33 Cdo 2748/2018 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2748/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2019 Spisová značka:33 Cdo 2748/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2748.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vodovody Smlouva Dotčené předpisy:§ 1798 o. z. § 8 odst. 6 předpisu č. 274/2001Sb. § 36 odst. 1 předpisu č. 274/2001Sb. § 36 odst. 2 předpisu č. 274/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 1. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 378/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2748/2018-173 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) T. Š., bytem XY, b) J. Š., bytem XY, obou zastoupených Mgr. Michalem Kojanem, advokátem, se sídlem Praha 3, Kolínská 1686/13, proti žalované Pražské vodovody a kanalizace a.s., se sídlem Praha 10, Ke Kablu 971/1, identifikační číslo osoby 25656635, zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Strnadem, advokátem, se sídlem Praha 2, Mánesova 881/27, o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 203/2017, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2018, č. j. 70 Co 35/2018-148, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč k rukám Mgr. Ing. Zdeňka Strnada, advokáta. Odůvodnění: Žalobci se podanou žalobou domáhají nahrazení vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod k budově, kterou spoluvlastní. Žalobu odůvodnili tak, že byť měli za to, že mezi účastníky byla v roce 2003 uzavřena platná smlouva, žalovaná tuto skutečnost popírá a v roce 2013 začala vynucovat uzavření smlouvy nové. Předložila jí podepsaný návrh smlouvy, který však žalobci neakceptovali, neboť jsou přesvědčeni, že v návrhu obsažená smluvní ujednání jdou mimo rámec zákona o vodovodech a kanalizacích. Vzhledem k tomu, že žalovaná některé z požadovaných změn smluvních ujednání odmítla, domáhají se žalobci, aby soud svým rozhodnutím nahradil souhlas žalované s uzavřením smlouvy v jimi navrhovaném znění. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 3. 2018, č. j. 70 Co 35/2018, potvrdil rozsudek ze dne 1. 11. 2017, č. j. 34 C 203/2017-116, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uzavření smlouvy žalovanou o dodávce vody a odvádění odpadních vod k budově č. p. XY v k.ú. XY, obec XY, ve znění uvedeném v podané žalobě, a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že účastníci dne 17. 9. 2003 uzavřeli platnou smlouvu o dodávkách vody. Dále se s odkazem na přechodné ustanovení k zákonu č. 275/2013 Sb., podle něhož smlouvy s odběratelem uzavřené před účinností tohoto zákona musí být uvedeny do souladu s § 8 odst. 16 a 17 do 1. 1. 2024, zabýval uplatněným nárokem, který neshledal důvodným, neboť sporná ujednání návrhu předloženého žalovanou žalobcům k podpisu neshledal diskriminačními či v rozporu s dobrými mravy [§ 8 odst. 6 a § 36 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) - dále jen „ZVK“]. Odvolací soud (vycházeje ze zjištění soudu prvního stupně) učinil následující právní závěry. Smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod uzavírané s odběrateli podle ZVK mají charakter tzv. adhezních smluv, jejichž základní podmínky jsou určeny jednou ze smluvních stran, aniž by druhá strana měla reálnou příležitost jejich obsah ovlivnit; nelze souhlasit s tezí žalobců, že pojmovým znakem adhezních smluv je možnost slabší strany uzavření smlouvy odmítnout, protože ale žalobci takovou možnost reálně nemají, neboť nedisponují alternativní možností odběru vody než od žalované, nemůže se v takovém případě jednat o adhezní smlouvu. Poukázal v této souvislosti na úpravu ochrany slabší strany podle § 1798 až 1801 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“. Pro posouzení požadavku žalobců shledal rozhodujícím, zda sporná ujednání návrhu smlouvy, jejichž změn se žalobci dožadovali, odporují dobrým mravům a zákazu diskriminace (§ 36 odst. 2 ZVK). Na základě jejich vyhodnocení je neshledal diskriminačními ani v rozporu s dobrými mravy. Pouze pro úplnost odvolací soud poznamenal, že i pokud by shledal po právu byť jen část požadavků žalobců na změnu obsahu smlouvy, byl by nucen žalobu jako celek zamítnout, neboť platí, že u žalob na nahrazení projevu vůle je soud vázán podaným návrhem, na němž nemůže nic měnit. