33 Odo 786/2001 — Nejvyšší soud

33 Odo 786/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 2. 2004 Spisová značka:33 Odo 786/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.786.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 13 odst. 2 předpisu č. 42/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 249/04 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 786/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce Z. d. H. B., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému J. Ž., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 174 778,70 s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 5 C 90/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. října 2000 č. j. 12 Co 612/2000-136, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 575 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 193 529,70 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku kupních cen z kupních smluv, kterými mu prodal hospodářská zvířata. Okresní soud Plzeň – sever částečným rozsudkem pro uznání ze dne 14. ledna 1998, č.j. 5 C 90/97-52, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 18 751 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudkem ze dne 18. března 1998, č.j. 5 C 90/97-75, pak uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci zbývajících 174 778,70 Kč s 19 % úrokem z prodlení z částky 40 776,20 Kč za dobu od 24. 5. 1996 do 26. 5. 1996, z částky 73 703,70 Kč za dobu od 27. 5. 1996 do 30. 5. 1996, z částky 113 072,40 Kč za dobu od 31. 5. 1996 do 6. 6. 1996, z částky 175 921,20 Kč za dobu od 7. 6. 1996 do 14. 6. 1996 a z částky 193 529,70 Kč za dobu od 15. 6. 1996 do 20. 2. 1998 a z částky 174 778,70 Kč za dobu od 21. 2. 1998 do zaplacení, vše do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. června 1999, č.j. 12 Co 758/98-99, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. 3. 1998 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem týkajícím se kompenzace pohledávek. Okresní soud Plzeň-sever pak rozsudkem ze dne 5. ledna 2000, č. j. 5 C 90/97-118, zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 174 778,70 Kč s 19 % úrokem z prodlení z částky 40 776,20 Kč za dobu od 24. 5. 1996 do 26. 5. 1996, z částky 73 703,70 Kč za dobu od 27. 5. 1996 do 30. 5. 1996, z částky 113 072,40 Kč za dobu od 31. 5. 1996 do 6. 6. 1996, z částky 175 921,20 Kč za dobu od 7. 6. 1996 do 14. 6. 1996 a z částky 174 778,70 Kč za dobu od 20. 2. 1998 do zaplacení; žalobě vyhověl pouze potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 19 % úrok z prodlení z částky 18 751 Kč od 15. 6. 1996 do 19. 2. 1998 do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení. Soud prvého stupně na podkladě skutkového zjištění, že žalobce uzavřel s žalovaným několik kupních smluv, kterými mu prodal hospodářská zvířata za sjednanou celkovou kupní cenu 193 529,70 Kč, přičemž žalovaný tuto cenu žalobci nezaplatil, dospěl k závěru, že po odečtení částky 18 751 Kč (přiznané žalobci již částečným rozsudkem) by zbývalo žalovanému zaplatit žalobci částku 174 778,70 Kč. Tato pohledávka však zanikla započtením vzájemné pohledávky, kterou má v téže výši žalovaný vůči žalobci z titulu původního nároku své matky Ž. Ž. na vydání majetkového podílu z transformace Z. d. H. B., který smlouvou o postoupení pohledávky ze 7. 10. 1996 převedla na žalovaného. Ž. Ž. se nestala účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu, neboť žalobce přijal její návrh ze dne 19. 11. 1992 na uzavření dohody o ukončení členství ke dni 7. 12. 1992. Protože provozovala zemědělskou výrobu a dne 18. 6. 1995 požádala o vydání majetkového podílu, vznikl jí podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. nárok na jeho vydání uplynutím 90ti dnů od podání této žádosti (doručené žalobci 23. 6. 1995) tedy ke dni 21. 9. 1995. Postoupením pohledávky žalovanému došlo ke změně závazku na straně věřitele singulární sukcesí, aniž by došlo ke změně obsahu tohoto závazku. Dne 10. 9. 1997, kdy žalovaný vůči žalobci uvedenou pohledávku uplatnil k započtení, došlo k zániku jeho závazku k zaplacení kupní ceny (§ 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ObčZ“). K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. října 2000, č.j. 12 Co 612/2000-136, rozsudek soudu prvního stupně v části zamítající žalobu na zaplacení 174 778,70 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, když skutkové i právní závěry soudu prvního stupně shledal správnými. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požaduje, aby Nejvyšší soud ČR tento rozsudek, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Především má za to, že z provedených důkazů nevyplývá, že by Ž. Ž. ukončila členství v zemědělském družstvu dohodou ke dni 7. 12. 1992. Její dopis z 19. 11. 1992 je žádostí o ukončení členství k datu vydání pozemků a inventáře. Pokud tedy představenstvo žalobce schválilo ukončení členství Ž. Ž. k 7. 12. 1992 s tím, že bude třeba ještě se „domluvit osobně se jmenovanou“, jde nikoli o přijetí návrhu, ale o nový písemný návrh na ukončení členství k jinému datu než byl původně navržen, který však již nebyl písemně adresátkou přijat. Podle dovolatele nebyla splněna ani druhá podmínka ke vzniku nároku Ž. Ž. na „transformační podíl“, neboť neprovozovala zemědělskou výrobu, když nenaplnila její rozsah stanovený v § 12a písm. a) zákona č. 105/1990 Sb. I kdyby jí přesto nárok z transformace vznikl, nebyl by způsobilý k započtení, neboť žalovaný rozhodl, že bude vydán nikoliv v penězích, ale ve věcech. Oprávnění dlužníka zvolit formu plnění vyplývá z ustanovení § 561 ObčZ, které je třeba aplikovat analogicky, neboť zákon č. 42/1992 Sb. volbu formy plnění neupravuje. Protože pohledávka žalovaného není stejného druhu, nemohlo dojít k zániku jeho závazku na zaplacení peněžité částky (§ 580 ObčZ). Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku odvolacího soudu, neboť ho považuje za správný. Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I. bodu 17 zákona číslo 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen o. s. ř. ). Tak je tomu v posuzovaném případě. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1o. s. ř.), a je podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, neshledal toto dovolání opodstatněným. Pro identifikaci dovolacích důvodů není rozhodující, jak jsou v dovolání označeny, je třeba vycházet z jejich obsahového vymezení, tedy pod který zákonný dovolací důvod je lze podřadit. Žalobce v dovolání netvrdí, že by v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení § 237 o. s. ř., ani že by řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. a/, b/), zpochybněním správnosti závěrů, jimiž odvolací soud dovodil, že Ž. Ž. uzavřela dohodu o ukončení členství ke dni 7. 12. 1992, jakož že provozovala zemědělskou výrobu, uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Pokud zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že Ž. Ž. a potažmo žalovanému vznikl nárok na vyplacení „transformačního podílu“ v peněžní formě, uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., založený na tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutkovým zjištěním, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených