5 Tdo 449/2007 — Nejvyšší soud

5 Tdo 449/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 5. 2007 Spisová značka:5 Tdo 449/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.449.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 449/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2007 o dovolání, které podal obviněný M. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 55 To 416/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 5 T 31/2003, t a k t o : Z podnětu dovolání obviněného M. P. s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu ohledně tohoto obviněného a podle § 265k odst. 2 tr. řádu s přiměřeným použitím ustanovení § 261 tr. řádu též ohledně obviněného J. V., z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 55 To 416/2006, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 5 T 31/2003. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný M. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 5 T 31/2003, uznán vinným trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst. 1 tr. zák., kterého se společně s dalším obviněným J. V. měli dopustit tím, že obviněný J. V. v blíže nezjištěném období měsíců červen a červenec 2000 na základě předchozí dohody s obviněným M. P. bez vědomí a souhlasu majitele autorských práv nejméně v šesti případech, v nichž se jedná o kresby znázorňující rybáře, děti stavějící sněhuláka, děti na bruslích, muže s vánočním stromkem, tři krále a muže se psem, vytvořil nesamostatné až identické kresby s použitím konkrétního obsahu tvůrčího zpracování originálních výtvarných děl malíře Josefa Lady, která jsou předmětem ochrany podle práva autorského. Obviněný J. V. shora označené kresby prodal k vydavatelskému účelu obviněnému M. P., který jako fyzická osoba podnikající pod jménem M. P. – A., neoprávněně použil tyto výtvarné náměty napodobující výtvarná díla původního autora jako předlohy pro vydání vánočních pohlednic, které obviněný M. P. následně nabízel a distribuoval do maloobchodní a velkoobchodní sítě v počtu nejméně 200 000 kusů. Ve shora popsaném jednání pokračoval obviněný M. P. nejméně do roku 2002, přičemž svého jednání nezanechal ani poté, co ho dědic a majitel autorských práv Mgr. J. L. upozornil na protiprávnost jeho jednání, a takto oba obvinění činili s vědomím, že nedisponují ani souhlasem výhradního vydavatele originálních vánočních pohlednic s motivy vytvořenými Josefem Ladou, tj. J. S. podnikajícího jako fyzická osoba pod jménem J. S. – nakladatelství A. Uvedený podnikatel totiž pro období roku 2000 uzavřel s držitelem autorských práv exkluzivní nakladatelskou smlouvu o vytvoření a užití díla, podle které žádný další subjekt nebyl oprávněn použít kresby Josefa Lady s motivem Vánoc k vydávání vánočních pohlednic. Za tento trestný čin byl obviněný M. P. odsouzen podle § 152 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněného J. V. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Přerově napadli obvinění M. P. a J. V. odvoláními, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci tak, že je usnesením ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 55 To 416/2006, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal obviněný M. P. dne 29. 11. 2006 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. řádu. S poukazem na dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný uvádí, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, ačkoli je výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně neúplný. Tím je podle obviněného současně naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Tento dovolací důvod obviněný shledává v tom, že trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. obsahuje tzv. blanketní dispozici, která odkazuje na autorská práva a práva příbuzná autorskému právu. Jestliže tedy soud prvního stupně ve výroku o vině v citovaném rozsudku neuvedl odkaz na konkrétní ustanovení autorského zákona a bez bližšího objasnění citoval příslušná zákonná ustanovení tohoto zákona toliko v odůvodnění svého rozsudku, nelze podle názoru obviněného považovat uvedený výrok o vině za úplný. Obviněný je rovněž přesvědčen, že výrok o jeho vině odporuje ustanovení § 120 odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť v něm chybí odkaz na ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák., tj. že se předmětného skutku měli oba obvinění dopustit formou spolupachatelství. Jak dále obviněný M. P. s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. písm. l) tr. řádu uvádí, výrok rozhodnutí napadeného dovoláním byl učiněn, ačkoliv v řízení před soudem prvního stupně došlo k vadě, která naplňuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného předmětné kresby označil znalec jako parafráze díla Josefa Lady, tedy jako „volné zpracování cizí předlohy nebo volná obměna originálu uměleckého díla obvykle spojená se změnou techniky provedení.“ Obviněný je proto přesvědčen, že nemohlo dojít k zásahu do autorského práva, neboť z původního díla byl částečně převzat jen styl a námět. K vytvoření odvozeného díla byl ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění účinném do 30. 11. 2000, potřebný jen souhlas autora, přičemž toto právo autora je nepřevoditelné a smrtí autora zaniká. Po smrti autora je tudíž podle obviněného možné s dílem volně nakládat způsobem, který nesnižuje hodnotu tohoto díla. Obviněný má tedy za to, že v posuzované věci nebylo nutné, aby k užití díla malíře Josefa Lady disponoval souhlasem svědka J. S. jako vydavatele děl jmenovaného autora ani souhlasem dědice jeho autorských práv, jak uvádí soud prvního stupně ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Podle názoru obviněného soudy obou stupňů učinily právní kvalifikaci jeho jednání v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Obviněný nesouhlasí ani s tím, že soudy nižších stupňů použily na jeho trestní věc ustanovení zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění účinném do 30. 11. 2000, přestože posuzované jednání bylo ukončeno až v roce 2002, tj. za účinnosti zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jak dále obviněný uvádí, posledně citovaný zákon je pro něho příznivější, neboť zřetelněji rozlišuje mezi autorskými právy osobnostními a majetkovými. Navíc se podle obviněného soudy nižších stupňů vůbec ve svých rozhodnutích nezabývaly okamžikem dokonání trestného činu. Obviněný M. P. ve svém dovolání rovněž namítá, že postupem soudů obou stupňů byla porušena i jeho základní práva uvedená v ustanoveních čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8. Obviněný je totiž přesvědčen, že soudy nižších stupňů pochybily při provádění důkazu znaleckým posudkem, přičemž podle jeho názoru je tento postup v rozporu i se základními zásadami hodnocení důkazů zakotvenými v § 2 odst. 6 tr. řádu. Závěrem svého dovolání obviněný M. P. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 55 To 416/2006, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 5 T 31/2003, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného M. P. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je třeba považovat za důvodnou tu část dovolacích námitek obviněného, v níž soudům nižších stupňů vytýká, že se nedostatečně vypořádaly s označením mimotrestní právní normy, kterou měl svý