5 Tdo 1457/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1457/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 1. 2020 Spisová značka:5 Tdo 1457/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.1457.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti v insolvenčním řízení Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,3 tr. zákoníku § 225 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1457/2019-611 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2020 o dovolání, které podala obviněná V. K., dříve XY, nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 3 To 551/2018, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 81 T 129/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné V. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 81 T 129/2015, byla obviněná V. K. uznána vinnou pod bodem 1. výroku o vině přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a pod bodem 2. výroku o vině přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, za něž jí byl uložen podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 4 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ve výroku však chybělo označení tohoto právního předpisu) jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající „v nakládání a správou finančních prostředků třetích osob“ na dobu 2 let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený Š. N. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedených trestných činů se obviněná podle rozsudku soudu prvního stupně dopustila (zjednodušeně uvedeno) následovně. Pod bodem 1. výroku o vině v době od 25. 9. 2012 do 4. 10. 2012 na různých místech jako ředitelka a fyzická osoba, provozující penzion pro seniory A., IČ: XY, se sídlem XY, (dále jen jako „A.“), utratila částku ve výši 129 714 Kč, tedy finanční prostředky převzaté do úschovy ve prospěch poškozeného K. N., které si nechala s jeho souhlasem převést z Psychiatrické nemocnice v Opavě na svůj podnikatelský účet č. XY, k němuž měla výhradně ona dispoziční právo. Tyto finanční prostředky poškozenému nevrátila a nevydala je ani později do dědického řízení po úmrtí poškozeného K. N. dne 8. 8. 2013. Toto řízení muselo být zastaveno, neboť zůstavitel nezanechal žádný majetek, čímž způsobila zemřelému Š. N. škodu ve výši 129 714 Kč. Pod bodem 2. výroku o vině v době od 27. 8. 2015 do 19. 7. 2016, kdy jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, neposkytla potřebnou součinnost Mgr. Magdaleně Gebauerové, insolvenční správkyni obecně prospěšné společnosti A., na kterou byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. KSOS 14 INS XY, prohlášen konkurz. Obviněná jako zástupkyně úpadce přitom byla vyzvána k vyjádření k insolvenčnímu návrhu, předložení seznamu majetku, závazků a zaměstnanců, a to do 15 dnů od doručení usnesení insolvenčního soudu ze dne 17. 4. 2015, avšak na tuto výzvu nereagovala, nevyhověla ani dalším výzvám soudu (zejména pokud jde o vydání zpracovaného účetnictví a dalších dokladů), neposkytla součinnosti ani insolvenční správkyní, ač ta jí k tomu opakovaně vyzývala, jak to bylo konkretizováno ve výrokové části rozsudku. Tím insolvenční správkyni hrubě ztěžovala výkon její funkce a ohrožovala tak dosažení účelu insolvenčního řízení. V důsledku jejího jednání insolvenční správkyně nebyla schopna náležitě uspořádat majetkové vztahy dlužníka, zjistit majetek dlužníka, zejména jeho pohledávky, které tak ani nemohla vymáhat, bez předaného účetnictví nemohla řádně ověřit a přezkoumat pohledávky 11 přihlášených věřitelů dlužníka v celkové výši 2 154 575,91 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná V. K. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 3 To 551/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil, a to ve výroku o trestu, a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku obviněné uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 4 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. řádu jí dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu nakládání a správy finančních prostředků třetích osob na dobu 2 let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání obviněné V. K. 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala obviněná V. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání se domáhala přezkumu rozsudků soudů nižších stupňů, jež nejprve stručně zrekapitulovala, neboť podle ní spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněná ve svém dovolání předně namítla, že v případě jednání pod bodem 1. výroku o vině nebyly naplněny zákonné znaky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, neboť takto popsaný skutek není tímto a ani žádným jiným trestným činem. Soudy nižších stupňů podle ní zcela pominuly její obhajobu spočívající v tom, že zpronevěry (podobně jako jiných majetkových trestných činů) je možno se dopustit pouze ve vztahu k cizí věci, což pro ni peníze na jejím účtu nebyly. Bankovní účet je totiž právním vztahem vzniklým mezi bankou a majitelem účtu na základě smlouvy uzavřené podle § 708 a násl. obchodního zákoníku. Podle jejího názoru by se o její úkon mohlo jednat pouze v případě, že by peníze na svůj účet sama vložila, ale nikoli, pokud peníze na její účet vložila či zaslala jiná osoba. Dále obviněná vyjádřila přesvědčení, že mezi poškozeným K. N. a jí samou nevznikl vztah z úschovy věci, neboť peníze K. N. do úschovy nepřevzala, finanční prostředky byly pouze poslány na její účet. Dalším jejím argumentem bylo, že při připsání částky ve výši 129 714 Kč na její účet zároveň vznikla její pohledávka za poškozeným K. N., jež byla uspokojena z připsaných peněz. V této souvislosti uvedla, že soudy nižších stupňů neučinily žádné skutkové zjištění, že by poškozený K. N. ji uhradil z vlastního důchodu, důchod jí předával nebo dokonce že by ona za něj jeho důchod přebírala. Závěr soudu, že by mu postačoval na hrazení služeb jeho důchod, považovala za nevýznamný. 5. Pokud se jednalo o skutek pod bodem 2., kvalifikovaný jako přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, spočívala nesprávná právní kvalifikace v nesprávném posouzení povinnosti dlužníka v insolvenčním řízení. Ona totiž nebyla v postavení jednatelky, nýbrž ředitelky, a neměla tak ani v držení žádné doklady obecně prospěšné společnosti A., které by mohla správkyni konkurzní podstaty předat. Odkázala ji proto na účetního Z. T., od kterého si správkyně převzala jen část dokladů. Nesouhlasila také s tím, že ji soud vyzval ke zpracování účetnictví, neboť k tomu neměla potřebné vlastnosti, má pouze kvalifikaci v oblasti ošetřovatelské péče. Podle jejího přesvědčení se jedná o nesprávný výklad rozsahu povinností dlužníka, tedy zda byla jako ředitelka povinna na svůj náklad zajišťovat rekonstrukci či zpracování účetnictví. Zdůraznila, že jako bývalá ředitelka, jejíž postavení zaniklo, neměla ani oprávnění vyžadovat vydání dokladů a účetních dokumentů dlužníka po třetích osobách. Poslední námitkou obviněné bylo nesprávné vymezení časového intervalu, ve kterém mělo ke skutku dojít. 6. Závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a na ně navazující rozhodnutí, a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat. III. Vyjádření k dovolání 7. K dovolání obviněné se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupkyně k argumentaci obviněné uvedla, že ze skutkových okolností je zcela zřejmé, že v posuzovaném případě se jednalo o finanční prostředky poškozeného K. N. a že se vůči obviněné nacházely v právním režimu věci cizí. Nebylo přitom z hlediska naplnění tohoto znaku skutkové podstaty trestného činu rozhodným, že peníze byly uloženy na jejím bankovním účtu, založeným za podmínek § 708 a násl. obc