5 Tcu 85/2021 — Nejvyšší soud

5 Tcu 85/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 9. 2021 Spisová značka:5 Tcu 85/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TCU.85.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení Dotčené předpisy:§ 10 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 10. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tcu 85/2021-15 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 9. 2021 návrh státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Domažlicích na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení S. K., rozené L., nar. XY, bytem XY, a podle § 10 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto: S. K., nar. XY, je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení pro skutek vymezený tak, že dne 15. 2. 2021 kolem 07:00 hodin v XY jako soudkyně na trestním úseku a místopředsedkyně Krajského soudu v XY, XY, poté, co jí dne 13. 2. 2021 skončila nařízená desetidenní karanténa z důvodu sdílení společné domácnosti s osobou nakaženou nemocí COVID-19, nastoupila do zaměstnání, ačkoliv měla zjevné a výrazné příznaky respiračního onemocnění – rýmy, zde vykonávala přidělenou práci, při které přišla do osobního styku s pracovníky soudu, kteří ji na respirační příznaky upozorňovali, neučinila žádné kroky k tomu, aby si před nástupem do zaměstnání ověřila svou bezinfekčnost, ať již testem PCR, antigenním testem nebo samotestovací sadou antigenního testu, ač to pro ni nebylo spojeno se žádným zdravotním nebezpečím, ani nevyčkala do objednaného kontrolního testu dne 17. 2. 2021, když věděla, že rýma je příznakem onemocnění COVID-19, neboť tato informace byla veřejně známá z médií a informací Ministerstva zdravotnictví České republiky včetně Světové zdravotnické organizace (WHO) a svého jednání se dopustila v době exponenciálně rostoucí epidemie nemoci COVID-19 v České republice a jejího komunitního šíření na území České republiky, kdy byly přetížené nemocniční kapacity a její jednání bylo v rozporu s mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví – MZDR 40555/2020-1/MIN/KAN účinného v rozhodné době, podle něhož bylo možné ukončit karanténu po negativním testu PCR a s absencí klinických příznaků, a v rozporu s čl. IX Opatření předsedy Krajského soudu v XY ze dne 8. 1. 2021, přičemž téhož dne, tedy 15. 2. 2021 v odpoledních hodinách byla pozitivně testována na nemoc COVID-19, která je uvedena v příloze č. 1 nařízení Vlády České republiky č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, nakažlivé nemoci rostlin a škůdce užitkových rostlin, v němž je spatřován trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a pro nějž je vedeno trestní řízení před policejním orgánem, a to útvarem Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, územní odbor Domažlice, pod č. j. KRPP-20018-5/TČ-2021-030171. O d ů v o d n ě n í : 1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Domažlicích (dále též jen „státní zástupce“) podal dne 23. 8. 2021 k Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle § 10 odst. 2 tr. řádu soudkyně Krajského soudu v XY S. K. Na základě záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu ze dne 17. 3. 2021, č. j. KRPP-20018-5/TČ-2021-030171, který vypracoval policejní orgán – útvar Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, územní odbor Domažlice, je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se měla dopustit S. K. skutkem, který je popsán ve výroku tohoto usnesení a který ve stručnosti spočíval v tom, že dne 15. 2. 2021 jako soudkyně na trestním úseku a místopředsedkyně (správně pověřená místopředsedkyně) Krajského soudu v XY, po skončení desetidenní karantény z důvodu sdílení společné domácnosti s osobou nakaženou nemocí COVID-19, nastoupila do zaměstnání a zde vykonávala přidělenou práci, při níž přišla do osobního styku s dalšími zaměstnanci soudu, neověřila si předtím svou bezinfekčnost, nevyčkala termínu kontrolního antigenního testu, přestože vykazovala známky rýmy, přičemž téhož dne v odpoledních hodinách byla pozitivně testována na nemoc COVID-19, která je uvedena v příloze č. 1 nařízení Vlády České republiky č. 453/2009 Sb., ve znění účinném od 13. 3. 2020, kterým se mimo jiné stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci. 2. Státní zástupce dále ve svém návrhu poukázal na dosavadní výsledky prověřování ze spáchání uvedeného trestného činu s tím, že na protokol o podání vysvětlení se k věci vyjadřovali jednotliví pracovníci Krajského soudu v XY a ošetřující lékařka S. K. Rovněž byly opatřeny listinné důkazy týkající se mimořádných opatření jednak předsedy Krajského soudu v XY a jednak i Ministerstva zdravotnictví České republiky účinné v době, kdy měl být trestný čin spáchán. Dále státní zástupce uvedl, že vzhledem k jednání S. K. v rozhodný den na jejím pracovišti, kde se dokonce jako předsedkyně senátu účastnila vazebního zasedání (ve skutečnosti šlo o odvolací řízení vazebně stíhané osoby), přičemž s ohledem na zdravotní stav jmenované s ní odmítla druhá členka senátu zůstat v jednací síni, proto S. K. musela veřejné zasedání odročit. 3. Závěrem svého návrhu státní zástupce konstatoval, že vzhledem k dosud zjištěným skutečnostem existují důvodné pochybnosti o tom, zda je S. K. jako soudkyně Krajského soudu v XY ve funkčním postavení místopředsedkyně vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ve smyslu § 10 odst. 1 tr. řádu s odkazem na § 76 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „zákon o soudech a soudcích“). Pochybnosti se podle státního zástupce primárně týkají toho, zda zjištěné jednání S. K. lze podřadit pod ustanovení § 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, tedy zda jde o případ činu spáchaného při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce. 4. Nejvyšší soud na podkladě návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Domažlicích a připojeného trestního spisu, jehož obsahem jsou záznamy o úkonech trestního řízení konané policejním orgánem ve věci prověřování trestního oznámení na S. K. pro spáchání trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, přezkoumal podle § 10 odst. 2 tr. řádu skutečnosti tvrzené v návrhu, které jsou významné pro rozhodnutí o něm. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že S. K. je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení pro podezření ze spáchání trestného činu podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a nelze ji v posuzované věci stíhat bez souhlasu prezidenta republiky. 5. Podle § 10 odst. 1 tr. řádu jsou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva. Podle § 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích platí, že pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce lze soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky. 6. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Domažlicích vyjádřil ve svém návrhu pochybnosti o naplnění podmínek citovaného ustanovení § 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích ve vztahu ke skutku, jak je popsán ve výroku tohoto usnesení Nejvyššího soudu. To znamená, že státní zástupce si zjevně není jistý, zda S. K. jako soudkyně Krajského soudu v XY a pověřená místopředsedkyně tohoto soudu jednala popsaným způsobem při výkonu své soudcovské funkce nebo v souvislosti s tímto výkonem. Žádné další skutečnosti, kterými by státní zástupce vysvětlil, z čeho pramení jeho pochybnosti v uvedeném smyslu, však nepředložil. 7. Skutkové okolnosti vymezené státním zástupcem v posuzovaném návrhu podle Nejvyššího soudu žádné takové pochybnosti nevyvolávají. Pokud by S. K. byla osobou přinejmenším srozuměnou s tím, že je nositelkou nakažlivé nemoci COVID-19 a že svou osobní přítomností na pracovišti může vyvolat nebezpečí jejího rozšíření u lidí, tedy nejméně pracovníků Krajského soudu v XY, s nimiž přišla inkriminovaný den do kontaktu, pak je naprosto zřejmé, že k takovému jednání došlo při jejím výkonu funkce soudkyně ve smyslu § 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Podrobnější popis činnosti S. K., jak je naformulován v návrhu státního zástupce prakticky neobsahuje provádění jiných úkonů jmenovanou, než které přímo znamenají konkrétní soudcovskou prá