33 Cdo 994/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 994/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 1. 2023 Spisová značka:33 Cdo 994/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.994.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 250h odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 3. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 994/2022-351 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně a) Generali České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16 (identifikační číslo osoby 452 72 956), zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, a žalobce b) G. K., bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janem Dáňou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 837/11, o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 272/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2021, č. j. 29 Co 257/2021-274, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) - poté, co usnesením ze dne 23. 7. 2020, č. j. 10 C 272/2018-137, zastavil řízení o žalobě na nahrazení nálezu finančního arbitra ze dne 11. 9. 2018, č. j. FA/SR/ZP/905/2016-18, ve výrocích I. (jímž bylo Instituci Generali Pojišťovna, a.s. uloženo zaplatit navrhovateli G. K. 21,70 Kč do 3 dnů od právní moci nálezu), II. (jímž bylo určeno, že pojistné smlouvy č. 108485269 a 108819269, které uzavřeli navrhovatel a Instituce, jsou částečně neplatné v čl. 13 odst. 1 zvláštních pojistných podmínek pro investiční životní pojištění ZPP IŽ 2012/02) a IV. (jímž bylo Instituci uloženo zaplatit sankci ve výši 15.000 Kč na specifikovaný účet Kanceláře finančního arbitra), ve spojení s rozhodnutím o námitkách ze dne 22. 10. 2018, č. j. FA/SR/ZP/905/2016-24, - rozsudkem ze dne 8. 2. 2020, č. j. 10 C 272/2018-236, výrokem I. zastavil řízení co do požadavku G. K. na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 222 898 Kč od 20. 5. 2016 do 10. 11. 2016, výrokem II. zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení úroků z prodlení z částky 222 898 Kč ve výši 8,05% p. a. od 11. 11. 2016 do zaplacení, výrokem III. zamítl žalobu na nahrazení výroku I. nálezu finančního arbitra ze dne 11. 9. 2018, č. j. FA/SR/ZP/905/2016-18, ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách ze dne 22. 10. 2018, č. j. FA/SR/ZP/905/2016-24, a výrokem IV. nahradil výroky II. a III. nálezu finančního arbitra tak, že určil, že pojistná smlouva č. 108485269 uzavřená dne 10. 8. 2011 mezi G. K. a Pojišťovnou Patricie, a.s. (tj. právní předchůdkyní žalobkyně) je absolutně neplatná a že „požadavek G. K., nar.XY na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 222 876,30 Kč se zamítá“; současně rozhodl o nákladech řízení. K odvolání obou žalobců (žalobkyně podala odvolání do výroků IV. a V. a žalobce pak do výroků II., IV. a V.) Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 8. 2021, č. j. 29 Co 257/2021-274, rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výrocích II., IV. a V. a řízení zastavil, rozhodl, že nález Finančního arbitra ze dne 11. 9. 2018, č. j. FA/SR/ZP/905/2016-18, ve výrocích II. a III. ve spojení s rozhodnutím o námitkách ze dne 22. 10. 2018 č. j. FA/SR/ZP/905/2016-24, pozbývá účinnost, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce (jako navrhovatel) vzal zpět návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem (instituce mu totiž doplatila celou částku, kterou požadoval v řízení před finančním arbitrem, potažmo v řízení před soudem podle části páté občanského soudního řádu, a to včetně příslušenství) a žalobkyně (instituce) se zpětvzetím návrhu souhlasila. Proto postupoval podle § 250h odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 222a odst. 1 o. s. ř. a zrušil část rozsudku soudu prvního stupně a řízení zastavil; současně podle § 250h odst. 3 o. s. ř. vyslovil, že část rozhodnutí finančního arbitra, o níž bylo rozhodnuto odvoláním napadenou částí rozsudku, pozbývá účinnost. Ponechání výroku I. nálezu finančního arbitra ve spojení s potvrzujícím rozhodnutím o námitkách nedotčeného (v účinnosti) a spolu s ním i akcesorického výroku IV. nálezu odůvodnil odvolací soud tím, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (tedy ve výrocích nenapadených odvoláním žalobce), kterými byla zamítnuta část žalobního návrhu žalobkyně na nahrazení výroku I. nálezu Finančního arbitra, nabyl právní moci. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na otázkách procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně a) zda je soud vázán při vyslovení neúčinnosti správního rozhodnutí dle § 250h odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) předmětem řízení podle části V. o. s. ř. vymezeným žalobcem, nebo je rozhodný rozsah, v jakém byl návrh na zahájení řízení u správního orgánu vzat zpět; b) zda může soud při zastavení řízení vyslovit pozbytí účinnosti správního rozhodnutí dle § 250h odst. 3 o. s. ř. jen některých výroků správního rozhodnutí, nebo je v situaci, kdy navrhovatel z předcházejícího správního řízení vezme zpět v plném rozsahu svůj návrh na zahájení správního řízení dle § 250h odst. 1 o. s. ř., soud s ohledem na rozsah zpětvzetí povinen rozhodnout o pozbytí účinnosti správního rozhodnutí jako celku; c) zda může vedlejší výrok ukládající povinnost obstát jako samostatný výrok v situaci, kdy byla vyslovena neúčinnost výroku hlavního, na kterém je vedlejší výrok závislý; d) zda je na místě při zpětvzetí návrhu dle § 250 h odst. 1 o. s. ř., aby soud v řízení dle části páté o. s. ř. prohlásil za neúčinný i výrok nálezu Finančního arbitra o sankci dle § 17a zákona o finančním arbitrovi. Vytýká odvolacímu soudu, že vymezené otázky nesprávně právně posoudil, neboť v důsledku vzájemné závislosti jednotlivých výroků mělo zpětvzetí návrhu na zahájení správního řízení následně vést k vyslovení pozbytí účinnosti celého rozhodnutí správního orgánu. Žalobce ve vyjádření k dovolání připomněl, že svůj návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem vzal v celém rozsahu zpět, neboť dovolatelka mu uhradila spornou částku včetně příslušenství a nákladů právního zastoupení. Odvolací soud měl tudíž rozhodnout o zastavení řízení (míněno celého řízení, které započalo před správním orgánem a následně probíhalo před soudy). Má za to, že zastaví-li soud řízení podle § 250h odst. 2 o. s. ř., pozbývá rozhodnutí správního orgánu účinnosti v rozsahu, v němž je usnesením soudu dotčeno. Nález finančního arbitra ze dne 22. 10. 2018, č. j. FA/SR/ZP/905/2016-24, je tudíž bez ohledu na formulaci výroku I. napadeného usnesení odvolacího soudu neúčinný jako celek, a to přímo ze zákona (odvolací soud měl tento následek pouze uvést ve výroku usnesení o zastavení řízení, jak plyne z § 250h odst. 3 o. s. ř.). Soud tak za dané situace nemůže ani zrušit rozsudek vydaný soudem prvního stupně v řízení podle části páté občanského soudního řádu nebo jeho některé konkrétní výroky. Postup odvolacího soudu, který výslovně zrušil výroky II., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně tak považuje procesně vadný (rozsudek s ohledem na zastavení řízení pro zpětvzetí původního návrhu nenabude právní moci a důsledkem je pak jeho neúčinnost jako celku). Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Otázkou, v jakém rozsahu vysloví soud neúčinnost rozhodnutí správního orgánu v případě, že účastník vzal v průběhu řízení podle částí páté občanského soudního řádu zcela zpět svůj návrh na zahájení řízení před správním orgánem podle § 250h o. s. ř., se Nejvyšší soud již zabýval, a to v usneseních ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1885/2021, a ze d