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), naplnění předpokladu přípustnosti dovolání spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, eventuálně mají být posouzeny jinak, přičemž předkládají dovolacímu soudu k řešení následující otázky: 1. Zda smlouva o dodávkách vody a odvádění odpadních vod dle § 8 odst. 16 a 17 ZVK je či může být jen smlouvou uzavíranou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. o. z. 2. Zda dodavatel smí neuzavřít s odběratelem smlouvu o dodávkách vody a odvádění odpadních vod dle § 8 odst. 6 ZVK. 3. Zda může odběratel a zda je povinen uzavřít smlouvu o dodávkách vody a odvádění odpadních vod dle ZVK. 4. Zda lze po vlastníkovi nemovitosti spravedlivě požadovat, aby neodebíral pitnou vodu. 5. Zda lze nahradit vůli žalovaného s uzavřením smlouvy soudním rozhodnutím odlišně od žalobního petitu, pokud je samotným žalovaným navrhována smlouva hypertrofního obsahu a podstatné náležitosti smlouvy vyplývají ze zákona. Ve vztahu k první předložené otázce žalobci rozvedli obšírnou oponenturu, založenou na názoru, že smlouva o dodávkách vody a odvádění odpadních vod upravená jako zvláštní smluvní typ v rámci ZVK není a nemůže být v tomto konkrétním případě smlouvou uzavíranou adhezním způsobem podle § 1798 a násl. o. z. Uvedené opírají o přesvědčení, že smlouvami adhezními jsou jen takové smlouvy, kde sice smluvní strana, které je uzavření smlouvy tohoto typu navrhováno, nemá možnost domoci se změny smluvních ujednání, má však zcela zásadní a reálné oprávnění smlouvu neuzavřít – má možnost volby smlouvu neuzavřít, což v případě smlouvy o dodávkách vody a odvádění odpadních vod nemá. Proto mají za to, že odvolací soud nesprávně dotyčnou smlouvu posoudil jako smlouvu adhezního typu. Ve vztahu k druhé předložené otázce dovolatelé namítají, že odvolací soud uvedenou otázku při svém rozhodování nevzal v potaz. Absenci jejího posouzení považují za vadu řízení. Argumentaci zakládají na přesvědčení, že podle ZVK má žalovaná povinnost smlouvu uzavřít, obdobnou povinnost však § 1798 odst. 1 o. z. nepředpokládá, neboť vychází naopak z principu, že žádný z účastníků smlouvu uzavřít nemusí. U třetí předložené otázky dovolatelé namítají rovněž nesprávný závěr odvolacího soudu, že dotyčnou smlouvu žalobci uzavírat nemusejí. Jde o vadný výklad založený na nesprávném předpokladu, že žalobci nemusejí odebírat pitnou vodu, což odporuje rezoluci Valného shromáždění OSN č. 64/292, která prohlásila právo na nezávadnou a čistou pitnou vodu a odpovídající hygienické podmínky za základní lidské právo a zároveň za nezbytný předpoklad pro plnohodnotný život a naplnění všech lidských práv. Poukazují v tomto směru též na závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 31 Af 52/2015 (v dovolání je nepřesně uvedeno, že jde o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2017 téže sp. zn.). U čtvrté předložené otázky dovolatelé namítají její nesprávné právní posouzení odvolacím soudem, resp. že ji při svém rozhodování nevzal v potaz a nepřímo došel k závěru opačnému. Ve vztahu k poslední (páté) otázce dovolatelé namítají, že odvolací soud nesprávně interpretoval závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3542/2014. Jsou přesvědčeni, že v projednávané věci jde o situaci, kdy je odvolací soud oprávněn dotvořit obsah smlouvy a zamezit tak protiprávnímu stavu, jelikož v dané věci „z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky“. Žalovaná v písemném vyjádření k dovolání nesouhlasí s jednotlivými námitkami dovolatelů. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30.