33 Cdo 1809/2020 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1809/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 7. 2021 Spisová značka:33 Cdo 1809/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1809.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o zájezdu (o. z.) Dotčené předpisy:§ 2537 odst. 1 o. z. ve znění do 06.06.2017 § 2540 o. z. ve znění do 06.06.2017 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 10. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1809/2020-146 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. M., bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Pokorným, advokátem se sídlem Praha 2, Lazarská 11/6, proti žalované ALEXANDRIA a. s., se sídlem Praha 7, Poupětova 1128/22, identifikační číslo osoby 25661507, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem Ph.D., advokátem se sídlem Vyškov, Pivovarská 58/8, o zaplacení 27 041 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 382/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, č. j. 12 Co 290/2019-120, takto: I. Dovolání proti části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, č. j. 12 Co 290/2019-120, jíž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 4. 2019, č. j. 10 C 382/2017-84, v části jeho vyhovujícího výroku II tak, že byla zamítnuta žaloba ohledně úroků z prodlení z částky 8 370 Kč za dobu od 19. 9. 2017 do 30. 9. 2017, se odmítá. II. Dovolání proti části výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, č. j. 12 Co 290/2019-120, jíž byl v části jeho vyhovujícího výroku III potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 4. 2019, č. j. 10 C 382/2017-84, se odmítá. III. Výrok I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, č. j. 12 Co 290/2019-120, jímž byl potvrzen vyhovující výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 4. 2019, č. j. 10 C 382/2017-84, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 370 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 19. 9. 2017 do zaplacení, výrok II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, č. j. 12 Co 290/2019-120, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 4. 2019, č. j. 10 C 382/2017-84, v části jeho zamítavého výroku III tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 671 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 1. 10. 2017 do zaplacení, a výrok III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, č. j. 12 Co 290/2019-120, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 10 C 382/2017-84, připustil změnu žaloby navrženou žalobkyní v podání ze dne 10. 10. 2018 (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 370 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 19. 9. 2017 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 18 671 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 19. 9. 2017 do zaplacení (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2019, č. j. 12 Co 290/2019-120, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II tak, že ohledně úroku z prodlení z částky 8 370 Kč za období od 19. 9. 2017 do 30. 9. 2017 se žaloba zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje (výrok I), změnil v zamítavém výroku III tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 671 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% od 1. 10. 2017 do zaplacení a jinak se v tomto výroku potvrzuje (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky, „zda je zákazník povinen přijmout pořadatelem přijaté opatření (nabídnuté náhradní plnění), resp. za jakých podmínek může zákazník pořadatelem nabídnuté náhradní plnění odmítnout (co je považováno za řádný důvod pro odmítnutí opatření přijatého pořadatelem zájezdu)“, a otázky, „zda rozhodnutí zákazníka o nepřijetí pořadatelem nabídnutého náhradního plnění z jiného než řádného důvodu snižuje povinnost pořadatele zájezdu k náhradě vzniklé újmy zákazníka“. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání žalované v části směřující do výroku I. napadeného rozsudku, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části jeho vyhovujícího výroku II tak, že byla zamítnuta žaloba ohledně úroků z prodlení z částky 8 370 Kč za dobu od 19. 9. 2017 do 30. 9. 2017, a v části směřující proti výroku II rozsudku napadeného rozsudku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části jeho vyhovujícího výroku III, není přípustné, neboť v tomto rozsahu není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání [§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. K podání dovolání je totiž (subjektivně) oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2000, pod číslem 138). Odstranění (zrušení) výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterým došlo ve výsledku k zamítnutí části žalobou uplatněného nároku, by nevedlo ke stavu pro žalovanou příznivějšímu; potud tedy nemohla být uvedenou částí odvolacího rozhodnutí žalované způsobena žádná újma, jíž by bylo lze zhojit v dovolacím řízení. Jsou proto splněny podmínky pro odmítnutí dovolání v uvedené části podle § 243c odst. 3 věty první a § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou je třeba považovat otázku posouzení podmínek, za nichž je zákazník oprávněn odmítnout pořadatelem nabízenou nápravu vad zájezdu. Nejprve je třeba uvést, že soud prvního stupně – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, zejména z citací znění právní úpravy, podle níž věc posuzoval - na projednávanou věc aplikoval aktuálně platnou a účinnou právní úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ač posuzoval smlouvu uzavřenou dne 6. 6. 2017, přičemž platí obecné pravidlo, že každé právní jednání se posuzuje zásadně podle právní úpravy platné a účinné ke dni jeho vzniku. Odvolací soud uvedenou skutečnost nijak nereflektoval, ani neuvedl, jaké rozhodné znění právní úpravy na věc sám aplikoval. Již z tohoto důvodu je naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Dovolací soud proto v prvé řadě uzavírá, že na věc je třeba aplikovat právní úpravu účinnou k 6. 6. 2017, kdy účastníci uzavřeli smlouvu o zájezdu. Podle § 2537 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění k datu 6. 6. 2017, tedy k datu, kdy byla uzavřena smlouva zakládající práva a povinnosti účastníků (dále jen „o. z.“), nemá-li zájezd vlastnosti, o nichž pořadatel zákazníka ujistil nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával, zajistí pořadatel nápravu, pokud si nevyžádá neúměrné náklady. Podle § 2540 o. z. má-li záje