5 Tdo 1198/2008 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1198/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 11. 2008 Spisová značka:5 Tdo 1198/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.1198.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 248 tr. zák. § 148 tr. zák. § 125 tr. zák. § 257a tr. zák. Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1198/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. listopadu 2008 o dovolání podaném obviněným Ing. R. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 7 To 383/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 124/2002, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 7 To 383/2007, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 3 T 124/2002. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 3 T 124/2002, byl obviněný Ing. R. K. uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. b) tr. zák., zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák., za které mu byl podle § 148 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil povinnost uhradit poškozené společnosti F., s. r. o., náhradu škody ve výši 325.011,- Kč s úrokem z prodlení ve výši deseti procent ročně z uvedené částky od 18. 4. 2000 do dne zaplacení. Se zbytkem svého nároku pak byla poškozená společnost podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně okresní soud obviněného Ing. R. K. podle § 226 písm. a) tr. zák. zprostil obžaloby ze skutku, jímž se měl dopustit trestného činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 7 To 383/2007, zamítl odvolání obviněného a poškozené společnosti F., s. r. o., proti uvedenému rozsudku jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný Ing. R. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř., resp. stanovené podle § 265h odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný Ing. R. K. uplatnil mimořádný opravný prostředek v rozsahu celého výroku o vině, přičemž ve vztahu ke všem bodům jako důvod dovolání uvedl nesprávné hmotně právní posouzení. K trestnému činu zpronevěry [bod 1. a) – f) výroku o vině] namítl, že popis skutku je vadný. Pokud měl podle soudu páchat trestnou činnost od března do května roku 1998 jako jednatel a společník poškozené společnosti, nezakládalo se takové tvrzení na pravdě, neboť na funkci jednatele rezignoval dne 28. 4. 1998. Jako společník se pak skutků vůbec dopustit nemohl, protože jako společník neměl oprávnění jednat za společnost. Další námitka týkající se trestného činu zpronevěry svým obsahem zpochybňovala úmysl poškodit ostatní společníky a získat pro sebe nebo své příbuzné neoprávněný prospěch. Obviněný nepolemizoval s průběhem dílčích skutků pod písmeny a) – f) bodu 1. výroku o vině, avšak své jednání vysvětloval tím, že peněžní prostředky a věci fakticky započetl vůči své vlastní pohledávce, již měl za společností F., s. r. o. Důrazně se ohradil proti názoru soudů obou stupňů, že by finance, jež do společnosti vložil v roce 1996, byly vkladem do kapitálových fondů, neboť se podle něj ve skutečnosti jednalo o půjčku, na jejíž vrácení měl nárok. Pod bodem 2. výroku o vině okresní soud uznal dovolatele vinným trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací v té alternativě, že informace zničil. Obviněný ve svém jednání nespatřoval nic protiprávního. Uvedl, že skutek není trestným činem, neboť po uplynutí licence měl povinnost program smazat, jinak by se dopustil porušování autorských práv. Data navíc vytiskl a chtěl je předat společníkům za účasti svědků, což se sice neuskutečnilo, avšak policii účetnictví předal. Ani skutek, jímž měl naplnit znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění (bod 3. výroku o vině) v té variantě, že uvedl nepravdivé údaje, nepovažoval obviněný za trestný čin. Vytkl soudu neuvedení znaku úmyslu ve skutkové větě, také zpochybnil podobně jako u skutku pod bodem 1. časové vymezení protiprávního jednání, když v květnu 1998 již nebyl jednatelem společnosti F., s. r. o. Dále dovolatel napadl znění skutkové věty v té části, kde je uvedeno, že obviněný měl být ze společnosti vyloučen, on přitom odstoupil z funkce jednatele z vlastní vůle. Zásadní právní námitka se týká pochybení soudu prvního stupně, již nenapravil ani soud odvolací. Okresní soud totiž jak ve skutkové větě, tak v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, vyměření které daně měl obviněný svým jednáním ohrozit. Obviněný dále namítl, že nesprávný zápis jistiny nemůže mít za následek ohrožení řádného vyměření daně. U posledního trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák. (bod 4. výroku o vině), dovolatel popřel úmysl zkrátit daň z příjmu právnických osob. Podle jeho tvrzení podal příslušné daňové přiznání za rok 1996 za společnost F., s. r. o., v dobré víře, že údaje odpovídají skutečnosti, tedy včetně cestovného ve výši 476.311,- Kč, jež zanesl do nákladů na žádost Ing. P. J. Především se však domáhal zániku trestnosti tohoto činu z důvodu účinné lítosti podle § 66 písm. a) tr. zák., protože podal dodatečné daňové přiznání, čímž své pochybení napravil. Svou poslední námitku dovolatel směřoval proti právnímu posouzení výše škody, odkázal přitom na svá předchozí podání a přednesy, aniž by v rámci svého mimořádného opravného prostředku specifikoval konkrétní argumenty. S ohledem na všechny shora uvedené důvody obviněný Ing. R. K. závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, jakož i řízení jemu předcházející. Další postup soudů v trestní věci již nekonkretizoval. Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího přesvědčení nelze vyhovět námitkám obviněného ohledně trestných činů zpronevěry, poškození a zneužití záznamu na nosiči informací a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, neboť námitky nebyly důvodné, resp. právně relevantní. V případě trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění však shledala státní zástupkyně v postupu soudů nižších stupňů stejné pochybení, na něž upozornil dovolatel. Popis skutku pod bodem 3. výroku o vině podle ní postrádal souvislosti a zejména neobsahoval konstatování, jaké včasné a řádné vyměření příslušné daně mělo být ohroženo. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a okresnímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. K dovolání obviněného Ing. R. K. se dále vyjádřila také poškozená společnost F., s. r. o. Ta se v podstatě neshodovala s tím, že by na její straně v důsledku jednání obviněného nevznikla žádná škoda. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky obviněného a poškozené proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protiprávní jednání kladená dovolateli za vinu se dají shrnout tak, že trestný čin zpronevěry spočíval v převodu majetku společnosti F., s. r. o., na