5 Tdo 303/2007 — Nejvyšší soud

5 Tdo 303/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2007 Spisová značka:5 Tdo 303/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.303.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 303/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2007 o dovolání, které podal obviněný T. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 6 To 75/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 4/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný T. V. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 32 T 4/2003, uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák. za použití § 143 tr. zák., kterých se dopustil tím, že: 1. v úmyslu získat neoprávněný majetkových prospěch a uhradit na úkor obchodní společnosti K., s. r. o., svůj dluh vůči K. P., vzniklý v roce 1999 v souvislosti s obchodováním s cennými papíry, využil plné moci, která mu byla dne 4. 5. 1999 udělena jednatelem této obchodní společnosti J. Š., a dne 17. 11. 1999 vystavil za touto obchodní společností dvě směnky na částky 180 000,- Kč splatné dne 30. 8. 2000 a dne 30. 11. 2000, dále dne 18. 11. 1999 vystavil dvě směnky na částky 45 000,- Kč splatné dne 13. 12. 1999, následně je předal K. P., kterému se vydával za majitele obchodní společnosti K., s. r. o., přičemž tyto směnky na celkovou směnečnou částku ve výši 450 000,- Kč nebyly K. P. proplaceny, 2. v úmyslu získat neoprávněný majetkových prospěch a uhradit na úkor obchodní společnosti K., s. r. o., svůj dluh vůči K. P., vzniklý v roce 1999 v souvislosti s obchodováním s cennými papíry, dne 27. 12. 1999 vyplnil platební šek vydaný k účtu této obchodní společnosti, šek ovšem nepředložil k podpisu J. Š., který jako jediný měl k účtu dispoziční právo, ale opatřený napodobeninou jeho podpisu ho předal K. P., jemuž se vydával za majitele obchodní společnosti K., s. r. o.; následně K. P. opakovaně předložil šek v pobočce K. b., a. s., k proplacení s tím, že šeková suma ve výši 45 000,- Kč mu z důvodu nedostatku peněz na účtu nebyla proplacena. Za spáchání shora popsaných trestných činů a za sbíhající se trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. a tři trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a § 248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák., za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 2 T 179/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2004, sp. zn. 7 To 102/2004, byl obviněný T. V. odsouzen podle § 140 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl podle § 35 odst. 2 věta druhá tr. zák. zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 2 T 179/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2004, sp. zn. 7 To 102/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 32 T 4/2003, napadl obviněný T. V. odvoláním, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 6 To 75/2006, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Proti zmíněnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný T. V. dne 12. 2. 2007 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný spatřuje nesprávné hmotně právní posouzení skutků uvedených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně pod body I. a II. v tom, že soudy obou stupňů údajně nesprávně posoudily plnou moc ze dne 4. 5. 1999, která mu byla vystavena k zastupování obchodní společnosti K., s. r. o., jejím jednatelem J. Š. V této souvislosti je obviněný přesvědčen, že soudy nižších stupňů se nedostatečně zabývaly též posouzením mandátní smlouvy, kterou uzavřel s fyzickou osobou podnikající pod jménem J. Š. – P. v. Pokud by totiž soudy nižších stupňů důsledně posoudily obsah mandátní smlouvy, musely by podle obviněného dospět k závěru, že podstata posuzované věci spočívá v občanskoprávní rovině. Jak dále obviněný uvádí ve svém dovolání, jím tvrzené nesprávné posouzení mandátní smlouvy a plné moci, tak jak ho učinily soudy obou stupňů, vylučuje závěr o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu k pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem II. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, nad rámec shora uvedených námitek má obviněný za to, že se nemohl dopustit tohoto skutku, neboť platnost šeku byla časově omezena a příslušný účet byl již v inkriminované době zrušen. Podle názoru obviněného v takovém případě by snad bylo možné uvažovat o trestněprávním jednání vůči K. P., což je ovšem údajně vyloučeno s ohledem na citovaný rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 2 T 179/2001. Dále obviněný spatřuje závažnou procesní vadu při doručování rozsudku soudu prvního stupně, který byl údajně doručen uložením zásilky v rozporu ustanovením § 64 odst. 4 tr. řádu, ačkoli je takové uložení ze zákona vyloučeno. Obviněný T. V. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního osudu v Olomouci a aby postupem podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc znovu projednal a rozhodl. Dovolání obviněného obsahuje rovněž podnět, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon uloženého trestu odnětí svobody. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného T. V. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru soudy obou stupňů správně posoudily jednání obviněného jako pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák. za použití § 143 tr. zák. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, státní zástupkyně má za to, že obviněný jednal v tzv. skutkovém omylu, když mylně předpokládal existenci skutečností podmiňujících jeho trestnost. Okolnost, že obviněný jednal v omylu ohledně finančních částek na bankovním účtu poškozené obchodní společnosti, proto podle názoru státní zástupkyně soudy nižších stupňů správně posoudily jako pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně státní zástupkyně uvádí, že jednání obviněného se podstatně lišilo od trestného činu, za který byl jmenovaný obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 2 T 179/2001. Jak státní zástupkyně dále poznamenává, soudy činné dříve ve věci pečlivě posoudily rovněž obchodněprávní rozměr věci a podle ní dospěly ke správnému závěru o trestní odpovědnosti obviněného T. V. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný T. V. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný T. V. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádnéh