5 Tdo 163/2018 — Nejvyšší soud

5 Tdo 163/2018 citace  Název judikátu:Směnečné rukojemství, poškození věřitele Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 3. 2018 Spisová značka:5 Tdo 163/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.163.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškozování věřitele Směnka Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 222 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku čl. 1 § 30 předpisu č. 191/1950Sb. čl. 1 § 32 předpisu č. 191/1950Sb. čl. 1 § 17 předpisu č. 191/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 163/2018-50 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 3. 2018 o dovolání, které podal obviněný S. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 3 To 164/2017, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 75/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného S. V. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 T 75/2015, byl obviněný S. V. uznán vinným přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za nějž mu byl podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. 2. Proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2017 rozsudkem, sp. zn. 3 To 164/2017, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu sám ve věci rozhodl tak, že znovu uznal obviněného S. V. vinným přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za nějž mu uložil shodný trest jako soud prvního stupně. 3. Uvedeného trestného činu se podle tohoto rozsudku obviněný S. V. dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že v období od 16. 6. 2010 do 7. 12. 2011 v O., veden úmyslem zmařit uspokojení svého věřitele P. B., dobře si vědom svého závazku ve výši 1 150 000 Kč, splatného dne 30. 12. 2007 vůči poškozenému P. B., který mu plynul ze směnečného avalu na směnce vlastní směnečného dlužníka jeho zesnulého otce S. V., poté co obdržel finanční prostředky ve výši 1 200 000 Kč, které mu byly připsány na jeho bankovní účet ve dnech 5. a 6. prosince 2011 jako vypořádání společného jmění manželů od manželky I. V., takto poskytnuté finanční prostředky v období od 5. do 7. prosince 2011 postupně z bankovního účtu vybral a použil pro svou potřebu, čímž zmařil uspokojení svého věřitele P. B. a způsobil mu škodu ve výši 1 150 000 Kč. Manželce I. V. přitom na základě rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů připadla ideální polovina domu, stojící na pozemku – zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané na LV u k. ú. pro M. k., katastrální území Z.-H., obec O. a byla jí uložena povinnost zaplatit do 1 měsíce od právní moci rozsudku obviněnému S. V. na vypořádání podílu částku 1 200 000 Kč. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný S. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku konkrétně uvedl, že uvedený dovolací důvod spatřuje v nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, zejména v nesprávném vyhodnocení otázky existence závazku obviněného, v nedodržení totožnosti skutku mezi sdělením obvinění a napadeného rozsudku a v nesprávném výkladu pojmu odstranění majetku, jímž není jeho spotřebování. 5. Obviněný na začátku svého dovolání zopakoval, že v předchozích stadiích řízení u soudů nižších stupňů namítal, že poškozený P. B. nebyl jeho věřitelem. Obviněný sám avaloval směnku znějící na řad poškozeného P. B., jednalo se však o směnku zajišťovací, kterou měla být zajištěna půjčka peněz poškozeným ve prospěch otce obviněného S. V. staršího, avšak poškozený otci obviněného ve skutečnosti žádné peníze nepůjčil. Obviněný nesouhlasil se závěry odvolacího soudu, který se řádně nezabýval těmito námitkami obviněného s odůvodněním, že jde o abstraktní právní akt, který má vlastní osud bez ohledu na jeho faktickou akcesorickou povahu, nezávislost směnky se uplatní pouze při její indosaci. V daném případě podle obviněného vznikl jeho dluh vůči poškozenému P. B. až s právní mocí konečného rozhodnutí ve směnečném řízení, v němž z ryze procesních důvodů neuspěl, neboť jeho závazek nemá základ v hmotném právu. Trestní soudy podle přesvědčení obviněného však nemohou vycházet ze stejných pravidel jako civilní soudy ve směnečném řízení. V bodě III. svého dovolání obviněný rozvedl své námitky ohledně porušení pravidel o totožnosti skutku. Podle jeho přesvědčení mu byl usnesením o zahájení trestního stíhání kladen za vinu skutek odlišný od toho, který byl později uveden v obžalobě a následně v soudních rozhodnutích. Zatímco usnesením o zahájení trestního stíhání mu bylo kladeno za vinu, že zcizil nemovitost ze společného jmění manželů, která byla převedena do výlučného vlastnictví jeho manželky I. V., podle obžaloby měl použít za nemovitost získané peníze pro vlastní potřebu. Obviněný byl navíc přesvědčen, že vybráním peněžních prostředků z bankovního účtu a jejich následným spotřebováním nemůže dojít k naplnění znaku sledovaného trestného činu spočívajícího v „odstranění části majetku“. 6. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek soudu druhého stupně zrušil. III. Vyjádření k dovolání a replika 7. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Zcela odmítla námitku obviněného ohledně totožnosti skutku, kterou obviněný uplatnil mimo rámec dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť jde o námitku procesní a nikoli hmotněprávní, neodpovídá ani žádnému jinému ze zákonných dovolacích důvodů. Nad rámec uvedeného doplnila, že obviněný ani tak nemá pravdu, neboť o totožný skutek se jedná mimo jiné i tehdy, je-li zachována alespoň částečná totožnost jednání nebo částečná totožnost následku. Z popisu skutku uvedeného ve všech zmíněných procesních rozhodnutích vyplývá, že obviněný neuspokojil svůj platný závazek vůči svému směnečnému věřiteli, čímž mu způsobil škodu ve výši splatného závazku. Je také zřejmé, že od samého počátku jeho trestního stíhání byla podstata jeho jednání stejná a shodný byl i způsob naložení s majetkovou dispozicí, byl pouze upřesněn způsob odstranění jeho majetku ke škodě směnečného věřitele. Navíc tuto námitku obviněný uplatnil i v předchozím řízení u soudů nižších stupňů, které konstatovaly, že shoda v podstatných okolnostech jednání i jeho následku zůstala zachována. Státní zástupkyně dále označila zbývající námitky za kvalifikovaný způsob zpochybnění právního závěru o naplnění zákonných znaků přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, nicméně považovala tyto námitky za zjevně nedůvodné a souhlasila s právní kvalifikací užitou soudy nižších stupňů. Odmítla především námitku obviněného týkající se právního titulu abstraktního závazku obviněného vůči poškozenému, resp. míry průkaznosti, neboť k předání hotovosti na podkladě smlouvy o půjčce a k podpisu směnky skutečně došlo. Nelze ani přisvědčit námitce obviněného, že nešlo o odstranění části jeho majetku ve smyslu § 222 tr. zákoníku. Obviněný totiž provedl postupné výběry ze svého bankovního účtu, čímž se takto vybraná hotovost dostala do jeho dispozice a bylo lhostejné, jakým způsobem s ní pro svou vlastní potřebu dále naložil. Státní zástupkyně uzavřela, že odstraněním části majetku obviněného došlo ke zmaření jeho věřitele. Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. 8. Vyjádření státní zástupkyně bylo k případné replice doručeno obviněnému, který tohoto práva využil. Obviněný setrval na svých námitkách uvedených v dovolání. Předně nesouhlasil s názorem státní zástupkyně, že by vada spočívající v nedodržení totožnosti skutku mezi sdělením obvinění a obžalobou nenaplňovala jakýkoliv z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. K námitce, zda P. B. byl v postavení věřitele, obviněný uvedl, že státní zástupkyně odkazovala na nepřiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 475/2006, jímž byl řešen odlišný př