33 Cdo 3565/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3565/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 2. 2023 Spisová značka:33 Cdo 3565/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3565.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 237 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3565/2022-928 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce V. B., se sídlem XY (identifikační číslo osoby XY), zastoupeného Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 3458/2a, proti žalovanému městu C., se sídlem městského úřadu XY (identifikační číslo osoby XY), zastoupenému JUDr. Pavlem Jiřičkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 227/20, o 2 153 975,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 7 C 103/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2022, č. j. 17 Co 234/2019-902, ve spojení s opravným usnesením ze dne 28. 6. 2022, č. j. 17 Co 234/2019-911, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 6. 2019, č. j. 7 C 103/2011-653, zamítl žalobu o zaplacení 2 402 073,85 Kč, úroků z prodlení z částky 2 681 772,01 Kč od 24. 2. 2010 do zaplacení a úroků ve výši 10 % ročně z částky 2 713 152,01 Kč od 15. 1. 2010 do zaplacení a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení 637 379,60 Kč. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2022, č. j. 17 Co 234/2019-902, ve spojení s opravným usnesením ze dne 28. 6. 2022, č. j. 17 Co 234/2019-911, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla žaloba zamítnuta co do úroků z prodlení z částky 279 698,16 Kč od 24. 2. 2010 do zaplacení a úroků ve výši 10 % ročně z částky 279 698,16 Kč od 15. 1. 2010 do zaplacení, přičemž řízení v tomto rozsahu zastavil; v části, jíž byla žaloba zamítnuta co do 248 098,34 Kč s úroky z prodlení od 24. 2. 2010 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 248 098,34 Kč se specifikovanými úroky z prodlení. V části, jíž byla žaloba zamítnuta co do 2 153 975,51 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 14. 11. 2007 smlouvu o dílo podle § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“); uzavření smlouvy odsouhlasila rada obce usnesením č. 186/07. Na základě této smlouvy měl žalobce provádět zimní údržbu na pěších a místních komunikacích v obci (posléze městu) C. (dne XY byla obec rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR povýšena na město) a na místních komunikacích v obcích Žandov, Stradov a Český Újezd a Střížovice. Přesný popis zimní údržby byl ve smlouvě výslovně uveden. Sjednané dílo mělo být prováděno nepřetržitě v termínech od 15. 11. 2007 do 31. 3. 2008, dále od 15. 11. 2008 do 31. 3. 2009 a od 15. 11. 2009 do 31. 3. 2010. Cena byla sjednána paušální částkou 90 000 Kč + 19 % DPH za kalendářní měsíc. Smlouvě o dílo ze dne 14. 11. 2007 předcházely smlouvy uzavřené účastníky již v minulosti. V období let 2008-2009 tehdejší starosta obce R. H. u žalobce objednal další práce nad rámec předmětné smlouvy o dílo (například opravy komunikací, menší stavební práce a údržbu zeleně); tyto byly sjednávány prostřednictvím tzv. objednávkového systému, přičemž jejich cena během zadání většinou nebyla známa, nebyla k nim vytvořena žádná projektová dokumentace a nebyl ani veden stavební deník. Tyto práce byly následně žalovanému vyfakturovány dvanácti různými fakturami. Z důvodu nepříznivé finanční situace obce a četnosti jejích neuhrazených pohledávek bylo na zasedání rady obce C. dne 25. 11. 2009 mimo jiné projednáno případné uznání dluhu vůči věřitelům obce. Výsledkem tohoto jednání bylo uznání dluhu vůči žalobci za neuhrazené práce zimní údržby. Dne 4. 12. 2009 J. Ř., který byl starostou obce C. od 2. 11. 