4 Tdo 1094/2010 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1094/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:30. 9. 2010 Spisová značka:4 Tdo 1094/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.1094.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1094/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 30. září 2010 dovolání, které podala obviněná I. A., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 9 To 15/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 28/2009, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné I. A. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 7 T 28/2009, byla obviněná I. A., roz. S., uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zákona, kterého se dopustila tím, že jako vedoucí finančního odboru Městského úřadu Kralupy nad Vltavou, sídlem U C., Kralupy nad Vltavou, v období let 1994 – 2007 v úmyslu si přisvojit finanční prostředky Městského úřadu v Kralupech nad Vltavou, které měla z titulu své funkce svěřené, bezdůvodně vybrala v hotovosti po neoprávněném vystavení šeků, které podepsala spolku s další pracovnicí finančního odboru I. z bankovního účtu označeného jako depozitní účet, vedeného Komerční bankou a.s., pobočka Kralupy nad Vltavou, P. n. pro Městský úřad Kralupy nad Vltavou jednotlivými výběry ve výroku individuálně specifikovanými různé finanční částky a takto získané finanční prostředky v celkové výši 31.345.896,- Kč si ponechala pro vlastní potřebu, II. z bankovního účtu, označeném jako sociální fond, vedeného Komerční bankou a.s. pobočka Kralupy nad Vltavou, P. n. pro Městský úřad Kralupy nad Vltavou jednotlivými výběry ve výroku individuálně specifikovanými různé finanční částky a takto získané finanční prostředky v celkové výši 2.049.405,- Kč si ponechala pro vlastní potřebu, čímž si neoprávněně přisvojila finanční prostředky Městského úřadu v Kralupech nad Vltavou, které jí byly svěřeny a způsobila tak na majetku Městského úřadu v Kralupech nad Vltavou škodu v celkové výši 33.395.301,- Kč. Za tento trestný čin byla obviněná podle § 248 odst. 4 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 51 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen trest propadnutí majetku. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce hmotně odpovědného pracovníka v trvání deseti roků. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jí byla uložena povinnost nahradit škodu poškozenému Městu Kralupy nad Vltavou, U C. ve výši 33.395.301,- Kč s úrokem 10,5% od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25% od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 a 8,5% od 1. 7. 2009. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podala obviněná v zákonné osmidenní lhůtě odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. 9 To 15/2010, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že při stejném popisu skutku obviněnou uznal vinnou trestným činem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen trestní zákoník), za který ji podle § 206 odst. 5 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle § 66 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí majetku, a to veškerého majetku s výjimkou nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kladno, na obviněnou I. A. pro kat. území O., okr. K., obec O., uvedených na listu vlastnictví, sestávající z obytného domu na stavební parcele a z pozemků, a dále movitých věcí představujících bytové a jiné zařízení obytného domu v O. a jeho příslušenství nacházející se na pozemcích. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku byla obviněná dále odsouzena k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu zaměstnání spojených s hmotnou odpovědností na dobu deseti roků. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jí byla uložena povinnost nahradit poškozenému Městu Kralupy nad Vltavou, U C., Kralupy nad Vltavou škodu ve výši 33.385.301,- Kč s úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž bude prodlení obžalované trvat, zvýšené o 7% bodů z uvedené částky, počínaje dnem 1. 7. 2009 do zaplacení. Prostřednictvím své obhájkyně podala obviněná proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ve lhůtě podle § 265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadla skutková zjištění odvolacího soudu, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vznesla námitku proti skutkovému zjištění odvolacího soudu, dle kterého zpronevěřila též prostředky, které byly vybrány z účtu poškozeného v části roku 2002 a v období předcházejícím roku 1997, u nichž se nedochovaly doklady o tom, kdo předmětné výběry z uvedeného účtu provedl. Dovolatelka uvedla že se sice jedná o skutkové námitky, které obecně nejsou v řízení o dovolání přípustné, odkázala však v této souvislosti na judikaturu Ústavního soudu (II. ÚS 669/05 a další) dle které je v případech extrémního nesouladu skutkových zjištění a dostupných důkazů povinen i dovolací soud se zabývat skutkovými závěry. Odvolací soud se s jejími námitkami v této souvislosti vypořádal nedostatečně, když nezjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a sama skutečnost, že obviněná nějakou účetní operaci zaúčtovala, ještě neznamená, že převzala peněžní prostředky z této účetní operace. Jestliže tato skutečnost nebyla jednoznačně prokázána, nemohl být podle názoru dovolatelky naplněn znak skutkové podstaty zpronevěry, a to přisvojení si cizí věci, v daném případě finančních prostředků. V petitu svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby ve věci sám rozhodl tak, že obviněnou uzná vinnou zločinem zpronevěry pouze v období, kde se dochovaly doklady o výběrech učiněných obviněnou, a za to uložil obviněné trest, přičemž ve zbývajících útocích by měla být zproštěna obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. V tomto vyjádření konstatoval, že ohledně námitek dovolatelky, shodných s její předchozí obhajobou, je argumentace odvolacího soudu i pokud jde o vypořádání se s těmito námitkami obviněné, logická a přesvědčivá a že ani absence předmětných výplatních šeků nevede k pochybnostem o tom, že i dovolatelkou zpochybňované výběry v části roku 2002 a v období předcházející roku 1997 učinila ona, a tedy neexistuje žádný rozpor, natož extrémní, mezi skutkovým stavem zvolenou právní kvalifikací. Státní zástupce navrhl, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná rovněž je osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opřela, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočíva