5 Tdo 1042/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1042/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:15. 9. 2010 Spisová značka:5 Tdo 1042/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1042.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 12. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.2.2011I.ÚS 577/11JUDr. Ivana Janů-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1042/2010-144 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2010 o dovolání, které podal obviněný Ing. M. R. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 6 To 61/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 2/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. M. R. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 30 T 2/2007, uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), jehož se dopustil skutky konkretizovanými pod body I./1. až 9. ve výroku o vině v tomto rozsudku. Za uvedený trestný čin byl obviněný Ing. M. R. odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen rovněž peněžitý trest ve výměře 500 000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil mu soud podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Současně byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu, „jakož i statutárního zástupce“ (správně statutárního orgánu) v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. Naproti tomu byl obviněný zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 4 Kzv 48/2004. Citovaným rozsudkem bylo též rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. Š. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění Ing. M. R. a J. Š. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 6 To 61/2009. Pokud jde o obviněného Ing. M. R. , odvolací soud z podnětu jeho odvolání podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně tohoto obviněného ve výroku o vině a v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak Vrchní soud v Olomouci nově rozhodl tak, že obviněného Ing. M. R. uznal vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutky podrobně popsanými ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Za uvedený zločin byl tomuto obviněnému uložen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku uložen rovněž peněžitý trest ve výměře 500 000,- Kč, což představuje 200 celých denních sazeb po 2 500,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, odvolací soud stanovil obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu, „jakož i statutárního zástupce“ (správně má být statutárního orgánu) v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. Odvolání obviněného J. Š. pak odvolací soud zamítl podle § 256 tr. řádu, neboť ho neshledal důvodným. Obviněný Ing. M. R. podal dne 14. 7. 2010 proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů nedostatečně zjistily skutkový stav věci, přičemž nehodnotily provedené důkazy v souladu se zákonem. V souvislosti s těmito námitkami obviněný zpochybnil výši způsobené škody, neboť údajně není zřejmé, zda posuzovaným činem způsobil škodu velkého rozsahu nebo značnou škodu. Dále obviněný vytkl porušení ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu a poukázal na nesprávný postup soudů nižších stupňů při rozhodování o jeho námitce podjatosti. Podle obviněného soudy nižších stupňů neprovedly některé důkazy, jimiž měla být prokázána jeho nevina. K podanému dovolání obviněný přiložil též listinu označenou jako „Čestné prohlášení“, v níž se spoluobviněný J. Š. podrobně vyjádřil k některým okolnostem této věci a poukázal na určité nesrovnalosti, k nimž podle jeho názoru došlo. Závěrem svého dovolání obviněný Ing. M. R. s poukazem na ustanovení § 265 odst. 1 a § 265 odst. 4 tr. řádu (která ovšem neexistují) navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby věc přikázal soudu k novému projednání a rozhodnutí, aniž by však konkrétně označil příslušný soud, jemuž má být věc přikázána. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. M. R. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněného neodpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto navrhl odmítnout dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. M. R. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. M. R. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je naplněn zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný Ing. M. R. však v převážné části své argumentace obsažené v dovolání nesouhlasí s některými rozhodnými skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s důkazy, na jejichž podkladě soudy dospěly k těmto skutkovým zjištěním. Tím obviněný především zpochybňuje výsledky provedeného dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného skutku tedy obviněný dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávná (odlišná, neúplná apod.) skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, ani vady při provádění a hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, které naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat