33 Odo 960/2002 — Nejvyšší soud

33 Odo 960/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2004 Spisová značka:33 Odo 960/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.960.2002.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 580 předpisu č. 40/1964Sb. § 13 předpisu č. 550/1991Sb. § 1 předpisu č. 143/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 960/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně Z. a d. z. s. K., p. o., zastoupené, advokátkou, proti žalované … pojišťovně České republiky, o zaplacení částky 533.944,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 277/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. března 2002, č. j. 12 Co 36/2002-116, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 8. 1995 ve znění soudem připuštěné změny ze dne 10. 7. 2000 domáhala po žalované zaplacení částky 648.250,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná tuto částku jako svoji pohledávku postupně v období od listopadu 1994 do června 1995 neoprávněně započetla proti pohledávkám žalobkyně za vykázané zdravotní výkony podle smlouvy o úhradě za potřebnou zdravotní péči poskytnutou podle § 2 odst. 1 písm. d/ zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, kterou účastnice uzavřely dne 3. 1. 1992. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 19. března 2001, č. j. 13 C 277/99-85, zamítl „žalobu ze dne 14. 8. 1995 ve znění změny ze dne 10. 7. 2000“ a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. března 2002, č. j. 12 Co 36/2002-116, rozsudek soudu prvního stupně „v části odvoláním dotčené, tj. pokud se týče částky 533.944,50 Kč s příslušenstvím“, a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobkyně, která je příspěvkovou organizací zřízenou Okresním úřadem v K., uzavřela dne 3. 1. 1992 se žalovanou ve smyslu § 13 zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění (dále jen „zákon č. 550/1991 Sb.“) smlouvu o úhradě za potřebnou zdravotní péči v dopravě zajišťované dopravními prostředky žalobkyně (dále jen „Smlouva“). Podle ní se žalovaná zavázala provést úhradu zdravotních výkonů poskytnutých v rozsahu daném Zdravotním řádem s tím, že uhradí provedené výkony podle ceníku dopravy nemocných a lékařů. Tentýž den uzavřely účastnice dohodu o zálohování zvláštním způsobem, v níž si ujednaly finanční plnění formou zálohy na měsíc leden 1992 ve výši 1/12 skutečných nákladů roku 1991. Na základě této dohody žalovaná poskytovala žalobkyni zálohově finanční prostředky v průběhu celého roku 1992, kdy systém pojistného ještě nefungoval a jediným zdrojem příjmů žalované byl státní rozpočet. Žalovaná byla součástí rozpočtové kapitoly 335 (Ministerstvo zdravotnictví České republiky) a byly jí svěřeny prostředky státního rozpočtu vydělené z této kapitoly a z kapitoly 715 (zdravotnictví územních orgánů). Od 1. 8. 1992 začala žalovaná zkušebně financovat zdravotnická zařízení na základě stanovené hodnoty bodu. Za období od srpna do prosince 1992 vyplatila žalovaná žalobkyni na zálohách celkem částku 4,581.675,- Kč. Žalobkyně za provedené výkony v tomto období vykázala body v hodnotě 5,112.287,30 Kč celkem a přímý materiál v celkové částce 1,897.047,85 Kč. Cenovým výměrem Ministerstva financí České republiky ze dne 10. 4. 1992 byla stanovena maximální hodnota bodu na 0,60 Kč (na místo očekávaného stanovení pevné hodnoty bodu, jak Smlouva předpokládala). Částky vyplacené žalovanou na zálohách úhrad za provedené výkony v období od srpna do prosince 1992 v sobě zahrnovaly i peněžní prostředky na platovou úpravu ve výši 551.175,- Kč celkem (za měsíce srpen a září částku 220.500,- Kč a za měsíce říjen až prosinec částku 330.675,- Kč). Vláda České republiky totiž usnesením č. 301 ze dne 22. 4. 