33 Cdo 2981/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2981/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:33 Cdo 2981/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.2981.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o smlouvě budoucí Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1787 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1020/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2981/2025-510 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně I. B., zastoupené Mgr. Bc. Janou Dlouhou, LL.M., advokátkou se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 81/5, proti žalovanému F. M., zastoupenému Mgr. Veronikou Ščukovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, o nahrazení projevu vůle a vzájemném návrhu na zrušení smlouvy, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 304/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2025, č. j. 37 Co 354/2022-442, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 150 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Bc. Jany Dlouhé, LL.M., advokátky. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 11. 2022, č. j. 5 C 304/2019-324, výrokem I nahradil projev vůle žalovaného uzavřít kupní smlouvu specifikovaného znění, kterou prodá a žalobkyně koupí za kupní cenu 2 120 000 Kč nemovitosti v obci a katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm XY, na LV č. XY, konkrétně pozemek – st. parcela č. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, objekt k bydlení a pozemek parc. č. XY – zahrada, výrokem II zamítl vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhal vydání rozhodnutí, jímž bude smlouva o budoucí kupní smlouvě, kterou účastníci uzavřeli 25. 3. 2019 ohledně nemovitostí zapsaných na LV č. XY pro obec a katastrální území XY, zrušena, a výroky III až V rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, č. j. 37 Co 354/2022-372, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil; ve výroku I jej „změnil“ tak, že soud určuje obsah smlouvy uzavírané mezi žalovaným jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující, jíž se žalovaný zavazuje žalobkyni odevzdat a umožnit jí nabýt vlastnické právo ke specifikovaným nemovitým věcem, žalobkyně se zavazuje tyto nemovitosti převzít a zaplatit žalovanému kupní cenu ve výši 2 120 000 Kč určeným způsobem a za určených podmínek; současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně jako budoucí kupující a žalovaný jako budoucí prodávající uzavřeli dne 25. 3. 2019 smlouvu o budoucí kupní smlouvě, jíž se žalovaný zavázal ve lhůtě do 30. 9. 2019 uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu, jíž jí prodá ve smlouvě specifikované nemovitosti za sjednanou kupní cenu 1 615 000 Kč, kterou žalobkyně uhradí tak, že 350 000 Kč poukáže na bankovní účet žalovaného nejpozději do 30. 9. 2019 a od 1. 4. 2019 za něho bude splácet úvěr poskytnutý Hypoteční bankou, a s., ve splátkách po 7 127 Kč měsíčně do úplného zaplacení a ponese veškeré náklady spojené s provozem domu. K uzavření realizační (kupní) smlouvy do 30. 9. 2019 (ani později) přes opakované výzvy žalobkyně (z 28. 8. 2019, 1. 10. 2019 a 7. 10. 2019) nedošlo. Žalobkyně z důvodu neposkytnutí součinnosti žalovaného plnila částku 350 000 Kč a další částku 49 889 Kč představující splátky hypotečního úvěru za dobu od 1. 4. 2019 do 31. 10. 2019 do soudní úschovy; Okresní soud v Třebíči částku 399 899 Kč do úschovy usnesením ze dne 3. 10. 2019, č. j. Sd 15/2019-21, přijal. Žalovaný projevil vůli předmětné nemovitosti převést na svou sestru J. B., s níž uzavřel na podzim 2018 ústní formou smlouvu o budoucí smlouvě darovací a následně v listopadu 2019 písemnou darovací smlouvu. Ke vkladu vlastnického práva J. B. k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí podle uvedené darovací smlouvy nedošlo, neboť před provedením vkladu bylo žalovanému předběžným opatřením Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 1. 2020, č. j. 5 C 304/2019-62, zakázáno nakládat s předmětnými nemovitostmi; je tudíž v katastru nemovitostí nadále evidován jako jejich vlastník. