5 Tdo 1371/2017 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1371/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 11. 2017 Spisová značka:5 Tdo 1371/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.1371.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi Dotčené předpisy:§ 270 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 2. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.2.2018II.ÚS 698/18JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto17.4.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1371/2017-26 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2017 o dovolání, které podal obviněný J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 5 To 112/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 122/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. P. odmítá. Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 3. 2017, sp. zn. 9 T 122/2015, byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že jako soudní exekutor nejdříve od srpna 2013 do 31. 1. 2015 v Č. T. v úmyslu ušetřit náklady na pořízení softwaru u Exekutorského úřadu Karviná pověřil IT technika M. P., který již byl pro toto jednání pravomocně odsouzen, nelegálním opatřením a instalací komerčního softwaru bez licence a souhlasu nositele autorských práv obchodní společnosti Microsoft Corporation, USA, a to na celkem 12 počítačích exekutorského úřadu, s vědomím, že tímto dojde k porušení autorských oprávnění poškozené společnosti, kdy se jednalo o 6 ks software Microsoft Office Enterprise 2007, 3 ks software Microsoft Windows 8 Pro, 6 ks software Microsoft Office Professional Plus 2010 a 5 ks software Microsoft Windows 7 Professional, čímž porušil zejména ustanovení § 12 odst. 1, § 14 odst. 1 a § 65 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“). Za tuto trestnou činnost mu byl uložen podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti škodu ve výši 274 920 Kč, a to společně a nerozdílně s již pravomocně odsouzeným M. P., a poškozená obchodní společnost byla podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Odsuzující rozsudek Okresního soudu v Karviné napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě zamítl usnesením ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 5 To 112/2017, jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu. II. Dovolání obviněného 3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Štípka dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 4. Dovolatel v úvodu svého mimořádného opravného prostředku především namítl, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá jednoznačný závěr, že skutek, jímž byl uznán vinným, není trestným činem. Tento svůj názor opřel o předcházející rozhodnutí dovolacího soudu, jímž se soudy obou stupňů důsledně neřídily a v jeho intencích neposuzovaly provedené důkazy. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející odsuzující rozsudek jsou v extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a jejich následném hodnocení ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu. Svůj hodnotící proces soudy zaměřovaly tendenčně ve prospěch tvrzení obžaloby se záměrem vydat odsuzující rozsudek. Opakovaně kladl důraz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1516/2016, jímž byl v této trestní věci na podkladě prvního dovolání obviněného zrušen původní odsuzující rozsudek a na něj navazující rozhodnutí odvolacího soudu. Byl přesvědčen, že soudy prvního a druhého stupně nepostupovaly v intencích pokynů a vyslovených názorů Nejvyššího soudu, čímž se oba soudy dopustily porušení práva obviněného na spravedlivý proces. 5. Podrobněji se pak obviněný vyjádřil k nově provedenému listinnému důkaznímu prostředku obsahujícímu sdělení obchodní společností AVE Soft, s. r. o., o tom, že změna operačního systému byla nezbytná až v druhé polovině roku 2015, neboť podpora pro Windows XP pro Evolio skončila k 30. 9. 2015. Dovolatel připomněl, že byl M. P. upozorněn na potřebu upgradu operačního systému již v létě 2013, tj. o více jak 2 roky dříve. Z toho dovodil, že motivem jednání tohoto svědka (původně spoluobviněného) bylo něco jiného než obměna operačního systému, a to podvodné jednání, jehož se na obviněném dopustil M. P. společně s M. D. S ohledem na další listinné důkazy – čestná prohlášení datovaná 16. 10. 2013 a 3. 3. 2014 a notářský zápis ze dne 16. 10. 2013 tvrdil, že si právě na výdaje spojené s pořízením nového operačního systému dne 16. 10. 2013 půjčil od D. V. finanční částku 2 730 000 Kč, z toho 2,1 mil. Kč předal téhož dne M. D. a shodnou sumu pak M. D. dne 3. 3. 2014 exekutorskému úřadu vrátil. Nesouhlasil se závěry soudů, že by k předání částky 2,1 mil. Kč za avizovaným účelem nedošlo, argumentoval tím, že v takovém případě by přece M. D. sám nevyhotovil čestné prohlášení o vrácení peněz. Případná nelogická tvrzení ve vlastní výpovědi dovolatel vysvětloval svým věkem a zdravotním stavem. 6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné a aby soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. III. Vyjádření k dovolání 7. K podanému dovolání obviněného J. P. se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Yvona Antonínová (dále jen „státní zástupkyně“). Neshledala opodstatnění u námitky extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a výsledky dokazování, neboť svědectví M. P. i důkazy získané na základě příkazu k prohlídce jiných prostor jednoznačně svědčily o vině obviněného přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku. Státní zástupkyně připomněla zrušující usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo rozhodnuto o prvním dovolání obviněného J. P., a konstatovala, že soud prvního stupně respektoval právní názory dovolacího soudu a řídil se jeho pokyny. Zejména se pečlivě zabýval zaviněním dovolatele, dospěl k závěru, že tento jednal v úmyslu nepřímém, když si jako osoba s právním vzděláním musel být vědom, že užívání předmětných počítačových programů podléhá ochraně podle autorského zákona, a přesto souhlasil s jejich instalací bez příslušné licence. Tvrzení dovolatele v tom smyslu, že nevěděl o instalaci nelegálního vybavení počítačů a sám se stal obětí podvodného jednání jiných osob, označila za účelovou argumentaci v duchu jím uplatněné obhajoby, jež byla výsledky provedeného dokazování vyvrácena. Zdůraznila, že z hlediska nepřímého úmyslu postačí, pokud obviněný věděl o zásahu do předmětu ochrany autorského práva a byl s tím srozuměn, v podstatě postačí jeho lhostejnost k takovému následku, jako tomu bylo v dané trestní věci. 8. Státní zástupkyně dále konstatovala, že jedinou námitkou, která by mohla být způsobilá formálně naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze spojovat s výtkou, podle níž soudy nižších stupňů nepoužily na jeho případ zásadu subsidiarity trestní represe a z ní plynoucího principu ultima ratio. Odmítla ji však s tím, že v posuzovaném případě nebyla zjištěna žádná výjimečná skutková okolnost, která by vylučovala možnost uplatnění trestní represe, ostatně ani sám obviněný neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr o společenské škodlivosti jím spáchaného činu, naopak povaha a rozsah jeho zásahů do chráněných autorských práv, jejich význam i další okolnosti svědčí o takové míře společenské škodlivosti jeho jednání, jež vyžaduje uplatnění trestní odpovědnosti a s ní spojených trestněprávních důsledků. Poukázala také na mezinárodní závazek České republiky v dostatečné míře chránit práva duševního vlastnictví, resp. nehmotných statků, vyplývající z Všeobecné úmluvy o autorském právu revidované v Paříži dne 24. července 1971 (publikované pod č. 134/1980 Sb.). 9