 obch. zák., z něhož dle jejího názoru vyplývá, že obchodní firmy podnikatelů, jejichž podniky nenáleží ke stejnému koncernu, shodné prvky obsahovat nemohou. Jelikož podnik žalované nepatří ke koncernu, jehož součástí je i podnik žalobkyně, nemůže obchodní firma žalované obsahovat dominantní prvek shodný s takovým prvkem, který je součástí obchodní firmy žalobkyně a součástí obchodních firem osob, jejichž podniky spolu se žalobkyní tvoří koncern. Za nepřípadný dovolatelka označila odkaz odvolacího soudu na v odůvodnění citovaný judikát Nejvyššího soudu s poukazem na to, že je v něm posuzován případ zaměnitelnosti obchodních firem používajících označení „strategie“, tj. označení běžně a obecně používané v mnoha oblastech lidské činnosti, zatímco slovo S…. je specifické označení, jež je typické pro podnikání v oblasti projektové činnosti (jde o zkrácený název dřívějšího S. ú. d. p.). Kromě toho má dovolatelka za to, že odvolacím soudem formulovaný výrok ukládající žalované povinnost doplnit svou obchodní firmu pouze jakýmkoliv dvouslabičným slovem nemůže odstranit závadný stav, neboť si lze představit mnoho takových slov, které žalovaná může použít k doplnění své obchodní firmy, aniž by však tím odstranila zaměnitelnost obou obchodních firem, případně aby vyloučila klamavé působení své obchodní firmy. V závěru dovolání pak dovolatelka k argumentaci odvolacího soudu namítá, že žádný právní předpis nesnižuje úroveň práva na ochranu obchodní firmy, je-li toto právo uplatněno s odstupem času, jakož i za situace, kdy porušitel právního předpisu po určitou dobu budoval své postavení na trhu jako nositel zaměnitelné a kla