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že smlouva uzavřená účastníky 25. 3. 2019 je platným právním jednáním a má všechny náležitosti smlouvy o budoucí kupní smlouvě, neboť obsah zamýšlené kupní smlouvy v ní byl sjednán určitě a srozumitelně. Žalovaný jako strana zavázaná povinností uzavřít realizační smlouvu bez zbytečného odkladu k výzvě oprávněné strany (žalobkyně) podle smlouvy o smlouvě budoucí (§ 1786 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. z.“), tuto povinnost nesplnil; žaloba je tudíž důvodná. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1109/2018, z něhož se podává, že občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014 reguluje otázku smluvního přímusu v případě smlouvy o smlouvě budoucí odlišně od občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, odvolací soud konstatoval, že ustanovení § 1787 o. z. žalobkyni opravňuje domáhat se, aby soud určil obsah realizační smlouvy (namísto požadavku, aby soud nahradil projev vůle uzavřít realizační smlouvu). Hmotné právo výslovně povolává soud k tomu, aby podle kritérií v zákoně uvedených určil obsah smlouvy při zohlednění účelu i podmínek uzavření smlouvy o budoucí smlouvě uvedených v jejím písemném vyhotovení, a to tak, aby její text obsahoval zákonné náležitosti, byl formulován stručně a přehledně a vycházel z okolností uzavření budoucí smlouvy. Navrhla-li žalobkyně „změnu“ petitu žaloby, bylo zřejmé, že pouze nově zformulovala svůj žalobní požadavek (žalobní petit) vycházející z původních (nezměněných) skutkových tvrzení; soud tuto změnu formulace akceptoval. V posuzované věci soud nebyl vázán doslovným návrhem žalobkyně. Zákon předepisuje způsob vypořádání mezi účastníky a dle § 1787 odst. 2 o. z. určit obsah smlouvy náleží soudu. Odvolací soud také zdůraznil, že v posuzované věci se jednalo o konstitutivní rozhodnutí, kdy soud hmotněprávní vztah mezi stranami vytváří, což se mimo jiné projevuje i v otázce vázanosti soudu žalobou. Za neopodstatněnou tedy označil námitku promlčení nároku žalobkyně na určení obsahu smlouvy uzavírané mezi žalobkyní a žalovaným. Odvolací soud měl za nepochybné, že již z návrhu žalobkyně ze dne 15. 12. 2019 bylo z vylíčení rozhodných skutečností jednoznačně zřejmé, že tato se při dodržení hmotněprávní lhůty domáhá splnění povinnosti žalovaného v podobě uzavření realizační smlouvy. Odvolacím soudem připuštěná změna formulace žalobního petitu sice byla učiněna až po uplynutí jednoroční lhůty, neznamená však, že prekludovalo právo žalobkyně domáhat se, aby obsah kupní smlouvy určil soud. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky zda „jde o stejný, či jiný nárok, resp. o změnu, či jen upřesnění žaloby, pokud žalobce na základě stejných skutkových tvrzení požaduje na místo nahrazení projevu vůle určení obsahu smlouvy, když je současně soudem v této souvislosti rozhodnuto o připuštění změny žaloby“. Závěr odvolacího soudu, že v posuzované věci šlo o pouhé upřesnění žalobního petitu, není podle dovolatele v souladu ustálenou judikaturou. V rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1984/2022 Nejvyšší soud vymezil pět skupin případů, kdy soud rozhoduje o připuštění změny žaloby a do jedné skupiny spadá i nyní posuzovaná situace. Že jde o dva zcela různé nároky vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1109/2018 a sp. zn. 33 Cdo 72/2021. Nesprávným dovolatel shledává i závěr odvolacího soudu, že nedošlo k promlčení práva žalobkyně. Podle § 634 věty první o. z. právo požadovat, aby soud určil na základě smlouvy o smlouvě budoucí obsah budoucí smlouvy, se promlčí za jeden rok od posledního dne lhůty, kdy měla být budoucí smlouva uzavřena. V posuzované věci měla být budoucí kupní smlouva uzavřena do 30. 9. 2019, přičemž žaloba požadující původně nahrazení jeho projevu vůle uzavřít podle smlouvy o budoucí smlouvě kupní smlouvu byla změněna až v roce 2024; správný žalobní požadavek byl tedy uplatněn až po pěti letech a vzhledem k námitce promlče