1992 schválila nařízení o platových poměrech zaměstnanců rozpočtových a některých dalších organizací (nařízení č. 251/1992 Sb.) a uložila ministerstvu financí ve všech resortech i územních orgánech zabezpečit ve stanoveném rozsahu nárůst mzdových prostředků a subjektům tam vyjmenovaným zabezpečit s účinností od 1. 1. 1992 v oboru své působnosti úpravu platových poměrů zaměstnanců. Usnesením č. 552 ze dne 16. 9. 1992 vláda České republiky vyslovila souhlas s úhradou mzdových prostředků podle koncepce a přehledu uvedených v přílohách usnesení s tím, že použitím rezerv budou plně vyčerpány rozpočtové účelové rezervy výdajů odvětví školství a zdravotnictví obsažené ve státním rozpočtu České republiky na rok 1992. Dopisy ze dne 12. 10., 18. 11. a 18. 12. 1992 žalovaná vyzvala okresní pojišťovny k vyúčtování výkonů za třetí čtvrtletí roku 1992 za hodnotu bodu 0,45 Kč s pokynem prostředky určené na platovou úpravu zahrnout do objemu prostředků pro výpočet hodnoty bodu a promítnout je do účetnictví. Žalovaná při provedeném vyúčtování vycházela z celkového objemu peněz přiděleného ze státního rozpočtu rozvrženého podle vykázaných zdravotnických výkonů a vyúčtovala žalobkyni přeplatek za třetí čtvrtletí roku 1992 v částce 337.540,13 Kč při stanovené hodnotě bodu 0,45 Kč a za čtvrté čtvrtletí roku 1992 v částce 396.454,37 Kč při stanovené hodnotě bodu 0,34 Kč. Dopisem ze dne 23. 11. 1994 žalovaná uplatnila vůči žalobkyni námitku započtení částky 733.994,50 Kč představující přeplatek úhrady za výkony provedené ve třetím a čtvrtém čtvrtletí roku 1992. Počínaje listopadem 1994 až do května 1995 žalobkyně jednostranně započítávala proti pohledávkám žalobkyně za vykázané výkony měsíčně částku 100.000,- Kč (v květnu zůstatek ve výši 133.994,50 Kč). Soud prvního stupně z takto zjištěného skutkového stavu dovodil, že Smlouva uzavřená účastnicemi dne 3. 1. 1992 je zvláštním typem smlouvy podle § 13 zákona č. 550/1991 Sb., jejíž obsah je tímto zákonem výslovně upraven. Smluvní ujednání o výši úhrady za zdravotní péči shledal pro neurčitost neplatným, protože hodnota bodu, pomocí kterého je vyjádřena hodnota jednotlivých léčebných a diagnostických výkonů, nebyla (jak Smlouva předpokládala) Ministerstvem financí České republiky stanovena pevnou částkou a nelze ji proto Smlouvou stanoveným způsobem určit. Žalobkyni proto náleží za provedenou zdravotní péči úhrada ve výši odpovídající rozsahu poskytnuté zdravotní péče v poměru k množství finančních prostředků, které žalovaná ze státního rozpočtu obdržela. Konstatoval, že zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech (dále jen „zákon č. 143/1992 Sb.“), se vztahuje na příspěvkovou organizaci za předpokladu, že její výdaje na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou zabezpečovány jejím finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních zákonů. Protože zdrojem příjmů žalobkyně byla v rozhodném období pouze žalovaná, která hradila žalobkyni podle zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (dále jen „zákon č. 551/1991 Sb.“), platby za úhrady potřebné zdravotní péče podle seznamu výkonů (vyhláška č. 258/1992 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami), přičemž v bodové hodnotě zdravotního výkonu jsou zahrnuty i vlastní náklady na přímé mzdy, dovodil, že prostředky poskytnuté žalované ze státního rozpočtu na základě usnesení vlády se staly součástí jejích příjmů podle § 4 zákona č. 551/1991 Sb. Tomu podle něho nasvědčovala i skutečnost, že zdravotní fond žalované byl tvořen výhradně příjmy ze státního rozpočtu (§ 25 zákona č. 551/1991 Sb.). V důsledku toho bylo žalované uloženo prostředky určené na platovou úpravu zahrnout do všech prostředků poskytnutých za vykázané zdravotní výkony a počítat s nimi při stanovení hodnoty bodu. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalovaná finanční částky uvolněné ze státního rozpočtu na platovou úpravu redistribuovala formou záloh za provedené zdravotní výkony na základě ujednání obsa