2009, kdy ve funkci vystřídal dřívějšího dlouholetého starostu R. H. (ten byl v dubnu 2012 odsouzen k pětiletému odnětí svobody za pokus o dotační podvod, zneužívání pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku) podepsal uznání závazku obce C. vůči žalobci ve výši 2 913 152,01 Kč za faktury vystavené v období od 1. 1. 2008 do 30. 11. 2009. Následně dne 14. 1. 2010 J. Ř. jako (tehdejší) starosta obce podepsal dohodu o splátkách částky 2 913 152,01 Kč, kterou byla obec C. žalobci zavázaná uhradit z titulu vystavených faktur. Kontrolní výbor obce provedl kontrolu závazků obce a ve své výsledné zprávě z 3. 2. 2010 doporučil vyžádat od žalobce potřebné doklady vztahující se k dodatečným pracím, které jsou uvedeny v jím vystavených fakturách; současně doporučil dluh z těchto faktur zatím neuznávat. Uznání dluhu obce C. vůči žalobci ve výši 2 913 152,01 Kč nebylo radou obce schváleno. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že uznání dluhu ze 4. 12. 2009 i dohoda o úhradě dlužných částek ze 14. 1. 2010 jsou neplatné právní úkony, neboť byly tehdejším starostou obce podepsány bez předchozího schválení radou obce. Schválit uznání závazku bylo v pravomoci rady obce, přičemž starosta obce byl oprávněn toliko zastupovat obec navenek, nikoli formovat její vůli. Souhlas rady obce nebyl udělen ani na jejím zasedání dne 25. 11. 2009; z provedeného dokazování vyplynulo, že uznání závazku se týkalo pouze prací zimní údržby a nikoli neuhrazených faktur ve výši 2 913 152,01 Kč. Protože smlouvy uzavřené se žalobcem na základě objednávek učiněných bývalým starostou obce R. H. shledaly soudy neplatnými, je namístě na plnění poskytnuté žalobcem žalovanému pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalobce se (po částečném zpětvzetí) domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 433 453,85 Kč z jedenácti jím vystavených faktur. Oproti soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že žalobci nelze přiznat ani jednu z jím fakturovaných částek, odvolací soud uzavřel, že žalobci se podařilo prokázat, že pro žalovaného provedl zimní údržbu dle smlouvy o dílo ze dne 14. 11. 2007 v hodnotě 107 100 Kč, dále těžbu, převoz a uložení pražců v hodnotě prací 108 766 Kč a 32 232,34 Kč; fakturované částky za tyto práce žalobci přiznal. Protože ohledně ostatních vymáhaných pohledávek žalobce neprokázal provedení prací a jejich rozsah - a nebylo tudíž možné stanovit jejich hodnotu - odvolací soud posoudil nároky na jejich zaplacení jako neoprávněné. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že odvolací soud nerespektoval nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2736/19, jestliže skutková zjištění týkající se prací provedených pro žalovanou, resp. jejich rozsah hodnotil jako nedostatečná pro zadání znaleckého posudku. Odvolacímu soudu vytýká, že přesvědčivě nezdůvodnil v každém jednotlivém případě, proč znalecký posudek nelze vyhotovit. Dále namítá, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3130/2005, kterým soudy obou stupňů podpořily svou argumentaci, na daný případ nedopadá, neboť v tam posuzovaném případě neměl starosta obce vůbec k dispozici rozhodnutí rady obce, o které by své jednání mohl opřít. Za dovolacím soudem dosud neřešené označuje otázky „platnosti jednání starosty pokud orgán obce právní úkon příslušející starostovi schválil, avšak ve schválení neuvedl přesnou peněžitou částku“ a „zda v případě smluv, u nichž zákon připouští ústní nebo konkludentní formu, jsou platné smlouvy vzniklé akceptací objednávky učiněné obcí, pokud jsou objednávky činěny ze sídla obce osobami, které jsou obvykle oprávněny za obec jednat.“ Je přesvědčen, že názor, podle kterého je pro každý jednotlivý obchodní případ nutný předchozí souhlas obce, je přepjatě formalistický a vylučuje použití § 16 obch. zák. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,