4 VSPH 671/2017 – Nejvyšší soud

I. Dosavadní průběh řízení 1. Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl přihlášku pohledávky věřitelky č. 10 Česká spořitelna, a. s., (dále jen odvolatelka; bod I. výroku) a konstatoval, že právní mocí tohoto usnesení účast odvolatelky v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku). 2. V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 21. 3. 2014 (A-11) byl mj. zjištěn úpadek dlužníka M. Č. (dále jen dlužník), bylo povoleno jeho oddlužení a že současně byli jeho věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky do řízení, vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku. Lhůta stanovená pro přihlášení pohledávek věřitelů uplynula dne 22. 4. 2014. Protože mu přihláška pohledávky odvolatelky byla doručena až dne 23. 1. 2017, postupoval soud I. stupně dle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a odmítl ji pro opožděnost. K tomu dodal, že si je vědom toho, že pohledávka odvolatelky vznikla, až po uplynutí přihlašovací lhůty, jež je lhůtou konečnou, a že nejde o žádnou z výjimek, jako např. u zahraničního věřitele, u pohledávek za podstatou či pohledávek jim na roveň postavených nebo u nároků na náhradu škody způsobené trestným činem, jak plyne též z právních závěrů vyjádřených v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 1 VSPH 1226/2015-P5-8. II. Odvolání a vyjádření k němu 3. Proti tomuto usnesení se odvolatelka včas odvolala (P9-3) a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se její přihláška neodmítá. Argumentovala zejména tím, že dne 23.1.2017 přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku č. 1 ze smlouvy o úvěru, pohledávku č. 2 ze smlouvy o úvěru a pohledávku č. 3 ze smlouvy o úvěru a že jde o dluh, který zdědil právě dlužník. K tomu předložila usnesení o dědictví a smlouvy o úvěru. Uvedla, že dlužníkův dluh vznikl až s právní mocí usnesení o dědictví, tedy dne 21. 9. 2015, a proto jej nemohla v přihlašovací lhůtě přihlásit, neboť nemohla vědět, že dlužník zdědí dluhy po zemřelé. Dovolávala se právních závěrů vyjádřených v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 VSPH 1493/2013, dle něhož nelze na přihlášku odvolatele aplikovat pravidelnou přihlašovací lhůtu, neboť v jejím průběhu odvolatel nebyl věřitelem, resp. nemohl vědět, že se jím vůbec stane v důsledku nabytí dědictví dlužníkem po zemřelé. Dle odvolatelky by se ke zděděnému majetku mělo přistupovat jako k „oddělené podstatě“, z níž budou uhrazeny zůstavitelovy dluhy a až po jejich uhrazení bude tento majetek vydán do majetkové podstaty dlužníka. K tomu se dovolávala publikovaného právního názoru zastávaného místopředsedou Krajského soudu v Ostravě Mgr. R. K.: „V případě dědictví k těmto podstatám přistupuje další oddělená podstata, kterou můžeme označit jako podstatu zděděného majetku. Dispoziční oprávnění k ní má dlužník (§ 412 IZ ukládá zpeněžení majetku dlužníkovi, byť samozřejmě správce i zde na dlužníka dohlíží a v praxi to bude nezřídka správce, kdo zpeněžení fakticky obstará), který zděděný majetek zpeněží, uhradí náklady spojené s udržováním zděděného majetku a s prodejem zděděného majetku, uhradí dluhy zůstavitele a čistý výtěžek poté vydá insolvenčnímu správci do základní majetkové podstaty k rozdělení mezi věřitele.“. III. Důvodnost odvolání 4. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: 5. Z insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tyto rozhodující skutečnosti: - dne 21. 3. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a dlužníkovi bylo povoleno oddlužení (A-11); přihlašovací lhůta pro věřitele skončila v úterý 22. 4. 