5 Tdo 1225/2006 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1225/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1d,265b/1g Datum rozhodnutí:6. 12. 2006 Spisová značka:5 Tdo 1225/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1225.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1225/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. prosince 2006 o dovolání podaném obviněným J. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 13 To 382/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 82/2002, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 20 T 82/2002, byl obviněnému J. Ch. za trestný čin neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 20T 82/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 13 To 255/2003, a za sbíhající se dvojnásobný trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 20 T 1/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 13 To 93/2005, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2005, podle § 250 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků s dohledem. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výši 50 000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce jednoho roku. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování živnostenského oprávnění s předmětem činnosti projektová činnost na dobu tří roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 20 T 1/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud druhého stupně usnesením ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 13 To 382/2005, rozhodl podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného. Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 13 To 255/2003, napadl obviněný J. Ch. dovoláním ze dne 21. 5. 2004, podaným prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. Ž. Proti usnesení téhož soudu ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 13 To 382/2005, podal dne 25. 7. 2006 dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. R. N. V prvním podání obviněný neoznačil důvod dovolání odkazem na žádné ustanovení trestního řádu ani jeho slovním vyjádřením, druhé podání, které směřovalo jak proti nově vyslovenému výroku o trestu, tak i proti výroku o vině, který zůstal nezměněn, citoval důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., tedy že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S ohledem na to, že ještě před provedením dovolacího řízení na podkladě prvního dovolání obviněného došlo k částečnému zrušení (výrok o trestu) jím napadených rozhodnutí v jiné trestní věci, a muselo být následně znovu rozhodováno o uložení trestu obviněnému, přičemž proti tomuto rozhodnutí podal rovněž dovolání, posuzoval Nejvyšší soud obě podání za jediné dovolání. Vada neuvedených důvodů dovolání v prvním podání byla tudíž napravena následujícím podáním ze dne 25. 7. 2006. Pokud jde o námitky proti výroku o vině trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 tr. zák., obviněný vyslovil přesvědčení, že v průběhu trestního řízení nebylo prokázáno naplnění znaků neoprávněnosti a výdělečnosti. Obviněný byl odsouzen za období od prosince 1996 do března 1998, přestože již od 16. 6. 1997 byl oprávněn podnikat. Podle názoru obviněného na tuto činnost nebylo potřebné žádné speciální živnostenské oprávnění. Také uvedl, že v přesně vedeném účetnictví obviněného nebyly ze strany finančního úřadu zjištěny žádné nedostatky. Hospodářská ztráta za rok 1997 pak vypovídá o tom, že obviněný nepáchal činnost výdělečně. Společnost S., fakturovala obviněnému částky neoprávněně a nesprávně, požadovala platby i přes neodstraněné vady a dokonce i za práce, které nevykonala (např. v případě zákazníků R. P. a L. C. Nebyly tak splněny základní podmínky pro její finanční nárok. Soudy obou stupňů však vadnou a nekvalitní práci společnosti S. nezjistily. Kontrola finančního úřadu dospěla k odlišné výši dlužné částky obviněného toliko ve výši 250.000,- Kč. Oba skutky jsou podle dovolatele pouhými obchodně právními případy, za něž nemůže být trestně odpovědný. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a přikázal věc Okresnímu soudu v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí. Z podání ze dne 25. 7. 2006 je zřejmé, že obviněný považoval napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 13 To 382/2005, za přísné, účelové a nespravedlivé. Odvolací soud nesprávně vyhodnotil rozhodné skutečnosti a nehodnotil důkazy v souladu se zásadou „in dubio pro reo“. Podle názoru dovolatele nelze všechny části výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně považovat za správné, zejména nebyla správně posouzena nebezpečnost činu pro společnost, polehčující ani přitěžující okolnosti. Obviněný také neměl možnost podrobněji se vyjádřit při jednání u odvolacího soudu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání, aniž by uvedl, kterému soudu. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, ovšem jeho vyjádření bylo směřováno toliko k dřívějšímu podání obviněného, které nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. resp. podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocná rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.). V dovolání ze dne 25. 7. 2006 obviněný uplatnil důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existence tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá situaci, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Námitka dovolatele, podle které neměl možnost podrobněji se vyjádřit při jednání u odvolacího soudu, obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle názoru Nejvyššího soudu se však jedná o námitku zjevně neopodstatněnou. K důvodnému uplatnění § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. může dojít především porušením ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., neboť jde prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Podle něj v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu kon