33 Cdo 1039/2011 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1039/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2013 Spisová značka:33 Cdo 1039/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1039.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědění Dotčené předpisy:čl. 143 obč. zák. čl. 470 obč. zák. čl. 579 obč. zák. předpisu č. 136/1985Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 6. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1039/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (adresa pro doručování: Územní pracoviště Brno, Orlí 27), proti žalovaným 1) M. V., 2) S. V., 3) J. V., a 4) R. V., zastoupeným JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova 52, o zaplacení 130.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 96/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 1. června 2010, č. j. 54 Co 71/2010-103, ve znění opravného usnesení ze dne 10. února 2011, č. j. 54 Co 71/2010-130, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 1. června 2010, č. j. 54 Co 71/2010-103, ve znění opravného usnesení ze dne 10. února 2011, č. j. 54 Co 71/2010-130, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 18. srpna 2009, č. j. 12 C 96/2006-43, ve znění opravného usnesení ze dne 4. prosince 2009, č. j. 12 C 96/2006-81, tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaní 2, 3 a 4 byli povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 130.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % od 15. 7. 2003 do zaplacení, a aby prvá žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 65.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % od 15. 7. 2003 do zaplacení, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 18. srpna 2009, č. j. 12 C 96/2006-43, ve znění opravného usnesení ze dne 4. prosince 2009, č. j. 12 C 96/2006-81, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Třebíči k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. srpna 2009, č. j. 12 C 96/2006-43, ve znění opravného usnesení ze dne 4. prosince 2009, č. j. 12 C 96/2006-81, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 130.000,- Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 15. 7. 2003 do zaplacení do 6 měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že prvá žalovaná s manželem J. V. uzavřeli s právním předchůdcem žalobkyně Okresním národním výborem v Třebíči dne 18. 12. 1989 smlouvu č. 300/1989-Fre o poskytnutí státního příspěvku na stavbu rodinného domku podle vyhlášky č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví (dále jen „smlouva“ a „vyhláška“). Smlouvou se zavázali, kromě jiného, výstavbu provést v souladu se stavebním povolením a dokončit ji tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let od uzavření smlouvy, a dále nejméně 8 let od kolaudace resp. 10 let od uzavření smlouvy předmět výstavby užívat k trvalému bydlení a nepřevést jej na jinou osobu bez souhlasu národního výboru. Ze smlouvy pro ně dále vyplývala povinnost oznámit příslušnému orgánu nedodržení dohodnutých podmínek a v případě jejich porušení vrátit příspěvek do 30 dnů. Na základě takto uzavřené smlouvy prvá žalovaná s manželem obdrželi státní příspěvek ve výši 130.000,- Kč na stavbu rodinného domku, který postavili na pozemku v katastrálním území a obci D. podle stavebního povolení z 29. 11. 1989; stavba byla kolaudována 19. 5. 1997. Z domku se žalovaná se svými dětmi (druhou až čtvrtým žalovanými) pro neshody s manželem odstěhovala a od 1. 12. 2002 trvale bydleli v nájemním bytě na adrese D. J. V. dne 13. 6. 2003 zemřel. Podle dohody dědiců (žalovaných) v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 D 877/2003, schválené za tehdy nezletilé druhou až čtvrtým žalovanými rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 6. 