5 Tdo 1408/2004 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1408/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 1. 2005 Spisová značka:5 Tdo 1408/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1408.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 260/05 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1408/2004 U S N E S E N Í Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. ledna 2005 o dovolání podaném obviněnou L. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2004, sp. zn. 7 To 133/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 2/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2003, sp. zn. 42 T 2/2003, byla obviněná L.R. uznána vinnou trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila tím, že „dne 23. 11. 2002 kolem 06:00 hod. v P. v úmyslu usmrtit přikryla své dceři v kojeneckém věku, poškozené nezl. E. R., ležící na zádech v dětské postýlce, obličej složenou látkovou plenou a poté oběma rukama po dobu nejméně 3 – 5 minut tlačila značnou intenzitou na nos a ústa poškozené, čímž jí znemožnila dýchání a způsobila tak její smrt udušením, neboť vzhledem k délce dušení a nevratným změnám mozkových buněk z nedostatku kyslíku byla smrt poškozené neodvratitelná“. Za tento trestný čin jí byl podle § 219 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Jako soud odvolací rozhodl ve věci Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2004, sp. zn. 7 To 133/2003, kterým napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné L.R. podle § 219 odst. 1 tr. zák. a § 40 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze napadla obviněná L.R. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřela o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. b), g) a e) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná namítla, že právní kvalifikace jejího jednání je chybná z důvodu nedostatku subjektivní stránky trestného činu, neboť svou dceru nechtěla usmrtit ani s její smrtí nebyla srozuměna. Jednalo se toliko o zkratkové jednání. Dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a e) tr. ř. shledávala ve skutečnosti, že v posuzovaném případě chybí způsobilý pachatel trestného činu, neboť znaleckým posudkem byl vyjádřen závěr o nepříčetnosti obviněné. V daném případě byly vypracovány celkem čtyři znalecké posudky s diametrálně odlišnými závěry. První dva znalecké posudky jsou v evidentní kontradikci, zatímco autor třetího znaleckého posudku MUDr. P. K. je bývalým obchodním partnerem autora posudku prvního. Vznikají tak pochybnosti o jeho podjatosti, když podle názoru dovolatelky se jedná o vztah k orgánu zúčastněnému na trestním řízení a je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Otázka příčetnosti obviněné tak zůstala nevyřešena, když podle názoru dovolatelky nebyla schopna rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost a ovládat své jednání. Závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a zprostil obviněnou obžaloby nebo aby věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí, aniž by konkrétní soud označila. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že tři ze čtyř ve věci podaných znaleckých posudků dospěly k závěru o příčetnosti obviněné v době činu a z tohoto hlediska je dovolání neopodstatněné. Příčetnost obviněné navíc nemá vliv na zahájení a vedení trestního řízení a námitky tak neodpovídají důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Konečně námitka vyloučení znalce neodpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť důvod vyloučení je možno vztahovat toliko k orgánu rozhodujícímu ve věci. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a e) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný. Dovolatelka spatřovala naplnění tohoto dovolacího důvodu ve skutečnosti, že podle závěrů jednoho ze znaleckých posudků ve věci provedených byla v době činu nepříčetná. Podle § 12 tr. zák. není za čin trestně odpovědný, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání. Závěr o příčetnosti obviněného je právním závěrem a tedy i hmotně právním posouzením ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento právní závěr soud činí na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů, zejména odborných závěrů znalců, k nimž dospěli v rámci znaleckého zkoumání. Znalecký důkaz je jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o otázce příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními (viz č. 17/1979 Sb. rozh. tr.). Toto hodnocení musí vyústit v jednoznačný závěr soudu o stavu pachatele v době páchání trestné činnosti. Zpracovatel posudku MUDr. P. T. konstatoval, že těžká poporodní deprese u obviněné podstatně snižovala její rozpoznávací a ovládací schopnost, přičemž v době spáchání činu tato vedla k úplnému vymizení obou schopností a její jednání hodnotil jako iracionální a zkratkový akt. Vyslovila tedy názor, že nebyla způsobilým pachatelem trestného činu z důvodu nepříčetnosti. Svůj závěr o naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy obviněná dovozuje na podkladě jiného hodnocení ve věci provedených důkazů – znaleckých posudků o duševním stavu obviněné, než jaké učinil soud prvního a především druhého stupně. Oba soudy totiž jednoznačně otázku příčetnosti obviněné v době spáchání činu vyhodnotily tak, že byť jednala ve zmenšené příčetnosti, nebyly u ní ovládací ani rozpoznávací schopnosti vymizelé a je tudíž za své jednání trestně odpovědná. Odvolací soud pak zjištění o duševním stavu obviněné v době činu, tedy zmenšené příčetnosti vyjádřil společně s dalšími zákonnými hledisky ve výroku o trestu, kdy obviněné uložil trest odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby. Námitku nepříčetnosti obviněné by bylo možno podřadit citovanému dovolacímu důvodu za situace, kdyby skutková zjištění soudu nezahrnovala okolnosti, podstatné pro právní závěr o příčetnosti či nepříčetnosti obviněné ve vztahu ke konkrétnímu jednání, které je pře