5 Tdo 359/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 359/2019 citace  Název judikátu:Vady znaleckého posudku a povinnost přibrat znalce jiného Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 5. 2019 Spisová značka:5 Tdo 359/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.359.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 105 odst. 1 tr. ř. § 109 tr. ř. § 110a tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 9. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.9.2019I.ÚS 3081/19 I.ÚS 3081/19 JUDr. Vladimír Sládeček-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 359/2019-1998 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2019 o dovolání, které podal obviněný T. H., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 7 To 166/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 178/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. H. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 2. 2018, sp. zn. 2 T 178/2017, byl obviněný T. H. uznán vinným pod bodem 1) výroku rozsudku přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a pod bodem 1) a 2) výroku rozsudku přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl uložen obviněnému také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v trvání 2 let. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku soud dále rozhodl o zabrání věcí konkretizovaných ve výroku rozsudku (počtem kusů a názvem jednotlivých knižních titulů). Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu dále soud rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 7 To 166/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pod bodem 1) výroku rozsudku přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a pod bodem 1) a 2) výroku rozsudku přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku rozhodl odvolací soud také o zabrání věcí uvedených ve výroku rozsudku. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu rozhodl též o nárocích poškozených na náhradu škody. 3. Uvedených trestných činů, pro něž byl uznán vinným, se obviněný podle rozsudku soudu druhého stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) následovně. Pod bodem 1) výroku rozsudku byl uznán vinným tím, že poté, co ke dni 30. 9. 2013 ukončil funkci jednatele v obchodní společnosti T., (nyní v likvidaci), IČ XY, se sídlem XY (dále jen „T.“), využil skutečnosti, že měl nadále ve svém držení její nepřenosné platební karty a provedl několik výběrů finanční hotovosti z bankomatů podrobně rozvedených ve výroku rozhodnutí a vybrané finanční prostředky si ponechal pro svoji potřebu. Tímto jednáním způsobil obchodní společnosti T. a jejím věřitelům škodu ve výši 88 017,31 Kč, jejichž pohledávky vůči obchodní společnosti T. zůstaly neuhrazeny, neboť obchodní společnost T. neměla jiný majetek postačující k úhradě svých závazků, což obviněný věděl. Pod bodem 2) výroku rozsudku obviněný jako jednatel obchodní společnosti T. a současně jako jednatel obchodní společnosti A., IČ XY, se sídlem XY (dále jen „A.“), s vědomím neuhrazených závazků obchodní společnosti T. přenechal k dalšímu nakládání bez jakéhokoliv protiplnění obchodní společnosti A. knihy specifikované ve výroku rozsudku ve vlastnictví obchodní společnosti T. v hodnotě nejméně 663 006,80 Kč. Tímto jednáním současně způsobil škodu věřitelům obchodní společnosti T., jejichž pohledávky vůči obchodní společnosti T. zůstaly neuhrazeny, neboť neměla jiný majetek postačující k úhradě vlastních závazků, což obviněný věděl. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný podal proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozsudky soudů nižších stupňů spočívají podle obviněného na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. 5. Obviněný nejprve (pod bodem II. svého dovolání) zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Následně (pod bodem III.) se vyjádřil k jednotlivým bodům výroku o vině napadeného rozsudku. Předně namítl existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, které by se podle něj mohly projevit také v nesprávném právním posouzení skutku. Následně rozváděl k oběma bodům výroku o vině napadeného rozsudku své výhrady a polemizoval s hodnocením důkazů provedeným soudy nižších stupňů. Pokud jde o bod 1) výroku napadeného rozsudku, vytkl soudům nižších stupňů především to, že nebraly v úvahu všechny důkazy, zejména doklad o předání hotovosti ve výši 94 000 Kč J. R., novému jednateli a společníkovi obchodní společnosti T. Tento důkaz soudy nižších stupňů podle obviněného ignorovaly, přitom prokazoval, že obviněný si vybrané peníze neponechal. V případě bodu 2) výroku o vině napadeného rozsudku namítl chybné zjištění ceny knih a tím i výše škody způsobené obchodní společnosti T., resp. jejím věřitelům. Soudům nižších stupňů vytkl, že si neopatřily znalecký posudek ani odborné vyjádření a že vycházely z účetních dokladů a sdělení dalších obchodních společností, které uvedené knihy kupovaly a následně prodávaly. S takovým postupem obviněný nesouhlasil. Navíc zopakoval svou dřívější obhajobu, že z obchodní společnosti T. byly ve skutečnosti tzv. vyvedeny jen knihy defektní a opotřebené („zmetky“), které neměly soudy nižších stupňů deklarovanou cenu. Dále rozvedl své úvahy a výklad ustanovení trestního řádu, kdy je namístě přistoupit k přibrání znalce. Připomněl též judikaturu Ústavního soudu k tzv. opomenutým důkazům. Z uvedených důvodů měl obviněný za to, že nenaplnil objektivní stránku přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Pod bodem IV. také namítl, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu, pokud učinil nové rozhodnutí, aniž byl skutkový stav soudem prvního stupně správně zjištěn, případně odvolacím soudem doplněn, jak mělo vyplývat z námitek uvedených pod bodem III. dovolání. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného 6. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného zasláno soudem prvního stupně. Státní zástupkyně nejprve upozornila na výklad ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zaujatý v judikatuře. Následně uvedla, že v daném případě nelze tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů dovodit. Soudy nižších stupňů se věcí náležitě zabývaly, ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu zjistily skutkový stav, o němž neměly pochybnosti, hodnocení důkazů odpovídalo ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu. Z provedených důkazů jednoznačně vyplývalo, že obviněný si vybrané peníze skutečně ponechal, což náležitě soudy nižších stupňů odůvodnily. Dále obviněný zmařil uspokojení věřitelů jiné osoby tím, že dílem zcizil a dílem odstranil část majetku dlužníka a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Státní zástupkyně vyjádřila přesvědčení, že soudy nižších stupňů provedené důkazy (resp. důkazní prostředky) nijak nedeformovaly, učinily na jejich základě a v souladu