2004, č. j. 6 Nc 310/2000-63, se stali druhá až čtvrtý žalovaní spoluvlastníky nemovitostí zapsaných, pro k. ú. a obec D. (budovy, st. parcely č. a parcely č.), každý s podílem jedné šestiny, a prvá žalovaná z titulu vypořádání zaniklého společného jmění manželů usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. března 2004, č. j. 1 D 877/2003, Nd 193/2003, podílovou spoluvlastnicí z jedné poloviny. Úmrtí manžela prvá žalovaná žalobkyni neoznámila a státní příspěvek jí na výzvu nevrátila. Na tomto skutkovém základu soud prvního stupně cituje § 109, § 517 odst. 1, 2, § 874 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a § 16, § 17, § 18 vyhlášky, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Shrnul, že prvá žalovaná neoznámila žalobkyni skutečnost rozhodnou pro plnění podmínky bydlení, k čemuž se zavázala v čl. 4. smlouvy, a proto jí vznikla povinnost vrátit příspěvek ve lhůtě 30 dnů (do 14. 7. 2003). Tato povinnost vznikla rovněž druhé až čtvrtému žalovaným na základě pravomocně skončeného dědického řízení. Se závěrem, že nedošlo k promlčení nároku, následně odmítl aplikovat § 3 odst. 1 obč. zák. s tím, že mezi účastníky smlouvy vznikl veřejnoprávní vztah, vylučující možnost aplikace obecných občanskoprávních předpisů; nepřihlédl ke tvrzení prvé žalované, že její povinnost užívat nemovitost zanikla v důsledku nemožnosti plnění. Krajský soud v Brně-pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 1. června 2010, č. j. 54 Co 71/2010-103, ve znění opravného usnesení ze dne 10. února 2011, č. j. 54 Co 71/2010-130, obsahově změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu, aby druhá až čtvrtý žalovaní byli povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 130.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a aby prvá žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 65.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, zamítl (výrok I.). Dále rozhodl tak, že v části výroku I, kterou byla prvá žalovaná zavázána zaplatit žalobci částku 65.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dokazování doplnil. Proti soudu prvního stupně předně uzavřel, že žalovaní 2) až 4) jako dědici po zemřelém J. V. nejsou ve sporu pasivně věcně legitimováni. Nemohl přehlédnout, že smlouvu prvá žalovaná a její manžel uzavřeli dne 18. 12. 1989, tj. za účinnosti obč. zák., který upravoval majetkové vztahy mezi manžely prostřednictvím institutu bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen „BSM“). Platilo přitom, že závazky jednoho či obou manželů vzniklé za trvání manželství nebyly předmětem BSM a pasivní solidarita manželů byla omezena pouze pro právní úkony týkající se věcí v BSM. Smlouvou o státním příspěvku nebyly dotčeny společné věci, neboť jejím prostřednictvím byly peníze do BSM teprve získány – nešlo tedy o právní úkon týkající se společné věci, z něhož by byli oba manželé oprávněni společně a nerozdílně. Proto v případě porušení smluvních podmínek vyplývajících z předmětné smlouvy byli oba povinni vrátit každý jednu polovinu příspěvku; úmrtím J. V. dne 13. 6. 2003 povinnost vrátit příspěvek nevznikla. Jestliže se dědictví nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 obč. zák.) a neměl-li zůstavitel k tomuto okamžiku vůči žalobkyni žádný dluh, nebyli povinni plnit ani jeho dědicové. Ve vztahu k prvé žalované uvedl, že podle § 18 odst. 4 vyhlášky ve znění vyhlášky č. 74/1989 Sb. stačilo, aby závazky plnil alespoň jeden ze stavebníků. V daném případě smluvní podmínky plnil až do své smrti dne 13. 6. 2003 manžel J. V. K tomuto datu však žalovaná již v domě nebydlela, a žalobkyni tak vzniklo dnem následujícím po smrti J. V. (od uvedeného okamžiku přestaly být plněny podmínky poskytnutí příspěvku alespoň jedním z manželů) právo na jeho vrácení. Se zřetelem k tomu, že povinnost vrátit příspěvek nebyla ve smlouvě dohodnuta jako solidární, vznikla prvé žalované povinnost k vrácení příspěvku v rozsahu 65.000,- Kč. Nedůvodnou shledal odvolací soud námitku promlčení, avšak se zřetelem k tomu, že soud prvního stupně přijal chybný závěr o vyloučení aplikace § 3 odst. 1 obč. zák., zrušil jeho rozsudek vůči prvé žalované v rozsahu částky 65.000,- Kč včetně blíže specifikovaného úroku z prodlení a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. S odkazem na rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 14. listopadu 2002, č. j. 6 Nc 310