2014; - dne 4. 6. 2014 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (B-13); dlužník schválený způsob oddlužení prozatím plní (B-24); - přihláškou ze dne 23. 1. 2017 (P9-1) přihlašuje odvolatelka 3 nezajištěné pohledávky v celkové výši 41 455 Kč s tím, že jejich právním důvodem je odpovědnost dlužníka za dluhy zůstavitelky J. Č., zemř. dne 27. 12. 2014, která vyplývá z universální sukcese, když dlužník zdědil 1/3 dědictví a 1/3 podílu neuhrazených zůstatků 3 smluv o úvěrů splatných ode dne 17. 3. 2016, vše dle usnesení Mgr. J. H., notářky v M. B., jako soudní komisařky ze dne 21. 9. 2015, č. j. 80 D 18/2015-60, jež nabylo právní moci téhož dne; - napadeným usnesením ze dne 10. 3. 2017 (P9-2) soud I. stupně přihlášku odvolatelky odmítl pro opožděnost; - dle zprávy insolvenčního správce L., v.o.s. (dále jen správce) ze dne 26. 5. 2016 a přiloženého znaleckého posudku (B-23) zdědil dlužník jen 1/3 podíl na rodinném domku s pozemkem oceněný na 300 000 Kč a zatížený zástavním právem ve prospěch zajištěného věřitele Hypoteční banka, a. s. (dále jen zajištěný věřitel), jenž dne 9. 12. 2015 (P8-1) přihlásil zajištěnou pohledávku ve výši 504 316,82 Kč, která byla zjištěna dne 10. 3. 2016 na zvláštním přezkumném jednání (B-22); s ohledem na to, že zajištěný věřitel nepožádal o zpeněžení předmětu zajištění a že hodnota předmětu zajištění je nižší než výše zjištěné zajištěné pohledávky (nebude žádná hyperocha), nebude správce dlužníkem zděděný podíl ani zpeněžovat. 6. Pro posouzení věci je třeba nejprve zodpovědět otázku, zda a jak lze v insolvenčním řízení uplatnit a uspokojit pohledávku, kterou měl věřitel vůči zůstaviteli, když tento dluh zůstavitele přešel v důsledku rozhodnutí o dědictví (§ 184 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních; dále jen z.z.ř.s.) vydaného po uplynutí přihlašovací lhůty (§ 136 odst. 2 písm. d/ nebo odst. 3 IZ) na dlužníka jako dědice. 7. Dosavadní sporá judikatura Vrchního soudu v Praze prezentovaná jen usnesením ze dne 1. 10. 2015, č. j. KSPA 48 INS 16409/2011, 1 VSPH 1226/2015-P5-8, z něhož vycházel soud I. stupně a dle kterého nelze takovou pohledávku v insolvenčním řízení uspokojit, nebo usnesením ze dne 31. 3. 2014, č.j. KSPL 56 INS 5847/2013, 2 VSPH 1493/2013-P7-7, jehož se naopak dovolává odvolatelka a dle kterého nelze takovou pohledávku odmítnout jako opožděnou, neboť ji lze v insolvenčním řízení uplatnit, nedává uspokojivou odpověď na shora položenou otázku. 8. Podle § 205 IZ jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení (odst. 1). Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky těchto rozhodnutí (odst. 2). Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela (odst. 3). Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka (odst. 4). Podle § 246 odst. 4 IZ právní úkon, kterým dlužník po prohlášení konkursu odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl. Podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Podle § 412 odst. 3 IZ právní úkon, kterým dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl. Má se za to, že dlužník, který za trvání účinků schválení oddlužení neodmítne dědictví, uplatnil výhradu soupisu. 9. Ze shora citovaných ustanovení je zřejmé, že pokud jde o dědictví nabyté dlužníkem v průběhu insolvenčního řízení, kalkuluje IZ výslovně jen s aktivy pozůstalosti (§ 171 a § 172 z.z.ř.s.), jež náležejí (srov. § 206 IZ) do majetkové podstaty dlužníka určené v poměrech insolvenčního řízení zpravidla ke zpeněžení a k (poměrnému) rozdělení výtěžku z toho mezi insolvenční věřitele způsobem stanoveným v IZ. 10. Pokud jde o pasiva - dluhy zůstavitele, jež rovněž tvoří pozů