4 Tdo 510/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 510/2025-148 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2025 o dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 44 To 30/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 81/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 4 T 81/2024, byl obviněný J. S. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 23. 6. 2024 nejméně kolem 23:45 hodin v Praze XY, ulicí XY, kde byl na úrovni domu č. p. XY / č. o. XY kontrolován hlídkou Policie České republiky, řídil osobní automobil tovární značky Volkswagen Sharan, registrační značky XY, přestože věděl, že se předchozím užitím omamné a psychotropní látky přivedl do stavu vylučujícího bezpečné řízení motorového vozidla, přičemž v jeho krvi, odebrané dne 24. 6. 2024 v 01:14 hodin, bylo toxikologickým vyšetřením zjištěno 226 ng/ml metamfetaminu a 23,2 ng/ml amfetaminu“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50denních sazeb, přičemž 1denní sazba činí 3 000 Kč, tedy celkem ve výši 150 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen ve 12měsíčních splátkách po částce 12 500 Kč, a určeno, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. 3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 4 T 81/2024, podal obviněný J. S. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 44 To 30/2025, tak, že podle § 258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o peněžitém trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněný J. S. odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 40denních sazeb, přičemž 1denní sazba činí 2 500 Kč, tedy celkem ve výši 100 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen v 10měsíčních splátkách po částce 10 000 Kč a současně určeno, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. 4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 44 To 30/2025, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný v dovolání zrekapituloval dosavadní vývoj věci a uvedl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dále obviněný namítl, že nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům na výslech „kamarádky” obviněného z XY, na opatření znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a odvětví psychiatrie, k posouzení jeho ovlivnění zakázanými látkami, ani návrhům na opatření záznamů z průjezdových kamer k posouzení způsobu jeho jízdy před dopravní kontrolou a kamerových záznamů z uniforem policistů. Dále uvedl, že mu nebyl prokázán úmysl ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku, tedy úmyslné požití předmětných látek před jízdou a že se jedná o důkazy opomenuté. 6. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 4 T 81/2024, a aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k novému projednání a rozhodnutí. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný neuvedl žádnou bližší argumentaci. Neodůvodnil ani první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V uvedených částech proto námitky dovolatele žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají. Námitky proti odmítnutí důkazních návrhů obhajoby odpovídají třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nalézací soud se s těmito důkazními návrhy vypořádal v bodu 8 odůvodnění svého rozsudku. Neprovedení těchto důkazů odůvodnil jejich nadbytečností. Odvolací soud se s důkazními návrhy obhajoby vypořádal v bodech 10–12 odůvodnění svého rozsudku napadeného tímto dovoláním. Je zřejmé, že ohledně opomenutých důkazů se ze strany dovolatele jedná o opakování námitek, uplatněných obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly. Takové dovolání je zjevně neopodstatněné – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002. 8. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 11. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 12. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 13. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 14. O dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak jde tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodn