4 Tdo 356/2016 — Nejvyšší soud

4 Tdo 356/2016 citace  Název judikátu:Obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 3. 2016 Spisová značka:4 Tdo 356/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.356.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obchodování s lidmi Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 6. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.6.2016I.ÚS 1860/16JUDr. Kateřina Šimáčkovázrušeno3.11.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 356/2016-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2016 dovolání obviněné S. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 2 To 68/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 13/2009, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 3 T 13/2009, byla obviněná S. H. uznána vinnou trestným činem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že společně s již odsouzeným J. H., počátkem měsíce listopadu 2004, v blíže nezjištěném bytě v T., převzala od občanů SR G. D. a M. K., nezletilou „X. Y.“ *), se záměrem, aby provozovala prostituci, a jmenovaným za ni zaplatili částku 500 EUR, následně poškozené vzali občanský průkaz a přestože věděli, že jí není 18 let, pod záminkou, že za ni zaplatili a musí si tuto částku odpracovat, jí nařídili provozování prostituce v podniku L. v D., kam ji denně vozili osobním vozidlem, v průběhu večera setrvávali v klubu a v ranních hodinách ji odváželi do svého domu v J. – O., kdy byla donucena setrvávat v přítomnosti některého ze členů domácnosti, a na počátku prosince 2004 ji dovezli do SRN a opět jí nařídili provozovat prostituci v podniku S. C. v H. a peníze, které tímto způsobem získávala, přebírala S. H. a společně s J. H. je užívali pro svoji potřebu až do konce měsíce ledna 2005, kdy „X. Y.“ z tohoto klubu utekla. Za to byla podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s dozorem. Nejvyšší soud pro úplnost podotýká, že obviněná S. H. byla v této trestní věci již jednou, a to společně se svým manželem J. H., za souzený skutek odsouzena, a to v řízení proti uprchlému, kdy pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 3 T 13/2009, byla uznána vinnou trestným činem obchodování s lidmi podle § 232 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákona č. 140/1961 Sb. Tehdy jí byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Tento rozsudek byl po zadržení odsouzené ve Š. a jejím předání do ČR podle § 306 odst. 2 tr. řádu zrušen, a to usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 3 T 13/2009. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 3 T 13/2009, podala obviněná odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 2 To 68/2015, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 2 To 68/2015, podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněná uvedla, že předmětným jednáním pospaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nenaplnila zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, ale pouze zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb. Nebylo prokázáno, že by poškozenou přiměla, zadržovala nebo jinam dopravila za účelem provozování prostituce. Je přesvědčena, že z dokazování nevyplynulo, že by poškozená s takovým postupem nesouhlasila. Dále je dovolatelka přesvědčena, že trestní řízení, které proti ní bylo vedeno, nebylo kontradiktorní, neboť nikdy neměla reálnou možnost být přítomna výslechům svědkyň „X. Y.“, Ch. a Š. Má za to, že orgány činné v trestním řízení při provádění výslechů těchto svědkyň pochybily, neboť s dostatečným časovým odstupem neinformovaly obhájce o konání výslechů tak, aby se jich mohl na území jiného státu, tedy na S., zúčastnit. Dle slov obviněné byly důkazy ze strany soudů hodnoceny v rozporu s § 2 odst. 6 tr. řádu, neboť nebylo přihlédnuto k listinným důkazům pořízeným v N., které se týkaly poškozené „X. Y.“, ve kterých jsou zachycena odlišná vyjádření poškozené, v rámci nichž líčila průběh skutkových okolností souvisejících s jejím pobytem v N. Výpověď svědkyň „X. Y.“ a Ch. navíc podle dovolatelky znedůvěryhodňuje i to, že obě provozují prostituci i nadále. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněná namítla, že jí uložený trest je trestem nepřiměřeně přísným, neboť rozhodující soud žádným způsobem nezohlednil dobu, která uplynula od spáchání trestné činnosti. Obviněná je toho názoru, že pokud byl odsuzující rozsudek vynesen až v roce 2015, když ke spáchání trestné činnosti došlo v roce 2004, měl jí být uložen mimořádně snížený trest odnětí svobody, a to za užití moderačního ustanovení § 58 tr. zákoníku. Tím, že příslušný soud podle tohoto ustanovení nepostupoval, došlo dle obviněné k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a zmíněná skutečnost nebyla žádným způsobem zohledněna při ukládání trestu, přičemž ona neměla v úmyslu trestní řízení jakkoli mařit. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněná uplatnila v jeho druhé zákonné alternativě, a to s odkazem na ostatní v dovolání uplatněné dovolací důvody, tj. dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, avšak aby při dalším řízení jednal v jiném složení senátu. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněné se písemně vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Podle jejího názoru obviněná v dovolání uplatnila jedinou relevantní právní námitku, pokud zpochybnila správnost právního posouzení skutku, který byl podřazen pod ustanovení o trestném činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, namísto trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb. Obsahově shodnou námitku však uplatnila již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ji nepominul a odpovídajícím způsobem se s ní vypořádal. Podle státní zástupkyně v případě, kdy je předmětem útoku osoba mladší 18 let, je sexuální vykořisťování postihováno v každém případě, i když nebylo použito násilí, pohrůžky násilí nebo lsti, ani zneužití omylu, tísně nebo závislosti. Ve smyslu této právní úpravy není navíc relevantní ani souhlas osoby, která je obchodována. Odvolací soud dle jejího mínění správně upozornil na to, že jednání pachatele, který osobu mladší 18 let přiměl, zjednal, najal, zlákal nebo svedl k provozování prostituce nebo z takového jednání kořistil, nelze kvalifikovat jako trestný čin kuplířství podle § 189 tr. zákoníku (resp. podle § 204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb.), nýbrž jako trestný čin obchodování s lidmi podle § 168 tr. zákoníku (resp. § 232a tr. zákona č. 140/1961 Sb.), který je s ohledem na osobu poškozeného, tedy dítě podle § 126 tr. zákoníku, trestným činem speciálním. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se neztotožnila ani s námitkami obviněné, kterými poukázala na údajné porušení pravidel spravedlivého procesu s tím, že pokud nikdy neměla reálnou možnost být přítomna výslechům svědků a klást jim otázky, bylo tím významnou měrou zasaženo do jejích práv. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství neshledala důvod k závěru