Nejvyšší soud 33 Cdo 2504/2025 – Návrhu povinného na zastavení exekuce

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci oprávněné Dr. Popov Holding a.s., se sídlem v Plané, Plzeňská 857, identifikační číslo osoby 066 15 554, zastoupené Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 1108/18, proti povinnému P. N., zastoupenému Mgr. Ivo Kroužkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kroftova 3370/20, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 3593/2024, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2025, č. j. 16 Co 186/2025-144, takto:

Dovolání se odmítá.

Povinný navrhl zastavení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech v jeho vlastnictví k zajištění pohledávky peněžitého plnění ve výši 20.000.000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši repo sazby zvýšené o 8 procentních bodů z částky 20.000.000 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení. Exekučním titulem je v dané věci notářský zápis NZ 2856/2021, N 2253/2021 sepsaný dne 29. 11. 2021 notářkou Mgr. Evou Královou.

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 4. 2025, č. j. 49 EXE 3593/2024-125, zamítl návrh povinného ze dne 7. 2. 2025 na zastavení exekuce.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 5. 2025, č. j. 16 Co 186/2025-144, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Soudy vzaly za prokázané, že právním důvodem vzniku předmětné pohledávky je smlouva o úvěru ze dne 29. 11. 2021 (dále jen „smlouva“), předmětem plnění je splacení jistiny ve výši 20.000.000 Kč formou jednorázové splátky nejpozději ke dni 31. 12. 2022 a pro případ prodlení se splacením jistiny do tohoto data – zákonný úrok z prodlení za každý započatý den prodlení od 1. 1. 2023 až do úplného splacení jistiny a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, za každý započatý den prodlení od 1. 1. 2023 až do úplného splacení jistiny oprávněné.

Soudy dospěly k závěru, že povinný neuzavřel smlouvu jako spotřebitel, nýbrž v souvislosti s podnikatelským projektem financovaným předmětným úvěrem. Současně uzavřely, že pohledávka nezanikla splněním a nebyl dán ani jiný důvod pro zastavení exekuce.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), spojuje s řešením otázky, zda může být spotřebitelem fyzická osoba, která jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, ačkoli nezávisle na tomto jednání působí jako statutární orgán či společník v jedné či více právnických osobách. Dovolatel má za to, že odvolací soud se odchýlil od závěrů rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3497/2021, a ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1428/2018. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.

V průběhu dovolacího řízení bylo Nejvyššímu soudu dne 21. 5. 2026 doručeno podání, jímž oprávněná navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila společnost ICE ALFA s.r.o.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále opět jen „o. s. ř.“).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2241/2015, vyložil, že „[p]odle § 243b o. s. ř. se v dovolacím řízení § 107a o. s. ř. nepoužije (…) Byl-li návrh podle § 107a o. s. ř. podán po vydání rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud k němu nepřihlíží (§ 41a odst. 3 o. s. ř.)“. Proto Nejvyšší soud proto nadále jednal jako s oprávněnou se společností Dr. Popov Holding a.s.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolání není přípustné.

Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání otázkou, zda fyzická osoba může mít postavení spotřebitele, přestože působí jako statutární orgán nebo společník obchodních korporací. Na řešení takto formulované otázky však napadené rozhodnutí nespočívá.

Odvolací soud svůj závěr o absenci spotřebitelského postavení dovolatele nezaložil na pouhé skutečnosti, že působí v orgánech obchodních korporací nebo disponuje podnikatelskými zkušenostmi. Vycházel ze skutkových zjištění, podle nichž byl předmětný úvěr poskytnut za účelem financování koupě ubytovacího zařízení společností ARKADA THREE s. r. o., s níž byl dovolatel personálně propojen, přičemž na financovaném projektu byla zainteresována rovněž společnost ARKADA HOLDING SE, jejímž členem představenstva byl dovolatel. Odvolací soud dále zohlednil obsah smlouvy, v níž dovolatel činil prohlášení vztahující se k jeho podnikatelské a hospodářské situaci a zavázal se předkládat rozvahu a výkazy hospodaření. Na základě těchto skutkových okolností uzavřel, že dovolatel smlouvu neuzavřel mimo rámec aktivit souvisejících s podnikatelským projektem, k jehož realizaci byly poskytnuté finanční prostředky určeny.

Prostřednictvím svých dovolacích námitek dovolatel tento právní závěr nenapadá. Ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění, z nichž odvolací soud vyšel, prosazuje vlastní verzi skutkového děje, podle níž financovaný projekt nebyl jeho projektem a financovanou nemovitost nabyl jiný subjekt. Takové námitky však přípustnost dovolání založit nemohou. Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel, totiž v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).

Dovolatelem tvrzený rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3497/2021, není způsobilý založit přípustnost dovolání. Citované rozhodnutí vychází z obecného závěru, že spotřebitelem může být i osoba, která jinak vykonává podnikatelskou činnost, jedná-li v konkrétním právním vztahu mimo její rámec. Odvolací soud se od tohoto právního názoru neodchýlil. Na základě skutkových zjištění pouze dospěl k závěru, že o takový případ v projednávané věci nejde.

Dovolatelem namítaný rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1428/2018, není rovněž dán. Toto rozhodnutí řešilo situaci, v níž bylo tvrzeno, že označení dlužníka jako podnikatele sloužilo k obcházení kogentních pravidel na ochranu spotřebitele. O takový případ se v projednávané věci nejedná. Odvolací soud svůj závěr nezaložil na formálním postavení dovolatele v obchodních korporacích, nýbrž na skutkovém zjištění, že poskytnutý úvěr sloužil financování podnikatelského projektu, s nímž byl dovolatel úzce spojen.

Adekvátní není rovněž odkaz na rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012. Uvedené rozhodnutí vychází z existence spotřebitelského vztahu a zabývá se důsledky aplikace norem na ochranu spotřebitele. Dovoláním napadený rozsudek však spočívá na opačném skutkovém závěru, totiž že dovolatel při uzavření smlouvy jako spotřebitel nevystupoval.

Jelikož dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Václav Duda

předseda senátu