4 Tz 4/2010 — Nejvyšší soud

4 Tz 4/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 2 odst. 5,6 tr. zák. Datum rozhodnutí:26. 10. 2010 Spisová značka:4 Tz 4/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.4.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 2. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 780/11JUDr. Miloslav Výbornýodmítnuto08.10.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 4/2010-29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. října 2010 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného M. B., proti pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 8 To 66/2009, a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu rozhodl, t a k t o : Stížnost pro porušení zákona s e z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný M. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 4 T 11/2008, uznán vinným trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona, nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zákona a vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákona (citován zákon č. 140/1961 Sb. v účinném znění). Za to mu byl v sazbě § 158 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání policisty u Policie České republiky, jakož i povolání u podobně organizovaných sborů na dobu pěti roků. Podle výroku citovaného rozsudku se uvedené trestné činnosti dopustil tím, že v postavení vrchního asistenta a pod bodem III. v postavení velitele motorizované hlídky Policie České republiky OŘ Obvodního oddělení Ostrov ad III.) dne 22. 12. 2007 v době okolo 04.15 hod. v O., S. ulici před restaurací K., okres K. V., kam byl vyslán dozorčí službou Obvodního oddělení, v rozporu s ustanovením § 158 odst. 1 tr. řádu, § 5 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb. o Služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, jakož i ustanovením čl. 11 odst. 2 písm. f), g) a čl. 12 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 100/2001 a čl. 6 odst. 5 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 130/2001, po příjezdu na místo ve snaze zakrýt spáchání trestných činů uvedených pod body I. a II. obžaloby vědomě neučinil na místě potřebná opatření a šetření, kdy nezajistil místo, totožnosti případných svědků a neprovedl žádné další úkony směřující k objasnění věci a zajištění pachatelů, ačkoliv v tu dobu již věděl, že na místě došlo ze strany jemu známých osob obžalovaných J. H. a M. P. ke spáchání závažného úmyslného trestného činu a ke zranění poškozeného E. B., namísto toho vyhrožoval poškozenému E. B. slovy: „dostal jsi málo, měli tě zabít, uvědom si, co budeš vypovídat, mohl bys ještě nafasovat!“, načež v rozporu se zjištěnými skutečnostmi ohlásil dozorčímu obvodního oddělení, že k napadení E. B. nedošlo, neboť jmenovaný měl uklouznout a při pádu si sám způsobit tržné zranění hlavy a takto to oznámil i pracovníkům rychlé záchranné služby, přičemž poškozený B. ze strachu po předchozí vyhrůžce obviněného v nemocnici lékaři uvedl, že byl napaden neznámými osobami, a vyhýbal se podání vysvětlení před policejním orgánem, v důsledku čehož došlo k zahájení trestního stíhání všech obžalovaných v dané věci až dne 26. 5. 2008, čímž obžalovaný B. vědomě ztížil řádné objasnění zvlášť závažného úmyslného násilného trestného činu, zajištění stop na místě činu, zajištění pachatelů a případných svědků, IV.) dne 12. 3. 2008 v době před 8.43 hod. na obvodním oddělení Policie ČR Ostrov, H. t., okres K. V. u vstupních mříží před místností dozorčí služby poškozenému E. B., který se na základě výzvy dostavil na oddělení za účelem podání vysvětlení, ve snaze ovlivnit obsah jeho výpovědi ve vztahu k obžalovaným J. H. a M. P. vyhrožoval, aby si uvědomil co bude vypovídat, poté za ním několikrát přišel do výslechové místnosti, kde probíhal výslech a obrátil se na poškozeného se slovy, že by se měli odněkud znát, přičemž po tomto nátlaku E. B. opětovně po podání vysvětlení uvedl, že byl napaden neznámými osobami. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný M. B., jakož i spoluobvinění J. H. a M. P., a krajská státní zástupkyně v Plzni, přičemž z podnětu těchto odvolání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 8 To 66/2009, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl o vině všech tří obviněných. Pokud jde o obviněného M. B. byl uznán vinným jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona v souběhu s trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákona, za což mu byl v sazbě § 235 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání v ozbrojených bezpečnostních sborech a v orgánech státní správy a samosprávy na dobu osmi let. Podle citovaného rozsudku vrchního soudu se obviněný výše specifikovaných trestných činů dopustil tím, že dne 22. 12. 2007 v postavení vrchního asistenta a velitele motorizované hlídky PČR OŘ Obvodní oddělení Ostrov v době okolo 04.15 hod. v O., S. ulici před restaurací K., okres K. V., kam byl vyslán dozorčí službou, v rozporu s ustanovením § 158 odst. 1 tr. řádu. § 5 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., O služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 283/1991 Sb., O policii ČR, po příjezdu na místo ve snaze zakrýt spáchání trestných činů obviněných J. H. a M. P. (kvalifikovaných jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 a § 222 odst. 1 tr. zákona v souběhu s trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona) vědomě neučinil na místě potřebná opatření a šetření, nezajistil místo, nezjistil totožnost svědků a neprovedl ani žádné další úkony směřující k objasnění věci a zajištění pachatelů, ačkoli věděl, že ze strany jeho známých J. H. a M. P. došlo ke spáchání trestného činu, namísto toho vyhrožoval další újmou poškozenému E. B., načež v rozporu se skutečností oznámil dozorčímu oddělení a pracovníkům záchranné služby, že poškozený si sám způsobil zranění pádem, přičemž pod vlivem těchto výhrůžek uvedl poškozený lékaři, že byl napaden neznámými osobami a vyhýbal se podání vysvětlení před policejním orgánem, a dále dne 12. 3. 2007 v době kolem 8.43 hod. na Obvodním oddělení Policie ČR, Ostrov, H. t., vyhrožoval poškozenému E. B., který se dostavil na základě výzvy za účelem podání vysvětlení, ve snaze ovlivnit jeho výpověď ve prospěch J. H. a M. P., aby si uvědomil co bude vypovídat, a poté opakovaně přišel do místnosti, kdy výslech poškozeného probíhal, na základě čehož poškozený B. opětovně uvedl, že byl napaden jemu neznámými osobami. Ministryně spravedlnosti podala podle § 266 odst. 1, 2 tr. řádu proti pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 8 To 66/2009, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. B. Podle jejího názoru byl tímto rozhodnutím a řízením, jež mu předcházelo, porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného. Zásadní námitkou, jež je v podaném mimořádném opravném prostředku uplatněna, je názor stěžovatelky, že soudy obou stupňů neprovedly skutková zjištění v dostatečném rozsahu, aby zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak přikazuje ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu a provedené důkazy nedostatečně vyhodnotily, takže hodnocení důkazů neodpovídá kriteriím stanoveným § 2 odst. 6 tr. řádu. Jednotlivé výhrady, jež byly ve stížnosti pro porušení zákona uplatněny, Nejvyšší soud pro přehlednost číselně označil. 1) Za osamocený důkaz považuje výpověď svědka B., který obviněného z trestné činnosti usvědčoval. Výpověď svědka byla podle stěžovatelky učiněna se značným zpožděním od napadení, nadto svědek sděloval různé verze o vzniku svého poranění, přičemž tak vůbec nemusel činit v souvislosti s výhrůžko