33 Cdo 1139/2025 – Nejvyšší soud

33 Cdo 1139/2025-692 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Toroinvestbeton s.r.o., se sídlem Ostrava, Slezská Ostrava, Zámostní 1155/27, identifikační číslo osoby 02574080, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Ostrava, Poštovní 39/2, proti žalované Kooperativa pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, zastoupené Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem se sídlem Praha, Na Pankráci 404/30a, o zaplacení 294 488,62 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C 181/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023, č. j. 70 Co 329/2023-579, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 11 858 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Petra Kuchaře. Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, č. j. 10 C 181/2019-536, zamítl žalobu o zaplacení 294 488,62 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. 2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 70 Co 329/2023-579, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a doplnil jej výrokem o nákladech státu, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu č. 6345982596, v níž bylo sjednáno havarijní pojištění domíchávače betonu. Dne 14.8.2019 došlo k prasknutí hydraulické hadice stroje, v důsledku čehož došlo k zastavení otáčení bubnu domíchávače a k zatvrdnutí v něm převáženého betonu. Žalobkyně nahlásila pojistnou událost a nechala buben domíchávače opravit výměnou za cenu, která koresponduje s žalovanou částkou. Žalovaná písemným sdělením ze dne 4.11.2019 pojistné plnění odmítla s odůvodněním, že k prasknutí hydraulické hadice došlo v důsledku degradace pryžového povrchu hadice, což spadá pod výluku z pojištění dle čl. 6 odst. 2 Zvláštních pojistných podmínek H-300/14 (dále jen „ZPP“). Mezi účastnicemi bylo sporné, zda prasknutí hydraulické hadice stroj bylo náhlým poškozením vzniklým v důsledku nahodilé a tedy nepředvídatelné události, která je kryta pojištěním (čl. 3 ZPP), nebo zda se jednalo o důsledek dlouhodobějšího devastačního procesu, pro který platí výluka z pojištění (čl. 6 odst. 2 písm. f/ ZPP). Odvolací soud s poukazem na § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který dovodil, že předmětná škodní událost nesplňuje podmínky, za nichž by žalobkyni vznikl nárok na pojistné plnění. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že ke škodní události došlo v důsledku náhlého poškození, které bylo způsobeno nahodilou událostí, toto důkazní břemeno neunesla. Poukázal na to, že žalobkyně sice škodní událost oznámila žalované, nicméně první prohlídku vozidla umožnila bez poškozené hydraulické hadice, která byla předtím demontována. Teprve při druhé návštěvě technika žalované žalobkyně poškozenou hydraulickou hadici (již demontovanou) předložila, přičemž technik označil stav pláště hadice za zpuchřelý a hadici shledal prasklou – roztrženou a pořídil její fotodokumentaci. V zápisu upozornil, že poškozená hadice nesmí být vyhozena, nýbrž je třeba ji uchovat do oznámení o likvidaci. Žalobkyně tohoto pokynu nedbala a poškozenou hydraulickou hadici neuchovala, čímž zmařila provedení důkazu ke spolehlivému zjištění skutkového stavu. Odvolací soud vycházel z posudku znalce Stanislava Bartoně, který stav hydraulické hadice posuzoval na základě zachované a bohaté fotodokumentace, a z jeho závěru, že tlaková hadice praskla v důsledku mechanického poškození gumotextilního povrchu a křížového textilního tlakového opletení podélným narušení (řezem) ostrým předmětem, jakož i to, že k masivnímu prasknutí tlakové hydraulické hadice došlo nikoli náhlým a prudkým nárůstem tlaku v hadici vlivem jiné závady, nýbrž postupným a dlouhodobým (zřejmě nejméně několikadenním) působením tlaku oleje v místě mechanického poškození hadice s dlouhodobým únikem hydraulického oleje. Znalec velmi podrobně a logicky vysvětlil, jakým způsobem zkoumal a vyhodnotil škodní událost, své závěry přesvědčivě obhájil i v rámci své ústní výpovědi při jednání a odvolací soud i vzhledem k ostatním provedeným důkazům neměl důvod o správnosti jeho znaleckých závěrů pochybovat. Podle odvolacího soudu žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke svému žalobnímu tvrzení, že poškození hydraulické hadice, následné zastavení otáčení míchacího bubnu a zatvrdnutí betonu bylo náhlým poškozením vzniklým náhlou a nahodilou, a tedy neočekávatelnou událostí, a že tedy nastala pojistná událost, na niž se vztahuje pojištění sjednané mezi účastnicemi pojistnou smlouvou. Výsledky provedeného dokazování svědčí s vysokou pravděpodobností o tom, že ke škodní události došlo v důsledku déletrvajícího pouhým okem při patřičné kontrole stroje (resp. vozidla) zjistitelného poškození hydraulické hadice, které žalobkyně ignorovala, resp. na jehož kontrolu rezignovala, které vedlo k prasknutí hadice. Jde o situaci, na niž se vztahuje výluka z pojištění uvedená v ust. čl. 6 odst. 1 písm. f) ZPP. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání z důvodu, že odvolací soud nesprávně právně posoudil doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou otázku rozložení důkazního břemene, pokud soudy shledaly povinnost žalobkyně prokázat, že poškození a jeho příčina nespadá po výluky z pojistného plnění. Dále předkládá dosud nevyřešenou otázku, zda v poměrech projednávané věci obstojí na základě provedeného dokazování a při argumentaci žalobkyně a při opomenutých důkazech stran zachování práva na spravedlivý proces závěr, že únik oleje z hadice byl dlouhodobý a vizuálně snadno zjistitelný. Konečně předkládá k posouzení dosud nevyřešenou otázku, zda zjištěné poškození vozidla a jeho mechanismus konstatovaný odvolacím soudem (mechanické narušení hydraulické hadice z vnějšku ostrým předmětem s následným několikadenním únikem oleje a zastavení bubnové nástavby s betonem) je v poměrech projednávané věci poškozením krytým sjednaným havarijním pojištěním, resp. doplňkovým pojištěním stroje. 5. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout. 6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř. 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Otázka týkající se posouzení rozložení důkazního břemene přípustnost dovolání nezakládá, jelikož se odvolací soud touto právní otázkou nezabýval, neboť nebyla předmětem (součástí) odvolacích námitek. Navíc nelze přisvědčit žalobkyni, že soudy shledaly povinnost žalobkyně prokázat, že „poškození a jeho příčina nespadá po výluky z pojistného plnění“, soud prvního stupně vycházel z toho, že důkazní břemeno o tom, že došlo ke škodné události (zde k prasknutí hydraulické hadice v důsledku náhlého poškození stroje nahodilou událostí), která je pojištěním kryta (není z pojištění vyloučena), tíží žalobkyni. To je v souladu s judikaturou, která je ve sporech o pojistné plnění ustálena v tom, že povinnost tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti k opodstatněnosti nároku tíží žalobce, i s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu ohledně rozložení důkazního břemene ve sporech na plnění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2727/99, a ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 98/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 917/2013). K tomu je třeba poznamenat, že závěr odvolacího soudu, že žalobkyně (slovy odvolacího soudu) „neunesla důkazní břemeno“ nelze hodnotit jinak, než že neprokázala své žalobní tvrzení (svou skutkovou verzi), že poškození dotyčné hydraulické hadice bylo nahodilou událostí. Oba rozsudky se v tomto směru opíraly o zjištěný skutkový stav a nešlo přitom ani o stav označovaný jako „non liquet“, tj. o situaci, v níž by byla pro rozhodnutí určující otázka, kterou ze stran sporu tížilo důkazní břemeno. Uvedená otázka přípustnost dovolání nezakládá i proto, neboť jejím prostřednictvím žalobkyně ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž skutkový stav,