33 Cdo 3544/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3544/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2024 Spisová značka:33 Cdo 3544/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3544.2023.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva darovací Přípustnost dovolání Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2072 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 12. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.01.2025II.ÚS 229/25 Jiří Přibáň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost13. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3544/2023-327 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce V. N., zastoupeného Mgr. Michalem Wiedermannem, advokátem se sídlem v Brně, Vinařská 580/17a, proti žalované M. J., zastoupené Mgr. Radovanem Dospělem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova 305/14, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 36/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2023, č. j. 13 Co 83/2023-222, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Wiedermanna, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 1. 2023, č. j. 7 C 36/2022-171, zamítl žalobu požadující, aby soud určil, že ve výlučném vlastnictví žalobce jsou nemovité věci - pozemek p. č. XY a pozemek parcela č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY, zapsané na LV č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště XY, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 7. 2023, č. j. 13 Co 83/2023-222, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku p. č. XY a pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, vše v katastrálním území XY; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 20. 2. 2018 (v pořadí již druhou) smlouvu, podle níž žalobce žalované daroval předmětné nemovitostí. Smlouva v čl. III odst. 2 obsahuje prohlášení obdarované, že „s věcnými břemeny i se zákazem zcizení a zatížení souhlasí a takto je i přijímá“. Věcné břemeno spočívalo v právu M. N. (sestry žalobce) užívat vyhrazenou část nemovitosti. V pořadí první darovací smlouva týkající se týchž nemovitostí, kterou účastníci uzavřeli dne 2. 11. 2017, a která nebyla shledána vkladuschopnou, obsahovala ujednání o tom, že žalovaná „nesmí nemovitost prodat, směnit nebo dát do zástavy, smí ji pouze darovat“. Před uzavřením darovacích smluv byly vztahy mezi žalobcem, jeho manželkou B. N. (matkou žalované) a žalovanou v zásadě bezproblémové, postupně se však horšily a nyní jsou vzájemně výrazně konfliktní. Dopisem z 29. 11. 2021 žalobce odvolal svůj dar pro nevděk žalované a porušení darovací smlouvy. Zjevné porušení dobrých mravů žalobce spatřoval v omezení styku s vnoučaty a závažném narušení vztahů s nimi, v neoprávněném nakládání s ostatky jeho rodičů, ve vyklizení prostor, které má právo výlučně užívat jeho sestra, a v opakovaném podání trestního oznámení na jeho manželku. Darovací smlouvu žalovaná podle žalobce porušila snahou nemovitosti prodat, přestože se zavázala tak nečinit. Dne 12. 4. 2022 totiž podala žalovaná návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch nabyvatelů L. D. a I. K. podle kupní smlouvy ze dne 10. 12. 2021; k převodu vlastnického práva na nabyvatele nedošlo pouze proto, že soud dne 3. 5. 2022 předběžným opatřením žalované uložil povinnost zdržet se nakládání s nemovitostmi. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že není naplněna skutková podstata § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). O závadném chování, které je žalované vytýkáno, se žalobce dozvěděl vesměs více než 1 rok před odvoláním daru. Urážlivé chování a nadávky byly vzájemné (jde o vzájemně konfliktní vztah), k omezení styku s vnoučaty nedošlo vinou žalované, ale pro nezájem vnoučat; vrácení daru nemůže odůvodnit ani skutečnost, že žalovaná bez souhlasu žalobce nakládala s ostatky jeho předků, jestliže urny nacházející se v darovaném domě, uložila na hřbitov. Jako nemravné chování soud prvního stupně nekvalifikoval ani to, že žalovaná podala trestní oznámení na svou matku (manželku žalobce), neboť tato vnikla na pozemek žalované i přes výslovný zákaz, přičemž žalovaná není povinna snášet jednání naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu. Důvod pro vrácení daru neshledal ani ve vytýkaném porušení darovací smlouvy. Neuvěřil žalobci, že s žalovanou uzavřeli dohodu o tom, že předmětné nemovitosti nesmí prodat ani zatížit. Znění darovací smlouvy ze dne 2. 11. 2017 shledal irelevantním, neboť vlastnické právo žalované k nemovitostem nebylo do katastru vloženo podle této smlouvy, nýbrž podle smlouvy uzavřené 20. 2. 2018. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná svým chováním naplnila skutkovou podstatu § 2072 o. z., jestliže přes daný příslib, že darované nemovitosti neprodá a nezatíží, resp. že nemovitosti zůstanou v rodině a budou sloužit k bydlení žalované a jejích dětí, případně, že nemovitosti žalovaná přenechá svým dětem tak, aby zůstaly v rodině, je nabízela k prodeji. Odvolací soud vyjádřil přesvědčení, že dohoda účastníků o závazku žalované nemovitosti neprodat obsahově odpovídá institutu zákazu zcizení podle § 1761 o. z.; k dohodě o zákazu zcizení došlo ve formě obligace účinné pouze mezi účastníky. Žalovaná námitku neplatnosti dohody nevnesla, tvrdila pouze, že závazek neprodat darované nemovitosti nevznikl, jelikož nebyl zapsán do katastru nemovitostí. Porušení závazku darované nemovitosti neprodat odvolací soud posoudil jako zjevné porušení dobrých mravů, neboť žalovaná tím žalobci úmyslně ublížila; žalobce jí nemovitosti daroval proto, aby majetek po jeho předcích zůstal v rodině (nadále sloužil potřebám rodiny) a záměr žalované nemovitosti prodat nesl útrpně. Faktickému prodeji nemovitostí zabránilo pouze předběžné opatření soudu, nikoli změna v postoji žalované, která v domě již delší dobu nebydlí a bydlet ani nechce z důvodu konfliktních vztahů s žalobcem a jeho manželkou. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že odvolací soud nesprávně posoudil právní jednání účastníků jako dohodu o zákazu zcizení, a pochybil při řešení otázky jejího porušení jako důvodu pro odvolání daru pro nevděk; při řešení obou otázek se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka prosazuje, že zákaz zcizení nemohl být platně sjednán, neboť žalobce neměl zájem hodný právní ochrany, který by odůvodňoval sjednání zákazu zcizení nemovitosti na časově neurčitou dobu. Připomíná, že v ustanovení § 1761 o. z. jsou jasně vymezeny podmínky, za kterých může být zákaz zcizení sjednán a jednou z nich je vymezení přiměřené doby, po kterou má zákaz zcizení platit. Pokud nebyla tato podmínka splněna, nelze považovat žalobcem tvrzenou dohodu o zákazu zcizení za platnou. Za této situace nemůže být její postup, kdy se pokusila nemovitosti prodat, považován za chování v rozporu s dobrými mravy. Svou argumentaci žalovaná podpořila odkazem na rozhodnutí ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 370/2017, a ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1302/2007, ve kterých Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu nevzbuzuje pochybnosti o kolizi s dobrými mravy. Připomněla, že odvolací soud při rozhodování neuplatnil princip proporcionality, který se uplatní při kolizi konkurujících si subjektivních práv. S přihlédnutím k tomu, jaké jí žalobce a jeho manželka způsobovali útrapy, nelze u ní hovořit o nevděku, který by ospravedlňoval požadavek na vrácení daru. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odv