5 Tdo 336/2007 — Nejvyšší soud

5 Tdo 336/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 4. 2007 Spisová značka:5 Tdo 336/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.336.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 336/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. dubna 2007 o dovolání, které podal obviněný D. Č., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 11 To 380/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 228/2004, t a k t o : Z podnětu dovolání obviněného D. Č. s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 11 To 380/2006. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný D. Č. byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 2 T 228/2004, uznán vinným trestnými činy neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. d) tr. zák., kterých se dopustil tím, že: 1. v období od 12. 7. 2001 do 11. 10. 2002 jako jednatel obchodní společnosti G., s. r. o., provozoval obchodní činnost v prodejně se sportovními potřebami a hračkami, ačkoli pro tento předmět podnikání neměl příslušné živnostenské oprávnění a v souvislosti s tímto podnikáním zaměstnával průběžně 17 zaměstnanců; 2. dne 13. 4. 2004 v řízení o prohlášení o majetku obchodní společnosti G., s. r. o., před Okresním soudem v Trutnově vedeném pod sp. zn. 27 Cd 83/2004 po poučení o právních následcích odmítnutí prohlášení o majetku povinného nebo uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů uvedl, že jmenovaná obchodní společnost pobírá od obchodní společnosti T. S., s. r. o., pravidelné měsíční splátky podle splátkového kalendáře a že ke dni 13. 4. 2004 byly uhrazeny veškeré splátky do měsíce července 2004 včetně, tj. částka ve výši 1 860 000,- Kč. Toto prohlášení obviněného se však nezakládalo na pravdě, neboť ve skutečnosti splátky nebyly uhrazeny a obchodní společnost G., s. r. o., obdržela k výše uvedenému dni částku ve výši 203 586,- Kč. Popsaným jednáním obviněný zmařil uspokojení pohledávky svého věřitele – obchodní společnosti A. S. C. r., s. r. o., (správně A. S. C. r., s. r. o.) v částce 30 000,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný D. Č. odsouzen podle § 118 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky. Současně byla citovaným rozsudkem podle § 59 odst. 2 tr. zák. uložena obviněnému povinnost nahradit způsobenou škodu ve zkušební době podmíněného odsouzení. Obviněný D. Č. napadl citovaný rozsudek Okresního soudu v Trutnově odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 11 To 380/2006, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný D. Č. prostřednictvím svého obhájce dne 12. 2. 2007 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obviněný především namítá, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil důkazy provedené ve věci. V tomto směru dále obviněný plně odkázal na důvody, které již podrobně rozvedl ve svém odvolání. Podle názoru obviněného pro podání obžaloby, jejímž předmětem byl trestný čin neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., nebyly splněny zákonné podmínky, protože v době podmíněného zastavení trestního stíhání za tento trestný čin si obviněný dodatečně zajistil příslušná živnostenská oprávnění. Navíc, jestliže samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 zastavila trestní stíhání obviněného pro jiný jeho trestný čin spáchaný ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání, mělo se na obviněného pohlížet jako na osobu netrestanou a státní zástupce vůbec neměl pokračovat v trestním stíhání obviněného pro nyní posuzovaný trestný čin neoprávněného podnikání. Pokud jde o trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. d) tr. zák., pro který byl obviněný D. Č. rovněž stíhán a odsouzen, obviněný namítá, že soudy nižších stupňů přehlédly význam institutu postoupení pohledávek v posuzované věci. Jak uvádí obviněný, před civilním soudem neuvedl nepravdivé údaje, přičemž skutečný stav majetku obchodní společnosti G., s. r. o., údajně svědčil o tom, že oprávněný mohl uspokojit svou pohledávku prostřednictvím exekutora. Postupem exekutora bylo podle obviněného zmařeno vymožení pohledávky věřitele, neboť v době, kdy učinil prohlášení o majetku, došlo k exekuci na movitých věcech umístěných v prodejně zmíněné obchodní společnosti a tyto věci byly následně prodány za částku ve výši 40 000,- Kč jiné osobě. V podrobnostech pak obviněný opět i ve vztahu k tomuto skutku odkazuje na obsah svého odvolání. Závěrem dovolání obviněný D. Č. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 11 To 380/2006, jakož i jemu předcházejí rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 2 T 228/2004, a aby sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby ohledně obou citovaných trestných činů. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného D. Č. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně podle názoru státního zástupce soudy obou stupňů jednoznačně prokázaly, že obviněný se dopustil zmíněného skutku. V tomto směru státní zástupce odkázal na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Stran skutku uvedeného pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně je pak státní zástupce toho názoru, že provedené důkazy (zejména protokol o prohlášení majetku sepsaný dne 13. 4. 2004 u Okresního soudu v Trutnově ve věci vedené pod sp. zn. 27 Cd 83/2004) svědčí o vině obviněného tímto trestným činem. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný D. Č. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný D. Č. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 a 4 tr. řádu z podnětu podaného dovolání přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám, které lze podřadit pod citovaný dovolací důvod, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je částečně důvodné. Obviněný D. Č. ke skutku uvedenému pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně zejména namítá, že soudy nižších stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy. Obdobně obviněný argumentuje stran skutku uvedeného pod bodem 2. ve výroku o vině téhož rozsudku, když uvádí, že v řízení před civilním soudem neuvedl nepravdivé údaje o majetku obchodní společnosti G., s. r. o. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný D. Č. podle názoru Nejvyššího soudu v uvedených směrech shledává v chybném procesním postupu orgánů činných v trestním řízení spočívajícím v nesprávném hodnocení důkazů a v nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, přičemž z toho obviněný vyvozuje i nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutků obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivě