4 Tz 63/2010 — Nejvyšší soud

4 Tz 63/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 262 tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 9. 2010 Spisová značka:4 Tz 63/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.63.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odnětí a přikázání věci Dotčené předpisy:§ 262 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 63/2010ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 21. září 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 2 To 119/2009, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o : Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 2 To 119/2009, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 262 tr. řádu v neprospěch obviněného M. M. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vrchnímu soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 63 T 6/2008, zprostil obviněného M. M. podle § 226 písm. c) tr. řádu obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 4. 2008 pro dva trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona a dva trestné činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zákona, jichž se měl dopustit tím, že 1) dne 27. 3. 1999 kolem 8.00 hod. společně s již odsouzenými M. H. a K. S., po předchozí dohodě přijeli do místa trvalého bydliště J. B., v obci Č., okres P., kde se představili jako policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Praha, takto neoprávněně vnikli do domu, pod záminkou domovní prohlídky dům prohledali, J. B. přiměli pod pohrůžkou zatčení a posléze přiložení služebních pout, aby postupně otevřel trezory a vydal finanční částku 2.125.000,- Kč na hotovosti, 42.190,- ATS, a 8.760,- DEM, poté kolem 09.00 hod. J. B. odvezli osobním automobilem zn. Škoda Felicia k obci Z., okres S., kde jej kovovými pouty připoutali ke stromu a z místa se vzdálili i s uvedenou částkou, přičemž J. B. tak způsobili škodu ve výši nejméně 2. 390.000,- Kč, 2) dne 4. 10. 1999 kolem 08.00 hod. po předchozí domluvě opět s již odsouzenými M. H., K. S. a dalšími nejméně dvěmi dosud neztotožněnými spolupachateli přijeli do domu poškozeného K. V. v P., ul. F., kde se vydávali za příslušníky Policie ČR, pod záminkou vykonání domovní prohlídky vnikli do domu, kde mu odcizili peněženku s částkou 12.000,- Kč na hotovosti, dvoje hodinky, zlatý prsten a řetízky nezjištěné hodnoty, mobilní telefon zn. Nokia přesněji nezjištěné hodnoty a kreditní karty, spoutáním a pohrůžkou použití střelné zbraně, kdy poškozenému V. nasadili na hlavu kuklu a odvezli do obce D. Ch., kde s dalšími spolupachateli ho donutili k výplatě finanční částky 14.000.000,- Kč z jeho účtu vedeného u Komerční banky, a.s., pobočka P., O. t., kdy částku vybral již odsouzený L. C. při použití padělaného občanského průkazu a poté si všichni pachatelé vybranou částku mezi sebou rozdělili. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné osmidenní lhůtě odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněného. Vrchní soud v Praze projednal podané odvolání ve veřejném zasedání dne 14. 1. 2010 a usnesením z téhož dne sp. zn. 2 To 119/2009, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátil soudu prvního stupně. Výrokem učiněným podle § 262 tr. řádu nařídil, aby věc projednal a rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. M. Podle stěžovatele byl zákon v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanovení § 262 tr. řádu. K výroku, jímž byl na podkladě odvolání státní zástupkyně zprošťující rozsudek soudu prvního stupně zrušen, nevznesl ministr spravedlnosti žádné námitky. Výrok, jímž Vrchní soud v Praze nařídil, aby věc projednal a rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích, však pokládá za odporující zásadám stanoveným v § 262 tr. řádu. Toto zákonné ustanovení umožňuje odvolacímu soudu při zrušení věci rozhodnout, aby věc byla projednána v jiném složení senátu, z důležitých důvodů může nařídit, aby ji projednal a rozhodl jiný soud téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodě. Postup podle věty první by měl být výjimečný a nelze jej použít pouze proto, aby bylo dosaženo za každou cenu jiného rozhodnutí soudu prvního stupně shodného s míněním odvolacího soudu. Postup podle věty druhé je průlomem do zásady místní příslušnosti, jež je rozvedením zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Lze tak měnit pouze příslušnost místní, ale jen za předpokladu existence důležitých důvodů, které stěžovatel v písemně vyhotovené stížnosti pro porušení zákona příkladmo jmenuje. Za základní kriterium však pokládá, zda u místně příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení, jak jsou uvedeny v § 2 tr. řádu a vyloučit pochybnosti o nestrannosti soudu, kterýžto princip je uveden v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tyto důležité důvody musí být zřetelné a zřejmé, jejich existence musí být prokázána, přičemž rozhodnutí o delegaci věci je rozhodnutím zcela výjimečným. Vrchní soud v Praze přikázání věci odůvodnil tím, že senát Městského soudu v Praze nepostupoval při svém rozhodnutí v souladu se základními ustanoveními trestního řádu, a že k tomu, aby ve věci bylo spravedlivě rozhodnuto, je nutno, aby věc projednal nejen jiný senát, ale i jiný krajský soud. Rozhodnutí vrchního soudu v tomto ohledu postrádá přesvědčivé argumenty proč dochází k porušení ústavně zaručeného práva obviněného na zákonného soudce a postrádá i odůvodnění, proč jsou shledány důležité důvody, aby věc projednal jiný krajský soud. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 2 To 119/2009, byl porušen zákon v ustanovení § 262 tr. řádu v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení zrušil, stejně tak i všechna další rozhodnutí, která na něj obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně pak navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky věc podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Praze s pokynem znovu ji projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům. Z obsahu trestního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 63 T 6/2008, bylo zjištěno, že obviněný M. M. byl rozsudkem tohoto soudu ze dne 17. 6. 2008 uznán vinným dvěma trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona a dvěma trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zákona při shodném popisu skutků jak je uváděla obžaloba a jak jsou specifikovány výše. Za to mu byl uložen v sazbě § 234 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti roků. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 4 T 58/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2007, jakož i všecha další rozhodnutí, která na zrušený výrok o trestu obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti rozsudku podal odvolání obviněný M. M. a Vrchní soud v Praze na podkladě tohoto opravného prostředku rozhodl usnesením ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 2 To 85/2008, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc podle § 259 odst. 1 tr