4 Pzo 2/2020 – Nejvyšší soud

4 Pzo 2/2020-2657 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 3. 2020 návrh R. N., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Oráčov, na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaných Okresním soudem v Olomouci ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 0 Nt 6544/2017/V (V 151/2017), Okresním soudem v Olomouci ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 0 Nt 6531/2017/V (V 117/2017) Okresním soudem v Olomouci ze dne 26. 5. 2017, sp. zn. 0 Nt 6528/2017/V (V 98/2017), Okresním soudem v Olomouci ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6519/2017/V (V 67/2017), Okresním soudem v Olomouci ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6513/2017/V (V 47/2017), a rozhodl takto: Podle § 314n odst. 1 tr. ř. příkazy soudce Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 0 Nt 6544/2017/V (V 151/2017), Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 0 Nt 6531/2017/V (V 117/2017), Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2017, sp. zn. 0 Nt 6528/2017/V (V 98/2017), Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6519/2017/V (V 67/2017), Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6513/2017/V (V 47/2017) k nařízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ohledně navrhovatele R. N. nebyl porušen zákon. Odůvodnění: 1. Dne 24. 1. 2020 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh R. N. (dále jen „navrhovatel“) ze dne 17. 12. 2019 na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu, které vydal Okresní soud v Olomouci dne 12. 10. 2017, sp. zn. 0 Nt 6544/2017/V (V 151/2017), Okresní soud v Olomouci dne 19. 7. 2017, sp. zn. 0 Nt 6531/2017/V (V 117/2017), Okresní soud v Olomouci dne 26. 5. 2017, sp. zn. 0 Nt 6528/2017/V (V 98/2017), Okresní soud v Olomouci dne 25. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6519/2017/V (V 67/2017) a Okresní soud v Olomouci dne 3. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6513/2017/V (V 47/2017) na základě informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 5 T 159/2018, zaslanou navrhovateli Okresním soudem v Olomouci. V návrhu navrhovatel uvádí, že má za to, že odposlech ani záznam telekomunikačního provozu nejsou neopakovatelnými úkony, resp. že nejsou neodkladnými úkony. Vyslovuje názor, že veškeré úkony orgánů činných v trestním řízení, které nemají statut neodkladných či neopakovatelných úkonů a jsou pořízeny před zahájením trestního stíhání podle § 160 tr. ř. by neměly být v důkazním řízení procesně použitelné. Poukazuje na výjimku podle § 159b tr. ř., kdy státní zástupce udělí souhlas k dočasnému odložení trestního stíhání, přičemž v jeho věci takový souhlas v trestním spise založen není. Navrhovatel se tedy domnívá, že odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu nemají statut procesně použitelného důkazu. V závěru návrhu navrhl, aby Nejvyšší soud jeho rozvedené stanovisko potvrdil nebo vyvrátil. 2. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 18. 2. 2020 sp. zn. 1 NZP 2/2020, nejprve shrnuje návrh navrhovatele na přezkum příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a poté vymezuje, co se podle § 160 odst. 4 tr. ř. rozumí neodkladným a neopakovatelným úkonem. Ve vztahu k otázce neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonů v projednávané věci uvádí, že jimi se již zabývali soudci, kteří příkazy vydávali, přičemž splnění podmínek § 160 odst. 4 tr. ř. náležitě dovodili a zdůvodnili v rámci písemných vyhotovení příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Podle názoru státního zástupce tak nemůže obstát jednak námitka navrhovatele, že se nejednalo o neodkladné či neopakovatelné úkony, jednak námitka, že již ve stadiu prověřování měl být vydán souhlas státního zástupce s dočasným odložením trestního stíhání podle § 159b odst. 1 tr. ř. V závěru vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 314n odst. 1 tr. ř. vyslovil usnesením, že zákon porušen nebyl. 3. Podle ustanovení § 314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. 4. Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Osobou uvedenou v § 88 odst. 2 tr. ř. se rozumí uživatel telefonické stanice. 5. Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda návrh byl podán oprávněnou osobou, neboť návrh podle § 88 odst. 8 tr. ř. nemůže podat kdokoliv, ale pouze osoba, která byla uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu telekomunikační provoz, tak se tím rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu se pak musí vždy uvést konkrétní zařízení, kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního provozu zjištěny. 6. Z pohledu řešení otázky, zda je navrhovatel osobou oprávněnou podat návrh na přezkum, je třeba vycházet z dikce ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty, e-mailová schránka) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit, popř. že je dodatečně zjištěno, že telekomunikační zařízení užívala jiná osoba, než uvedená v příkazu. Z dikce ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. lze dovodit, že k podání návrhu není oprávněn obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, nýbrž návrh může podat jen uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž totožnost bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že byl uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Jinak vyjádřeno, návrh nemůže podat každá osoba, jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci realizace tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal a která ho užívala v době odposlechu, když taková osoba může být osobou totožnou s obviněným, ale i osobou odlišnou. 7. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh k Nejvyššímu soudu, neboť byl osobou, na jehož účastnická čísla a IMEI telekomunikačních zařízení byly vydány příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Současně bylo ověřeno, že návrh byl podán v zákonné lhůtě 6 měsíců, když informace o nařízených příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla navrhovateli doručena dne 6. 12. 2019, přičemž návrh byl Okresnímu soudu v Olomouci doručen dne 23. 12. 2019, tedy v zákonné lhůtě. 8. Následně Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání podaného návrhu navrhovatele z hlediska jeho důvodnosti. 9. Po přezkoumání předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům. Podle § 88 odst. 1 tr. ř. platného v době rozhodování o vydání předmětných příkazů, je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. 10. Z předloženého spisového materiálu Okresního soudu v Olom