4 Pzo 14/2018 – Nejvyšší soud

4 Pzo 14/2018-25 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2019 návrh H. H., nar. XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaných Okresním soudem v Opavě dne 9. 7. 2013 pod sp. zn. 0 Nt 1305/2013/V a Krajským soudem v Ostravě ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Nt 843/2013 a rozhodl takto: Podle § 314m odst. 1 tr. ř. příkazem soudce k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným Okresním soudem v Opavě dne 9. 7. 2013 pod sp. zn. 0 Nt 1305/2013/V, ohledně H. H. byl porušen zákon v ustanovení § 88 odst. 1, 2 tr. ř. Podle § 314m odst. 1 tr. ř. příkazem soudce Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Nt 843/2013, k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně H. H. byl porušen zákon v ustanovení § 88 odst. 4 tr. ř. Odůvodnění: Dne 9. 10. 2018 byl Nejvyššímu soudu doručen podle § 88 odst. 8 tr. ř. návrh H. H. (dále jen navrhovatele) na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které vydal Okresní soud v Opavě dne 9. 7. 2013 pod sp. zn. 0 Nt 1305/2013/V a Krajský soud v Ostravě dne 2. 10. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 843/2013. Předmětnými příkazy byl povolen mimo jiné odposlech ve vztahu k navrhovateli na telefonní číslo XY. V návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu navrhovatel uvedl, že Okresním soudem v Opavě mu byla poskytnuta podle § 88 odst. 8 tr. ř. informace, že Okresní soud v Opavě příkazem ze dne 9. 7. 2013 a Krajský soud v Ostravě příkazem ze dne 2. 10. 2013 povolil odposlech a záznam telekomunikační stanice, týkající se jeho telefonního čísla. Podle navrhovatele předmětné příkazy byly vydány nezákonně. Následně zdůrazňuje, že se nikdy nedopustil žádného trestného činu a nikdy nebyl obviněn. K nařízení odposlechu jeho osoby tedy nebyl žádný důvod, když proti němu nebylo vedeno žádné trestní řízení, kde by byla dolní hranice trestní sazby alespoň 8 let. Odposlechy byly nařízeny na základě žádosti policejního orgánu, který ovšem prověřoval trestnou činnost jiné osoby, přičemž prověřování této trestné činnosti se týkalo zcela jiného období, než na jaké byly nařízeny odposlechy. Po celou dobu prověřování nic nenasvědčovalo tomu, že se na páchání trestné činnosti podílí a přesto byly odposlechy povoleny. Podle jeho názoru po dobu prověřování předmětné trestné činnosti nebylo prokázáno, že se nějaký skutek vůbec stal. Namítá rovněž skutečnost, že Policie ČR v návrhu na povolení odposlechu uvedla, že se jedná o nejefektivnější způsob získání dalších důkazních prostředků. Již z tohoto vyjádření je nepochybné, že Policie ČR si chtěla jen usnadnit práci. V povolení také absentuje zdůvodnění doby povolených odposlechů. Obdobná je situace i v případě prodloužení trvání odposlechu o další 2 měsíce, aniž by bylo v předchozí době trvání odposlechu nějaké jeho protiprávní jednání zjištěno. Soudy se také nezabývaly tím, zda nebylo možno sledovaného účelu dosáhnout jinak či by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. V závěru návrhu uvádí, že odposlechy byly nezákonné a trvaly nepřiměřeně dlouhou dobu. Pokud se Policie ČR domnívala, že je snad zapojen do trestné činnosti jiných osob (F., K., V.), pak stačilo, aby odposlouchávala tyto osoby, a poté, co by prokázala, že se nějak podílí na jejich trestné činnosti, pak následně požádala o vydání příkazu k odposlechu ve vztahu k jeho osobě. Proto v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud vydal usnesení, ve kterém vysloví porušení zákona. Státní zástupce ve vyjádření ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 1 NZP 11/2018, nejprve zrekapituloval obsah podaného návrhu a námitky navrhovatele. Zdůraznil, že zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je posuzována ke dni vydání příkazu z pohledu splnění zákonných podmínek § 88 odst. 1, 2 tr. ř., když tvrzení navrhovatele, že se nikdy nedopustil žádného trestného činu je bezpředmětné. Následně státní zástupce připouští, že odůvodnění uvedených příkazů je poměrně stručné, ovšem obsahující zjevně všechny zákonné náležitosti podle § 88 odst. 2 tr. ř. Příkazy obsahují konkretizaci vedeného trestního řízení, zjištěné skutkové okolnosti popisující podezření, kdo se na páchání trestné činnosti podílí, když je poukazováno i na úzké vztahy mezi těmito osobami. Právě tato skutečnost vedla soud k logickému závěru o praktické nemožnosti použití jiného způsobu k objasnění trestné činnosti. Jednalo se tedy o naplnění podmínky, že by dosažení účelu trestního řízení bylo podstatně ztížené. Doba povolených odposlechů skutečně nebyla příliš odůvodněná, ovšem zjištěné skutkové skutečnosti (poražení 32 ks dobytka bez veterinární prohlídky) odůvodňují závěr, že kratší doba odposlechu by ztratila význam. Situaci se podle státního zástupce dostatečně věnoval i soudce Krajského soudu v Ostravě v rámci rozhodování o prodloužení příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, když byla upřesněna dříve páchaná trestná činnost a konstatováno aktuální zjištění, že nadále dochází k porážení dobytka mimo pracovní dobu. Opětovně byla zdůrazněna uzavřenost komunity páchající trestnou činnost a existence jednoho uzavřeného prostoru, kde měla být páchána, což vedlo k závěru o faktické možnosti užití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako jediného prostředku k zajištění důkazního materiálu. Podle státního zástupce v době vydání předmětných příkazů byly splněny všechny zákonné podmínky pro jejich vydání podle § 88 odst. 1, 2, 4 tr. ř., přičemž odkázal zároveň na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017-I. Proto navrhl, aby podle § 314n odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud vyslovil, že předmětnými příkazy zákon porušen nebyl. Podle ustanovení § 314l tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Osobou uvedenou v § 88 odst. 2 tr.ř. se rozumí uživatel telefonické stanice. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh, neboť byl osobou, jehož telefonická účastnická stanice byla odposlouchávána. Současně bylo ověřeno, že jeho návrh byl podán v zákonné lhůtě. Navrhovatel byl o nařízených odposleších a záznamech telekomunikačního provozu vyrozuměn dne 11. 6. 2018, přičemž návrh byl podán dne 8. 10. 2018. Po přezkoumání předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům. Podle § 88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Z dikce uvedeného ustanovení je nepochybné, že ve věci byla splněna podmínka, že bylo vedeno trestní řízení o trestném činu, ohledně kterého je možno odposlechy povolit. Z předložených spisů Okresního soudu v Opavě sp. zn. 0 Nt 1305/2013/V a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 Nt 843/2013 je totiž zřejmé, že v dané věci bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu podle § 156 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy pro úmyslný trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 8 let. Záznam o zahájení úkonů trestního řízení byl sepsán postupem podle § 158 odst. 3 tr. ř. dne 24. 5. 2013, když v tomto bylo uvedeno, že v dané věci existuje podezření ze spáchání trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku. Dne 5. 6. 2013 ovšem došlo k rozšíření záznamu o zahájení úkonů trestního řízení v tom směru, že ve věci je dáno podezření ze spáchání trestného činu ohrožování zdraví z